Útoky dronů se na Ukrajině množí, stejně jako se zvyšuje aktivita ukrajinské armády. Čemu věřit v přehršli mediální vichřice?

Každý den čteme zprávy o dění na Ukrajině. Jsou převážně jednostranné a hovořící o postupné likvidaci ruské invazní armády. Prostor, který v médiích dostává Volodymyr Zelenskyj, je obrovský, zatímco Rusové se ke slovu příliš nedostanou. Pochopitelně ani nechtějí, agrese jejich země je neomluvitelná a prakticky se rovná útoku nacistického Německa proti Polsku v roce 1939, k němuž se koneckonců ruský medvěd s chutí připojil. Přesto jsou zde naprosto zásadní rozdíly na ukrajinské straně.

SSSR i Rusku v historii prošlo příliš mnoho zločinů

V Rusku se blíží nejvýznamnější svátek roku – 9. květen, vítezství nad fašistickým Německem. Historicky nelze Moskvě upřít, že na porážce Třetí říše měla zásadní podíl, nejvíce padlých a zdevastovanou zemi. Jen málokdy ovšem bývá připomínáno, jak je toto vítězství potřísněno krví nevinných neruských a neněmeckých národů. Obsazení Besarábie, části Polska, likvidace pobaltských států, Katyňský masakr. V roce 1945 zločinná politika ve východní a střední Evropě.

Vše Rusku prošlo. Pomineme-li studenou válku, která je kapitolou sama pro sebe, ruská politika zamrzlých konfliktů v Abcházii, Osetii, Podněstří, zničení Grozného. To vše a mnohem více hovoří o tom, jak Rusům na mezinárodní scéně prochází naprosto zločinná a expanzivní politika. Předposlední kapkou byla anexe Krymu a vyvolání konfliktu na Donbase.

Opět to Rusům v podstatě prošlo, směšné sankce se obcházely a v Kremlu bujel nacionalismus nadále propojený s obří korupcí a postupnou likvidací alespoň zdání demokracie. Dnes je zjevné, že s oligarchy si Putin skutečně poradil a nejmocnější organizací v zemi se stala FSB. Jedná se o nástupnickou organizaci KGB, ale to asi není třeba dodávat. V roce 2022 je tu však přece jen změna. Ukrajinci se urputně brání a Západ přestal zavírat oči. Už to Rusům konečně neprochází, kdyby jim neprošel Krym, mohlo vše vypadat jinak.

Zásadní změnou posledních dní jsou drony

Jestli se za poslední dobu něco výrazně změnilo, pak je to množství videí na Twitteru a Telegramu, které ukazují vzdušnou likvidaci ruské techniky. Je jich opravdu hodně. Celkem jasně to svědčí o výrazném posílení ukrajinské armády v tomto segmentu. Převážně se jedná o malé, maximálně bojové drony jako Bayraktar, alespoň dle použité munice, kdy se často jedná i o obyčejné granáty s cílem zlikvidovat pěchotu protivníka.

Tato videa pochopitelně svědčí o více věcech než jen o zvýšeném množství dronů v ukrajinské armádě. Přestože dochází k obrovskému nárůstu počtu těchto snímků, zřejmě stále nedochází například k použití amerických sebevražedných dronů Switchblade. Rozhodně zatím nebylo zveřejněno jediné video. To znamená, že značná část avizované západní vojenské pomoci ještě buď nedorazila, nebo se Ukrajinci cvičí v jejím používání.

Výše zmíněná záležitost přesně odpovídá současné aktivitě ukrajinské armády, která se zřejmě pomalu snaží převzít iniciativu. Ukrajinci 5. května ohlásili velkou protiofenzivu. Pokud by se něco takového mělo skutečně stát, tak nebudeme první, kdo se to dozví. Protiútoky evidentně rostou, ale jedná se především o psychologickou a logistickou válku. Morálka ruských vojáků zřejmě sama o sobě skutečně nebude příliš vysoká.

Kulminace ukrajinské vojenské síly teprve přijde

Řada uprchlíků hovoří o tom, že Rusové v ukrajinských vesnicích shání jídlo, jejich velitelé jsou zřejmě systematicky likvidováni a ruský voják bez velitele nedá ani ránu. Připočtěme k tomu vysoké ztráty a další zásadní efekt: drony. Pravidelně na videích můžeme vidět zoufalý úprk Rusů před útokem ukrajinského bezpilotního prostředku. Protivzdušná obrana nikde, jen zoufalství bezmocných mužů. Co to asi udělá s jejich psychikou, pokud přežijí, není třeba rozvádět.

Dalším faktorem jsou stále častější dělostřelecké a raketové přepady. Nejen tedy gerilový způsob boje Ukrajinců, ale i tento nový faktor. Vietnam lze označit jako první moderní asymetrický konflikt, jeho zásadním průvodním jevem byl posttraumatický stresový syndrom. Voják bojuje a vlastně nebojuje. Při frontovém boji nemají účastníci jinou možnost, než si zvyknout a snažit se přežít. Gerilový způsob boje je mnohem náročnější. Nikdy nevíte, odkud přijde smrt, ačkoli je zdánlivý klid. Náročnost na psychiku je obrovská, My Lai toho byla důkazem. Američané to nezvládali.

V této chvíli je potvrzené použití špičkových raketometů HIMARS, ale to je zatím jediná doložená těžká technika ze Západu. Houfnice M109 či PzH2000 zatím Ukrajinci nepoužívají, stejně jako další systémy. Přesto již nyní dochází k útokům v samotném Rusku a narušování zásobovacích tras armády Ruské federace. Z toho lze usuzovat, společně s minimálními územními zisky Rusů, že Moskva poněkud ztrácí dech, kdežto Ukrajinci ho teprve nabírají.

