Útoky na radarové součásti protivzdušné obrany jsou jedním z účinných způsobů, jak protivníkovi vyřadit alespoň část PVO a způsobit mu výrazné škody, protože jde o zařízení velmi cenná a těžko nahraditelná. Ale protože mohou být i daleko za frontou, není vždy snadné je odhalit a zaútočit na ně. Většinou k tomu přitom slouží sebevražedné drony. Armádní Zpravodaj dává za příklad záznam (níže), na němž je zničení dvou velmi cenných ruských radarů.

Drony zaútočily na radary v noci

Video ukazuje, jak se ukrajinským dronům podařilo zničit dvojici radarů, ale není jasné, zda se útok udál na stejném místě a ve stejný čas, nebo zda jde o nesouvisející akce. Jednalo se každopádně o noční útoky, protože je vidět, jak při nich drony používají termovizní kamery. Z jejich letu lze pak odvodit, že mají křídla – tyto konstrukce mají delší dosah, což je pochopitelné, protože nejsou podobné typy radarů rozmisťovány v blízkosti bojové linie.

Video: Ukrajinský voják měl sotva 3 vteřiny, ale dokázal skoro nemožné. Sestřelil ruskou střelu pomocí těžkého kulometu

Prvním zasaženým radarem byl Nebo-M, což je mimořádně cenný úlovek. Wikipedia uvádí, že dokáže detekovat balistické rakety dlouhého dosahu už po jejich startu, a Rusko mu dokonce přisuzuje schopnost lokalizovat na obloze stealth letouny 5. generace, jako je Lockheed Martin F-35 Lightning II. Má přitom dosah až 3 800 kilometrů, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že půjde o údaj týkající se raket, nikoliv letounů 5. generace.

Nebo-M přitom není jeden radar, ale systém skládající se z více radarů, jehož základem jsou tři typy označované jako RLM-S, RLM-D a RLM-M, a velitelské vozidlo KU-RLK. Umístěné jsou na velkých nákladních automobilech 8×8, a dle tvaru žebrování složené antény by se dle Armádního Zpravodaje mohlo jednat o část RLM-M označovanou jako 55Ž6UME, ale nelze ji na termovizi přesně identifikovat, protože se automobil pohyboval a detaily jsou nejasné.

Rusko si zatancovalo na tenkém ledu. NATO vyslalo F-35, aby vykázaly tři ruské stíhačky MiG-31

Druhým zničeným radarem byl 48IA6-K1 Podlet, k jehož likvidaci bylo potřeba zopakovat útok druhým dronem; první se nejspíše nepovedl. Wikipedia uvádí, že slouží k lokalizaci cílů ve velmi nízkých výškách, jednat se může například o střely s plochou dráhou letu. Zapojován bývá jako součást baterií systémů S-300 a S-400, přičemž by měl být schopen v jednu chvíli detekovat až 200 cílů. Jeho dosah je přitom až 300 km, což záleží na jejich povaze a velikosti.