Země Perského zálivu si zjevně podmiňují zvýšení těžby ropy, i když mají volné kapacity. Ukrajinská krize má velký mezinárodní dosah

Největší zbraní proti agresivní politice Ruska může být omezení jeho příjmů z prodeje nerostných surovin. Ty by ale bylo nutné nějakým způsobem nahradit.

i Zdroj fotografie: Ivan Siarbolin / Creative Commons / CC0
                   

Většina zemí v oblasti Perského zálivu má s Ruskem dobré vztahy. Nejlepší má Írán, což je samozřejmě dáno jeho soupeřením s USA, ale velmi dobré vztahy udržují i ostatní státy. Třeba šestice států Rady pro spolupráci v Zálivu sice úzce dlouhodobě spolupracuje se Západem, v OSN i hlasovaly o rezoluci odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu, ale v dalších krocích a vyjádřeních velmi lavírují, aby si kontakty s Rusy nepoškodily.

Kuvajt si pamatuje na okupaci

Nejjednoznačnější pozici zastává Kuvajt. Zcela jasně dává najevo, že podobné útoky na svrchované státy odsuzuje. Asi se nelze divit, protože malý ropný stát má nejspíše v paměti události z počátku 90. let, kdy ho okupoval Irák vedený Saddámem Husajnem. Byla to právě jednota zemí světa, které se proti tomuto kroku postavily. Vojenský zásah mezinárodní koalice vedené Spojenými státy nakonec Kuvajt od okupace osvobodil.

On this day August 2nd 1990: about 100,000 Iraqi troops invaded Kuwait, initiating the Gulf War.
The U.N. Security…

Zveřejnil(a) VoteVets.org dne Pátek 2. srpna 2013

Postoje zemí Perského zálivu mohou být v konfliktu velmi zásadní. Patří k největším producentům ropy a zemního plynu na světě. Vývoz těchto dvou surovin přitom tvoří zásadní podíl v příjmech ruského státu, a tím i na možnostech udržovat jeho armádu. Evropa a další státy opakovaně mluví o odříznutí se od ruských dodávek a odstavení Ruska od tohoto zdroje příjmů. Ruské dodávky by ale bylo třeba nahradit, a to by bylo možné jen zvýšením těžby jinde ve světě a samozřejmě zajištěním přepravních kapacit.

Třeba plynová velmoc Katar sice odsoudila zasahování do suverenity Ukrajiny, ovšem nepřipojila se k sankcím vůči Rusku. Obě země spojují nemalé investice do průmyslové infrastruktury nebo styky v oblasti cestovního ruchu. Je tedy zřejmé, že o něco takového se katarští vládci nechtějí připravit. A to i přes to, že se staví do role západních spojenců.

Stojí raději stranou

Ještě výraznější je, pokud možno, deklarovaná neutralita Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů. Země bývají označovány za spojence Západu, ale nijak se k němu v tomto případě nepřiklánějí. Ale nevyjadřují se ani na podporu Ruska. Nechtějí přijít o své ruské investice a obchody, ale spíše se nyní začínají obracet k třetím stranám, jako je Čína, Indie a další, aby se, pokud, možno držely stranou.

Některé komentátoři upozorňují třeba na skutečnost, že ve Spojených arabských emirátech se o konfliktu oficiálně nemluví jako o válce, ale drží se spíše názvosloví používaného Ruskem. To svědčí o tom, že země rozhodně nehodlá od svých styků s Ruskem ustupovat. Podle některých analytiků za tím mohou být nejen ekonomické zájmy, ale i určitá frustrace, kterou vládci ropných velmocí ze západních zemí mají.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ruské federace / Creative Commons / CC BY
Saudský korunní princ Mohammed bin Salmán a ruský prezident Vladimir Putin

Důkazem toho může být vztah mezi americkou administrativou a mocným saudským korunním princem Mohammedem bin Salmánem. Od toho se mnozí západní vůdci distancují hlavně kvůli vraždě opozičního novináře Džamála Chášukdžího na saúdskoarabském velvyslanectví v Turecku. Americký prezident Joe Biden s korunním princem nekomunikuje. Naproti tomu ruský prezident Vladimir Putin mu vyjadřuje respekt.

Obávají se i kolísání trhu

Druhou oblastí, na které může zemím z Perského zálivu záležet, je ekonomická stabilita v oblasti těžby ropy a plynu. Například země OPEC se snaží dlouhodobě plánovat celosvětovou těžbu ropy, a tím udržovat její ceny. Sice by mohly na současném zvýšením cen a další těžbě krátkodobě vydělat, ale nikdo by neměl jistotu budoucnosti, pokud by se vztahy mezi ropnými velmocemi vyhrotily a ony vedly nějakou ropnou cenovou válku.

Je také možné, že se postojem k Rusku snaží arabské země na Západ tlačit. Svoji větší podporu Ukrajině by pak mohly chtít za něco vyměnit. Nejen ze větší respekt ke korunnímu princi, ale například podporu akce v Jemenu. Do té Saudská Arábie i SEA dlouhodobě zabředly. Čelí nejen mezinárodní kritice například kvůli civilním obětem, ale nejsou ani schopny konflikt dovést do nějakého konce.

iZdroj fotografie: Uživatel Pline / Creative Commons / CC BY-SA
Tanker se zkapalněným plynem

Právě vyškrtnutí jemenských Hútíů ze seznamu teroristických organizací, provedené administrativou Joea Bidena, je zřejmě v současnosti největším kamenem úrazu. Představitelé SA a SAE odmítají telefonický rozhovor s americkým prezidentem, který chce žádat o využití pěti milionů barelů ropy volných kapacit OPEC. Situace už zašla tak daleko, že Američané začali sondovat situaci v Madurově Venezuele, kterou dlouhodobě sankcionovali.

Kapitolou samou pro sebe je Írán, který sám čelí velkým ekonomickým sankcím kvůli svému jadernému programu. Rusko bylo jednou ze zemí, jež s ním udržovala styky a dohodla s ním i dodávky zbraní. Na druhou stranu se Írán snaží se Západem domluvit na dohodě o kontrole svých jaderných zařízení za zrušení sankcí, což velmi potřebuje. Proto i íránští představitelé reagovali nervózně, když Rusko chtělo případnou dohodu o íránském jaderném programu spojovat se sankcemi kvůli útoku na Ukrajinu.

Situace je velmi komplikovaná, protože SAE, SA, ale i Izraeli se příliš nelíbí americká diplomatická iniciativa ohledně íránského jaderného programu. Velmi vlažný postoj Izraelců vůči odsouzení ruské agrese na Ukrajinu může mít právě spojitost s tímto aspektem, ale i s tím, že v židovské zemi žije velké množství imigrantů z Ruska. Pozitivem je, že Izrael už odsouhlasil dodávky svého plynu do Evropy.

Jak velkou roli mohou hrát v tlaku na Rusko arabské země?

Zdroj: Aljazeera

Diskuze Vstoupit do diskuze
88 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články