Společná obrana zemí NATO není založena na přítomnosti obřích jednotek u hranic s nepřítelem, ale na schopnosti se k nim rychle přesunout.
Pokud by byl některý z členů Severoatlantické aliance napaden, přišli by mu ostatní členové na pomoc, což je jeden z hlavních principů fungování NATO. Taková pomoc samozřejmě vyžaduje, aby se mohly velké vojenské jednotky pohybovat na dlouhé vzdálenosti bez velikých překážek, protože je většina z nich dislokována ve svých domovských státech. Aliance na to musí být připravena, a to i u svých nejnovějších členů.
Z Norska až na ruskou hranici
Situace Severoatlantické aliance se na severu Evropy změnila poté, co do ní vstoupilo Švédsko a Finsko. Dříve neutrální státy spoléhaly samy na sebe, což mj. znamená, že nemají infrastrukturu k tomu, aby se k nim mohly rychle přesunout jiné alianční útvary. Změnit to však má severský koridor, na jehož řízení se dohodlo Norsko, Švédsko a Finsko.
Obrana je zaměřena proti Rusku, což je jediná nečlenská země NATO, s níž Finsko sousedí. MilIin uvádí, že má být smyslem koridoru snadný přesun velkých vojenských jednotek NATO z norských přístavu přes Švédsko až do Finska, a tím zajištění adekvátní obrany severní Evropy.
Koridorů je a bude v Evropě ještě více
Koridory pro vojenské útvary NATO existují desetiletí, ostatně už v době studené války aliance předpokládala, že bude muset z atlantických přístavu přesunout jednotky na východ směrem do Německa. V dalších letech budou posilovány v podstatě v celé Evropě a nové mají vzniknout nejenom ve Skandinávii, ale třeba i z Itálie do Slovinska, Chorvatska a Maďarska, uvádí Newsweek. Další trasy jsou plánovány přes Turecko, Řecko, Bulharsko a Rumunsko.
Kvalitní infrastruktura pro přepravu velkých jednotek je nutná, protože ačkoliv NATO posílilo svou přítomnost na východní hranici, neznamená to dislokaci obřích vojenských útvarů. Ty by muselo v případě hrozby do východní Evropy teprve přepravit. Aliance se na to intenzivně připravuje třeba největším cvičením od dob studené války, kdy se série cvičení od severu až po jih Evropy zúčastnilo 90 tisíc vojáků všech členských států.