Ukrajinci šmejdí po sovětských skladech a tahají rakety z 60. let. Několik jich při startu explodovalo pod křídly letadel

Není to zpráva z ruského propagandistického kanálu. Základ příběhu stojí na rozhovoru, který Chmut poskytl redakci Deutsche Welle začátkem října 2026. Řekl v něm, že Ukrajina kvůli akutnímu nedostatku moderní výzbroje sahá po krátkodosahových infračervených střelách R-60, jejichž konstrukce pochází z konce šedesátých let. Některé konkrétní kusy mají za sebou třicet až padesát let ve skladech a jejich technický stav je proto krajně nejistý. Chmut výslovně varoval, že taková raketa „může vybuchnout v momentě odpalu“ a že Ukrajina kvůli tomu ztratila „několik bortů“, tedy letounů. Formulace o explozích „přímo pod křídly“, kterou šíří především ruské zdroje, ovšem v původním rozhovoru nezazněla. Jde o technicky představitelný, ale nezávisle neověřený detail, který ruský narativ dramatizuje nad rámec toho, co je skutečně doloženo. Na to je třeba upozornit: ruská propaganda má dlouhou historii přibarvování reálných problémů protivníka tak, aby vypadaly jako kolaps.

Co je R-60 a proč ji Ukrajina vůbec používá

Sovětská střela R-60 (v kódu NATO AA-8 Aphid) vstoupila do služby na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jako krátkodosahová raketa vzduch-vzduch s infračerveným navedením. Váží zhruba 44 kilogramů, nese bojovou hlavici o hmotnosti 3,5 kilogramu a její efektivní dostřel se pohybuje kolem 8 kilometrů. Proti stíhačkám čtvrté generace by dnes byla prakticky nepoužitelná, ale proti pomalým a tepelně výrazným dronům typu Šáhed ještě dokáže fungovat. Alespoň teoreticky.

Problém není jen zastaralost konstrukce. Jde o stáří konkrétní munice. Raketa, která ležela ve skladu třicet nebo čtyřicet let, má degradovaný pohonný motor, zkorodované kontakty a nejistý stav rozněcovače. Chmut to popsal bez příkras: kvalita takových kusů je vždy otázkou a odpověď se někdy dozvíte až při odpalu. Ukrajina po nich sahá proto, že provozuje sovětský typový základ letectva (stíhačky MiG-29 a Su-27) a hledá kompatibilní střely, které „ve světě ještě jsou“. Jenže i ty stojí peníze, jejich shánění zabírá čas a výsledek je nejistý.

Nástupce R-60, modernější R-73 (AA-11 Archer), je na tom výrazně lépe. Podle exportního listu Rosoboronexportu má startovní hmotnost 105 kilogramů, bojovou hlavici 8 kilogramů a dosah až 30 kilometrů. Jenže i zásob R-73 ubývá a jejich dostupnost na světovém trhu je omezená.

Proč Ukrajina sahá po muzejních střelách

Odpověď je systémová, ne náhodná. Prezident Zelenskyj v srpnu 2026 veřejně oznámil, že dodávky protivzdušných raket od spojenců spadly v první polovině roku na třetinu úrovně roku 2025. Agentura AP ve stejném období popsala kritický nedostatek střel pro systémy Patriot, bez nichž Ukrajina nedokáže zastavovat ruské balistické rakety. Část tlaku souvisí i s vyčerpáním západních zásob po konfliktu s Íránem.

Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a opotřebovací logika se projevuje všude. Moderní interceptory jsou drahé (jedna střela pro Patriot stojí řádově desítky milionů korun) a jejich výroba nestíhá tempo ruských útoků. Rusko mezitím zvyšuje produkci útočných dronů, včetně rychlejších proudových variant Šáheda, které zkracují reakční čas obrany. Ukrajina proto musí tvrdě prioritizovat: čím sestřelit balistickou raketu mířící na Kyjev a čím lovit roj dronů nad frontovou linií. Na tu druhou úlohu zbývají právě staré MiGy se starými střelami.

Pro srovnání: moderní západní krátkodosahová střela IRIS-T od německého Diehlu pracuje s obrazovým infračerveným senzorem, pokročilým zpracováním obrazu a vysokou obratností. Americká AIM-120 AMRAAM od Raytheonu je pak úplně jiná liga, střela s aktivním radarovým navedením a dosahem přes 100 kilometrů, schopná zasáhnout cíl za hranicí vizuálního kontaktu. Proti nim stojí R-60 s technologií z éry analogových televizorů.

Ruská propaganda přibarvuje, ale problém je reálný

Tvrzení o explozích „pod křídly“ šíří především ruské weby, které převzaly reálný problém a doplnily ho o neprokázané dramatizační detaily. Chmut řekl, že rakety mohou selhat při odpalu a že Ukrajina kvůli tomu přišla o několik letounů. Neřekl „pod křídly“, neuvedl počet incidentů ani data. Každé přesnější číslo by bylo nad rámec doložených informací.

Ironií je, že Rusko samo improvizuje se stejnými střelami. Ukrajinská vojenská rozvědka HUR v prosinci 2025 zveřejnila zprávu o nové modifikaci dronu Geraň-2, která nese právě R-60 s cílem ohrožovat ukrajinské letouny a vrtulníky lovící tyto drony. Problém zastaralé munice tedy není jen „ukrajinská bída“, je to symptom opotřebovací války, v níž obě strany sahají po všem, co najdou.

Co přijde místo sovětských raket

Střednědobé řešení existuje, ale nepřijde zítra. Společná deklarace prezidentů Zelenského a Macrona ze 14. července 2026 zahrnuje dodávky francouzských stíhaček Rafale spolu se střelami MICA a METEOR, protidronovými raketami, systémy SAMP/T NG a střelami Aster 30. Jenže to všechno je vázané na novou platformu a její postupné zavádění, neřeší okamžitý deficit na sovětských strojích, které dnes létají.

Zelenskyj proto v září 2026 nařídil urychlit domácí výrobu vysokorychlostních interceptorů a levných střel určených specificky proti proudovým Šáhedům. Logika je jasná: pokud drahé západní rakety docházejí a staré sovětské zabíjejí vlastní piloty, musí Ukrajina najít třetí cestu. Levnější, rychlejší a bezpečnější.

Nejde o rozpad ukrajinského letectva. Jde o drahou a rizikovou improvizaci ve válce, kde se rychlost a levnost útočných prostředků dostávají před tempo dodávek obranných střel. Každá R-60 vytažená ze sovětského skladu je připomínkou, že čas v opotřebovací válce pracuje proti tomu, kdo závisí na dodávkách zvenčí.