USA počítají, že posily nedorazí včas. Rozmístily Tomahawky a SM-6 podél prvního řetězce ostrovů u Číny

Dokument s názvem How the Army Fights, zveřejněný 7. října 2026 a představený o pět dní později na výročním setkání Asociace americké armády ve Washingtonu, říká věc, kterou vojenští plánovači dosud formulovali jen za zavřenými dveřmi. Americká armáda sídlí převážně na území Spojených států, nemá vlastní strategickou přepravní kapacitu přes Tichý oceán a v úvodních hodinách konfliktu s Čínou by se musela spoléhat na společnou a komerční dopravu, která by sama byla pod palbou. Odpovědí není naděje, že posily přece jen dorazí. Odpovědí je být na místě předem.

Proč posily nestihnou dorazit

Vzdálenost z amerického západního pobřeží na Filipíny činí přes 11 000 kilometrů. To samo o sobě není novinka. Novinka je, že armáda v neklasifikovaném dokumentu otevřeně popisuje, proč už nelze počítat s tím, že se tato vzdálenost překoná bez odporu nepřítele. Čínská strategie odepření přístupu a prostoru, v žargonu označovaná jako A2/AD, nesahá jen k pobřeží Číny. Podle svědectví před výborem Sněmovny reprezentantů z dubna 2026 Peking buduje schopnost narušit americký přesun už od přístavů a železnic na domácím území USA, přes námořní trasy až po cílové přístavy v Pacifiku.

Velitel amerického indo-pacifického velitelství admirál Samuel Paparo ve svém výročním hlášení Kongresu upozornil, že Čína v produkci leteckých, námořních i raketových kapacit Spojené státy předstihuje. Pentagon v čínské výroční zprávě uvádí konvenční úderné systémy od balistických raket DF-21 s dosahem kolem 1 500 kilometrů přes DF-26 s dosahem 3 000 až 4 000 kilometrů až po vzdušně nesené řízené střely, které dosah ještě prodlužují. Proti takové architektuře je konvoj transportních lodí plujících dva týdny přes Pacifik mimořádně zranitelný cíl.

Rakety, které už jsou na místě

Jádrem americké odpovědi je systém Typhon, oficiálně označovaný jako Mid-Range Capability (MRC). Jde o mobilní pozemní odpalovací systém využívající upravený námořní vertikální odpalovač Mk 41, který armáda přenesla z palub válečných lodí na podvozek nákladního vozidla. Typhon vystřeluje dva typy munice:

• Tomahawk (BGM-109) – podzvuková střela s plochou dráhou letu určená pro přesné údery na pozemní cíle. Podle rozpočtového dokumentu Pentagonu pro fiskální rok 2026 má armádní verze dosah přibližně 1 600 kilometrů a nese hlavici o hmotnosti zhruba 450 kilogramů.
• SM-6 (RIM-174A) – víceúčelová střela schopná protivzdušného boje, útoku na hladinové cíle i terminální fáze protiraketové obrany. Přesný dosah Pentagon v otevřených dokumentech neuvádí, hovoří pouze o „výrazně prodlouženém dosahu“ oproti starším verzím řady Standard Missile.

Kde přesně tyto systémy stojí? Otevřené primární zdroje potvrzují dvě lokality. Strategická studie americké válečné akademie uvádí, že Typhon je předsunut na severním Luzonu na Filipínách. Oficiální armádní záznamy dokumentují nasazení systému na japonské základně Iwakuni během cvičení Resolute Dragon 25 v září 2025. Bílý dům v březnu 2026 výslovně zmínil „úspěšné nasazení Typhonu do pevninského Japonska“ jako základ pro další posilování aliance. Během cvičení Talisman Sabre 25 v Austrálii proběhla ostrá střelba SM-6; ta ovšem neleží v prvním řetězci ostrovů, ale slouží jako důkaz, že systém funguje v reálných podmínkách.