Za spoustou útoků lze najít západní zpravodajce

Od chvíle, kdy byla potopena Moskva, bylo jasné, že událost se odehrála v součinnosti se zpravodajskými složkami členských států NATO. Tato utajená činnost je nepochybně příčinou řady ukrajinských úspěchů a také má obrovský vliv na morálku ruských vojáků. Ti se postupně zřejmě dostávají do situace, kdy pro ně není žádné místo bezpečné. Jen vědomí toho, že jejich obrněná technika je vlastně jen obyčejnou skořápkou pro louskáčky typu Javelin.

Zpočátku konfliktu jsme stále poslouchali o velkém množství zničené ruské techniky a jejich ztrátách. Nijak to nebylo podložené, kdežto dnes to prakticky vidíme v přímém přenosu. Vzhledem ke stále panující převaze Rusů nezbývá Ukrajincům nic jiného, než se krýt ve městech. Rusové toto zpočátku pravděpodobně nechtěli, ale v této chvíli už dělají to, co dělali v Sýrii. Nejdříve rozbombardovat, zkusit útok, případně bombardovat dál. Vypadá to, že úplně zapomněli na Stalingrad. Akorát jsou v opačném gardu.

Jejich taktické prapory jsou nepochybně minimálně z hlediska techniky špičkové útvary. Není to žádná novinka, na Západě jsou používány dávno. Jsou velmi účinné, pokud za nimi následuje pěchota. Jenže té mají Rusové nedostatek. Řeči o slabosti Ruska jsou naprosto nesmyslné. Je třeba si uvědomit, že Rusové, na rozdíl od Ukrajinců, zatím nevyhlásili mobilizaci. Letectvo se drží zpátky, protože se bojí, ale pokud by začalo masivně útočit, viděli bychom trochu jiný konflikt. Jenže Putin se chytil do vlastní pasti, není to válka, tak není ani mobilizace.

Válka ideologií, které pochopitelně kryjí zločiny

Od počátku sledujeme ideologickou válku, kde obě strany permanentně lžou. Jenže nic z toho by se nemuselo dít, pokud by Rusové nevpadli na území sousedního státu. Zatímco Volodymyr Zelenskyj se snaží zachránit svou zemi, Putin je příkladným agresorem. Kořeny konfliktu jsou pochopitelně mnohem dál než v roce 2014. Není třeba hovořit o ukrajinském nacionalismu, ten si totiž v ničem nezadá s nacionalismem Velkorusů. Donbas byl nepochybně semeništěm celé řady problémů, ale asi nikdo nebránil Rusům odejít do vymírajícího Ruska, stejně tak oboustranné páchání zločinů v roce 2014.

Celý narativ kolem ukrajinských Banderovců je také zamlžen celou řadou lží. O pluku Azov si nemá cenu dělat iluze, jenže oni jsou nyní ti, kteří se brání, ne útočí. Jen na okraj, polonizace na Ukrajině trvala několik století, často byla velmi tvrdá a lze ji dohledat až do vzniku Polsko-litevské unie v 16. století. Při Volyňském masakru v žádném případě nezemřelo 100 000 lidí, to je údaj těch nejradikálnějších polských historiků, který nebere vážně ani střední proud vědeckých pracovníků v Polsku.

O brutalitě této události nemůže být diskuze. Stejně tak však nemůže být diskuze o velkém množství útlaku i obětí v důsledku působení polského státu na západní Ukrajině, včetně meziválečné vlády Pilsudského. Tímto se lze dostat k jiné důležité věci – válečným zločinům. Bylo by velmi hloupé se domnívat, že teď jsou Ukrajinci svatí a Rusové jen pekelníci. Zločiny vždy páchají obě strany, ale žádné by se nemusely dít, pokud by Rusko nezačalo tuto nesmyslnou a naprosto nespravedlivou válku. Jaký stav mysli asi musí mít Ukrajinci, když vidí systematickou likvidaci své země?

Rusko ve vlastní pasti

Již nyní je jisté, že svět bude po tomto konfliktu jiný, změní se definitivně vojenské doktríny, kdy se na pořad dne dostanou definitivně drony, a vrátí se význam pěchoty jako takové. Současná kombinace protivzdušných a protipancéřových zbraní, společně s možností používat malé drony, dělá z pěšáků již zcela jiné faktory než jen průzkum nebo dočištění oblasti. Rusko se díky své politice a nesmyslné taktice pomalu zřejmě v místě bojů stává slabším. Ovšem podceňovat Rusy je sebevražda a rčení, že šelma je nejnebezpečnější, když je zahnaná do kouta, je stále platné.

Pokud Kreml něco zásadně nezmění, směřuje k porážce. Ale prostředků má stále dost, o tom nemůže být pochyb. Putin se jen zdráhá povolat některé ročníky záložníků, a i kdyby Ukrajinci skutečně zlikvidovali oněch tisíc ruských tanků, Moskva jich má stále hodně přes 10 tisíc. Je velkým otazníkem, co Putin udělá, pokud se Rusové skutečně dostanou pod velký tlak útočících ukrajinských jednotek.

Narativy, že Rusko zvítězí jedné strany analytiků, či je vojensky slabé od jiných blouznivců, nemají smysl. V této chvíli se vývoj nedá odhadnout. Jedno je jisté, Putin zřejmě udělá vše, aby nemusel uznat porážku. Ale západní pomoc je v současnosti zřejmě tak masivní, že Ukrajinci budou schopni Rusy ze svého území vytlačovat. Pak je jen otazníkem, jak na to bude reagovat kremelský diktátor, zřejmě další eskalací konfliktu.

Jak myslíte, že se bude dál vyvíjet konflikt na Ukrajině?

Zdroj: CSIS, autorský komentář Jaroslava Červenky