Rusové čelí novému problému: modernizovaný dron FP-2 unese 200 kg a doletí 370 km. Ukrajinci mu vyvinuli vlastní motor

Když Denis Štilerman, spolumajitel a hlavní konstruktér ukrajinské firmy Fire Point, v listopadu 2025 poprvé veřejně ukázal FP-2, mluvil o stroji s nosností 105 kilogramů a doletem 200 kilometrů. O půl roku později, v květnu 2026, oznámil čísla, která posunula celou platformu do jiné ligy: 200 kilogramů bojové části a 370 kilometrů doletu. Klíčem k tomuto skoku byla úprava křídla a především postupná lokalizace motorů a dalších komponent; firma dnes vyrábí 80 z 82 dílů dronového motoru přímo na Ukrajině. Výsledek není jen těžší a dál létající dron. Je to nástroj, který systematicky rozebírá ruskou obranu v pásmu, kde ji Moskva dosud považovala za relativně bezpečnou.

Od 105 kilogramů k dvěma stovkám za šest měsíců

Vývoj parametrů FP-2 má tři veřejně zachytitelné body. V listopadu 2025, na prvním briefingu Fire Point pro média v Kyjevě, firma prezentovala FP-2 jako front-strike platformu s nosností 105 kg a operačním dosahem do 200 km. V březnu 2026 Štilerman na tiskové konferenci citované ArmyInform oznámil modernizaci na 158 kg bojové části. A v květnu 2026 přišel další posun: 200 kg a 370 km.

Za šest měsíců tedy nosnost narostla o 95 kilogramů a dolet o 170 kilometrů. Štilerman sám v rozhovoru pro TSN rámoval 200kilogramovou verzi jako „levnou náhradu KAB“, řízených klouzavých bomb, které Rusko masově používá na frontové linii. Zároveň popsal FP-2 jako univerzální létající platformu schopnou nést nejen výbušniny, ale i kvadrokoptéry nebo jiné bezpilotní prostředky. Fire Point současně ukázal koncept „dronu-matky“, tedy nosiče, který nad cílem vypustí menší útočné stroje.

Middle-strike: vrstva, která rozbíjí ruské zázemí

Samotná čísla (200 kg, 370 km) by byla jen technická kuriozita, kdyby za nimi nestála doktrinální logika. Ukrajinské ministerstvo obrany v květnu 2026 veřejně popsalo koncept middle-strike operací, tedy úderů v operační hloubce zhruba 30 až 200+ kilometrů za frontovou linií. FP-2 patří mezi klíčové nosiče této vrstvy.

Typické cíle middle-strike kampaně:

• prostředky protivzdušné obrany a radary
• sklady munice a pohonných hmot
• velitelská stanoviště a centra řízení dronů
• zásobovací trasy a logistické uzly
• prvky ropné a energetické infrastruktury

Od 1. března 2026 Generální štáb potvrdil zneškodnění 81 ruských prostředků PVO. Ministerstvo obrany mezi květnové cíle middle-strike kampaně řadí Moskevský ropný závod, stanice Solněčnogorskaja a Volodarskaja či závod na mikročipy Angstrem v Zelenogradu; konkrétní typ dronu u těchto úderů ale nejmenuje.

Podle nás je právě v tom jádro problému pro Rusko. FP-2 neútočí na jeden spektakulární cíl. Rozebírá prvky, které mají chránit další cíle v týlu: radary, PVO, sklady. Každý zničený radar otevírá cestu dalšímu úderu. Každý zlikvidovaný sklad munice oslabuje frontovou linii o desítky kilometrů dál. Je to kumulativní efekt, ne jednorázový průlom.

Vlastní motor, vlastní navigace, vlastní tempo

Fire Point vyrostl z 18 zaměstnanců v roce 2023 na zhruba 3 700 lidí počátkem roku 2026. Tento růst není náhodný; firma systematicky internalizovala výrobu komponent, které dříve nakupovala externě.

U dronových motorů dosáhla lokalizace 97,5 procenta: 80 z 82 dílů vzniká přímo ve Fire Point, od vstřikování přes frézování a obrábění po finální montáž. Praktický dopad na náklady ilustruje jeden detail: lokálně vyráběný tlumič podle dev.ua zlevnil z přibližně 400 eur na něco přes 70 eur. Firma vedle motorů vyrábí interně i navigační systémy a kompozitní díly.

Navigace si zaslouží zvláštní pozornost. Štilerman v březnu 2026 uvedl, že Fire Point během války vystřídal už sedm generací navigačních systémů a testuje přesné navedení porovnáváním mapy terénu bez GPS. To je přímá odpověď na ruský elektronický boj, který GPS signál v operační zóně spolehlivě degraduje. Pokud se tato metoda osvědčí v praxi, ruské prostředky elektronického boje ztratí proti FP-2 podstatnou část účinnosti.

Důležitá nuance: soběstačnost Fire Point je vysoká, ale ne absolutní. U raketových systémů firma sama přiznává, že některé kritické komponenty (tvrdopalivové motory pro boostery a inerciální navigační systémy) přesouvá mimo Ukrajinu kvůli bezpečnosti výroby. U dronů FP-1 a FP-2 je ale závislost na externích dodávkách výrazně nižší.

FP-2 versus Šáhid: jiná filozofie, jiný účel

Srovnání s ruskými drony Šáhid-136 (Geraň-2) ukazuje, jak odlišné role oba stroje plní.

FP-2 nese čtyřikrát až desetkrát těžší náklad než Šáhid, ale letí výrazně kratší vzdálenost. Není to dálkový saturační prostředek pro zahlcení PVO; je to přesný úderný nástroj na konkrétní vysokohodnotové cíle v dosažitelné vzdálenosti. Verze s ručním řízením po radiokanálu navíc umožňuje útok na pohyblivé cíle, což Šáhid nedokáže.

Pro kontext: starší sourozenec FP-1 je naopak platforma pro údery do hloubky s uváděným dosahem až 1 600 km, ale s výrazně lehčím nákladem kolem 50–60 kg. FP-1 maximalizuje dosah, FP-2 maximalizuje ničivost v kratší hloubce. Dohromady pokrývají dvě klíčové vrstvy ukrajinské úderné doktríny.

Drahý adaptační závod bez jednoduché odpovědi

Rusko odpověď na middle-strike hledá, ale zatím ji nenašlo v dostatečné míře. Ukrajina systematicky ničí právě ty prostředky (PVO, radary, centra řízení), které by měly drony typu FP-2 zachytávat. Fire Point navíc tvrdí výrobní kapacitu kolem 200 letounů denně s možností rychlého zdvojnásobení až ztrojnásobení. Výroba je distribuovaná na více než 50 místech, což ji činí odolnou vůči cíleným úderům.

Dá se čekat, že Moskva bude investovat do mobilních skupin PVO, nových prostředků elektronického boje a přesunů klíčové infrastruktury hlouběji do týlu. Jenže každý takový přesun je drahý, pomalý a sám o sobě snižuje operační efektivitu. FP-2 válku nerozhodne jedním úderem. Ale s každým zničeným radarem a každým vypáleným skladem zvyšuje cenu, kterou Rusko platí za udržení zázemí v chodu.