Video: ukrajinský voják těsně po odstřelování popsal, jaký je život na frontě; „někdy uvnitř pláču, ale zůstávám silný,“ uvedl

Boje na Ukrajině se vyznačují hojným využíváním dělostřelectva a raketometů. Když musí vojáci takovému útoku čelit, zničí je to fyzicky, nebo alespoň psychicky.

Ukrajinský voják, minometné odstřelování i Zdroj fotografie: Public Domain
                   

Psychika většiny vojáků ve válce na Ukrajině je pod obrovským náporem, zejména pak těch v první linii. Bitvy se vyznačují velikou krutostí a častým používáním dělostřelectva nebo raketometů s cílem nepřítele zdecimovat bez ztrát na životech. Jenomže čelit takové palbě a dívat se na způsobená zranění a smrt spolubojovníků, je i pro silné povahy opravdu veliký zápřah. To dokazuje například video pořízené reportérkou pro New York Times, která se vydala do jednoho z exponovaných míst, a ukrajinský voják jí přiznal, že „uvnitř velmi tiší brečí“.

Každý den musí pro raněné a mrtvé vojáky

Ukrajinský voják Valentyn je na frontě již 7 měsíců a jeho úkolem je zajišťovat s bojovým vozidlem pěchoty BMP-1 evakuaci jednotek z bojiště. V podstatě každý den tak musí až do těsné blízkosti fronty, kde spolu s osádkou vozidla naloží mrtvé a raněné, aby je dostal do bezpečí; potažmo zraněné k lékařům a mrtvé k přípravě na pohřeb. Už tak intenzivní zážitky ještě umocňuje pravidelná nepřátelská palba, která se snaží vozidlo zničit.

Ochrana poskytovaná BMP-1 přitom není vysoká – vydrží palbu z ručních zbraní a odolá dopadům střepin, ale třeba ze strany ho prostřelí i rychlopalný kanon nebo antimateriálová puška, s níž naopak Ukrajinci „loví“ ruské jednotky. BVP navíc neodolá ani dělostřeleckému granátu či protitankové raketě. Valentyn uvedl, že se často dostávají jen stovky metrů od nepřítele, pročež čelí palbě z minometů i jiných zbraní. Minometné střely jsou prý slyšet a voják má čas zalehnout, ovšem výstřel tanku prý často uslyší teprve až po explozi granátu; což je pozdě.

I tvrdý chlap musí brečet

Reportérka zastihla vojáka v okamžiku, kdy se snažil vyčistit vnitřek vozidla od krve vojáků dopravených ten den z fronty. Již z jeho tváře bylo vidět, jak moc ho tento úkol poznamenává, a jeho jedinou záchranou je soustředit se na práci a na hrůzné okamžiky nemyslet. I když žádného z padlých vojáků, které ten den dopravoval, údajně neznal, pochopitelně se ho to velmi dotýká. Ze své vlastní zkušenosti tvrdí, že čerstvá krev má specifický zápach a neskrývá u toho slzy, mnohem častěji však prý brečí potichu uvnitř.

Celý rozhovor se odehrává nedaleko fronty, slyšet jsou přitom například dopady střel z raketometu BM-21 Grad. Je to patrné z dopadů těstě za sebou, protože má zbraň 40 odpalovacích tubusů na střely ráže 122 milimetrů, a všechny je dokáže vypálit během pár vteřin. Oblast dopadu pak taková střelba doslova zdevastuje a „rozorá“. Při pohledu na tvář Valentyna chce reportérka vědět, co nejhoršího během války viděl. S bolestí v tváři ale odmítá odpovědět, podle něj to dokáže pochopit jen člověk, který podobné peklo prožil.

Mohou se vojáci někdy z takových hrůz vzpamatovat?

Diskuze Vstoupit do diskuze
76 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články