Torpédoborce třídy Zumwalt jsou plné nejmodernější technologie. Vychází však ze špatných očekávání. Otázkou je, jakou mají budoucnost.
Třída torpédoborců Zumwalt vznikala v prvním desetiletí 21. století a mělo v ní být spojeno vše, co nejmodernější námořní design lodí nabízel. A to skvělé plavební vlastnosti, vysoce výkonné zbraně a detekční systémy a stealth technologie. Osm let po spuštění první „lodi budoucnosti“, jak se USS Zumwalt přezdívalo, však nikdo neví, co s nimi.
Zázrak na vodě
Vzhled USS Zumwalt je sám o sobě futuristický. Supermoderní trup tumblehome – širší pod čarou ponoru, než nad ní –vyrobený z kompozitních materiálů má radarový odraz, i při 190metrové délce torpédoborce, na úrovni malé rybářské lodi. Dva motory Rolls Royce RR4500 pohánějí dvě turbíny stejné značky, které roztáčí elektrické generátory, jež lodi dodávají během plavby neuvěřitelných 78 megawattů elektřiny.
Díky tomuto integrovanému energetickému systému pohonu lodi se Zumwalt dokáže hnát s výtlakem 17 630 tun rychlostí až 30 uzlů (56 kilometrů v hodině). Elektricky poháněné motory a chlazené výfukové plyny také snižují infračervenou a akustickou stopu torpédoborce.
Nové počítačové prostředí Total Ship Computing Environment propojilo všechny systémy torpédoborce do sítě, takže jsou přístupné z libovolné konzole na celém plavidle a všechny systémy z nich lze i ovládat. Výzbroj měla být impozantní. Osmdesát raketových střel Mark 57 s vertikálním odpalováním, které byly rozmístěny na přídi a zádi tak, aby se minimalizovala tlaková vlna při jejich startu.
Loď může zaměřovat a vypouštět střely Tomahawk pro pozemní útoky, protiponorkové rakety ASROC nebo rakety protivzdušné obrany středního doletu Evolved Sea Sparrow.
Zbraně budoucnosti
Malým zázrakem měly být dva 150milimetrové kanóny. Ty měly střílet přesně naváděné raketovým motorem poháněné náboje s dlouhým doletem (Long Range Land Attack Projectile (LRLAP)). Ty měly být schopné zasáhnout cíl až na vzdálenost 83 námořních mil (153 kilometrů). Celý systém měl být chlazený vodou, kadence měla být 10 ran v minutě a každý torpédoborec měl nést 750 nábojů. Vše mělo být naváděno vysoce přesným radarem AN/SPY-4 s dosahem 463 kilometrů.
Prostorná přistávací plocha a hangár lodi Zumwalt mohou pojmout až tři bezpilotní vrtulníky MQ-8B nebo dva vrtulníky MH-60R, které mohou nést protitankové střely Hellfire nebo torpéda. Torpédoborce se také mohou pochlubit schopným dvoupásmovým sonarem pro lov ponorek, ale postrádají torpédovou výzbroj, již mají lodě třídy Arleigh Burke. Posádku díky vysoké automatizaci lodi mělo tvořit jen 95 mužů.
Sny a realita
Třída Zumwalt je tak to nejlepší, co na moři dnes můžeme najít. V čem je tedy problém? Loď byla plánovaná na podporu velkých vyloďovacích operací, kdy se Zumwalty měly proplížit obranou nepřítele a zničit obranu pobřeží. Jenže to podle novějších plánů amerického námořnictva již není potřeba. Z původně plánovaných 32 lodí se objednávka smrskla na pouhé tři lodě – USS Zumwalt (DDG-1000), USS Michael Monsoor (DDG-1001) a USS Lyndon B. Johnson (DDG-1002).
Celý program stál 22 miliard dolarů: 10 miliard stál vývoj a na 4 miliardy USD vyjde jedna postavená jednotka. Pro srovnání cena jednotky třídy Arleigh Burke činí 1,8 miliardy USD. Ani technické novinky nevyšly tak, jak se očekávalo. Třída trpí dlouhodobými problémy s pohonem a automatizací. Posádku místo 95 nakonec tvoří 142 mužů. Jeden náboj pro LRLAP vzhledem k omezení zakázky vyšel na 800 000 USD a jeho výroba byla zastavena. Zumwalt se tak ocitl bez hlavní a nejmodernější zbraně.
Co s ním?
Stále se však množí otázky, co dále se supermoderní lodí. Přestože byl USS Zumwalt dokončen již v roce 2011, přijat do služby byl až v roce 2016. Ale ani v roce 2021 kvůli složitým bojovým systémům není stále plně bojeschopný. Nejjednodušším umístěním lodí by bylo je zařadit do eskorty letadlových lodí. To by však naprosto eliminovalo jeho stealth schopnosti. To, stejně jako degradaci lodi na pouhé cvičné plavidlo, US NAVY odmítá.
Se stealth technologií naopak počítají další plány na využití Zumwaltů. Podle jednoho z návrhů by se z torpédoborce měl stát „neviditelný lovec lodí“. K tomu by však bylo potřeba nákladné přezbrojení na protilodní zbraně. Další varianta předpokládá, že by se z lodi mělo stát operační středisko pro ovládání dronů, které by mohlo pracovat nepozorovaně i v nebezpečné oblasti.
Asi nejjednodušší a nejlogičtější variantou je zapojení Zumwaltu do programu „Cooperative Engagement“. Tedy spojení letadel, lodí a ponorek do jedné sledovací sítě. Ponorka nebo letoun by aktivními senzory zachytily cíl a Zumwalt pracující v stealth módu by je ničil. Celá tato úprava by měla vyjít na „pouhých“ 90 milionů USD. Budoucnost třídy Zumwalt je však stále v mlhách. Lodě, které stály tak obrovské prostředky, mohou být v dohledné době i vyřazeny. To by byla pro US Navy nejen finanční, ale i morální prohra.
Zdroj: DefenseNews
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 12198
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 7034