Co je první řetězec ostrovů a proč rozhoduje

První řetězec ostrovů je oblouk souostroví táhnoucí se od Kuril přes japonské ostrovy, souostroví Rjúkjú, Tchaj-wan a severní Filipíny až k Borneu. Prakticky obklopuje východní a jihovýchodní mořské přístupy Číny. Kdo kontroluje tento oblouk, kontroluje čínský přístup do otevřeného Pacifiku.

Za ním leží druhý řetězec: Boninské a Sopečné ostrovy, Mariany včetně Guamu, západní Karolíny a západní Nová Guinea. Ten slouží jako logistická hloubka, tedy sklady paliva, munice, zdravotnického materiálu a velitelské uzly, které mají přežít případný první úder a zásobovat předsunuté pozice. Obrana Guamu se podle zprávy amerického kontrolního úřadu GAO teprve buduje, rozprostírá se do šestnácti lokalit a má být dokončena až na začátku třicátých let.

Klíčový posun v americkém myšlení spočívá v tom, že armáda už neřeší jen „rakety na odpalovačích“. Dokument How the Army Fights zavádí koncept předsunuté výdrže. Zahrnuje palivové a muniční sklady, distribuční síť, velitelskou architekturu a nově definovaný systém TAP2E, který nahrazuje starší předsunuté zásoby techniky a rozšiřuje je na celý projekční balík včetně munice a spotřebního materiálu. Bez tohoto zázemí by samotné odpalovače byly drahé jednorázové zbraně.

Reakce spojenců i Číny

Státy prvního řetězce ostrovů reagují odlišně, ale směrem souhlasu. Filipínský prezident Ferdinand Marcos mladší v únoru 2025 veřejně prohlásil, že případné vrácení Typhonu podmíní ukončením čínské agrese, čímž dal jasně najevo, že systém vnímá jako páku, ne jako břemeno. Japonsko na nejvyšší politické úrovni potvrdilo závazek přijímat na svém území pokročilé americké schopnosti.

Peking reaguje konzistentně odmítavě. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí označil Typhon za „strategickou útočnou zbraň“ narušující stabilitu regionu. Po japonském nasazení v září 2025 čínská diplomacie varovala před závody ve zbrojení a vojenskou konfrontací. Jde o oficiální čínské stanovisko, ne o nezávisle ověřenou analýzu.

Ani pro Českou republiku není tento vzdálený scénář akademický. Národní polovodičová strategie výslovně uvádí, že napětí kolem Tchaj-wanu by mělo dalekosáhlé dopady na českou ekonomiku. Obchod EU s Tchaj-wanem dosáhl v roce 2025 hodnoty přes 76 miliard eur, přičemž tři čtvrtiny dovozu tvořily stroje a dopravní zařízení, tedy přesně to, na čem závisí evropský průmysl. Generální tajemník NATO Mark Rutte v září 2026 řekl přímo: případný čínský pohyb proti prvnímu řetězci ostrovů by měl obrovský dopad na Evropu i Spojené státy.

Odstrašení, nebo eskalace?

Oficiální americká linie říká „odstrašení silou, ne konfrontací“. Jenže hustota cvičení roste, počet předsunutých systémů se zvyšuje a prostor mezi Luzonem, Tchaj-wanem a jihozápadním Japonskem se zužuje. Každý další odpalovač snižuje čas na rozhodování na obou stranách. Americké dokumenty přitom samy přiznávají, že celá architektura je stále rozestavěná: obrana Guamu se buduje, distribuční kapacita v prvním řetězci ostrovů je omezená a úspěch závisí na sítích, které teprve musí prokázat odolnost proti sofistikovaným útokům.

Právě v tom spočívá nejdůležitější sdělení říjnového dokumentu. Nejde primárně o nové rakety u Číny. Jde o veřejné přiznání, že Washington plánuje válku, v níž by se o výsledku prvních hodin rozhodovalo dřív, než by hlavní americké síly vůbec opustily domácí přístavy. Tomahawky a SM-6 na Luzonu a v Iwakuni jsou odpovědí na otázku, kterou si Pentagon položil sám sobě, a poprvé na ni odpověděl nahlas.