Rusové věří, že na frontě postupují, a ještě všemi směry. Ukrajinci se jim smějí a loví je drony z míst, kde je nevidí

Kremelský narativ o vítězném tažení má svou logiku. Putin potřebuje před budoucími důstojníky, před kamerami státní televize i před případným jednacím stolem vypadat jako vůdce, který vstupuje do diplomacie z pozice síly. Jenže mezi televizním vystoupením před absolventy vojenských škol a realitou na zemi zeje propast, kterou nezaplní ani denní hlášení ruského ministerstva obrany o „nově získaných“ vesnicích. Klíčová otázka totiž už dávno nezní, kdo za den posunul čáru o stovky metrů. Zní: kdo dokáže nově získaný prostor pod nepřetržitým dronovým dohledem vůbec udržet.

Co Putin tvrdí a co ukazují mapy

Putinův výrok z 23. června nebyl ojedinělý. Už 29. května spojoval možný konec války s ruskými bojištními zisky a naznačoval, že Rusko se blíží ke Kostjantynivce, klíčovému městu v Doněcké oblasti. Ruské ministerstvo obrany mezitím chrlí denní taktická hlášení; 11. června například ohlásilo dobytí vesnic Rozkišné a Ochrimivka. Ukrajinská strana změnu držení území nepotvrdila.

Critical Threats / ISW ve svém hodnocení ze stejného dne, kdy Putin hovořil, popsaly situaci u Kostjantynivky střízlivě: malé infiltrační skupiny pronikly do okrajových částí města, ale o konsolidované kontrole nelze mluvit. Ukrajinské jednotky provádějí protiútoky uvnitř zástavby. Část města spadá do takzvané šedé zóny, prostoru, který plně nekontroluje ani jedna strana. Reuters tento pojem použil už 2. května, když citoval ukrajinského velitele Syrskyho a mapovací skupinu DeepState.

A pak je tu ještě jeden detail, který ruská hlášení nezmiňují. Analytici ISW upozornili, že část „důkazů“ o ruském postupu tvoří pravděpodobně uměle generovaná videa s ruskými vlajkami na budovách. Informační operace, ne bojištní realita.

Dronová past, ze které není úniku

Zatímco Kreml počítá dobyté kilometry, Ukrajina počítá zasažené cíle. A ta čísla vypovídají víc než jakákoli mapa.

Projekt Drone Line, který ukrajinské ministerstvo obrany představilo jako novou válečnou doktrínu, buduje před vlastními pozicemi systematickou zónu smrti v hloubce 10 až 15 kilometrů. Jednotky zapojené do tohoto systému podle ministerstva neutralizují zhruba každý čtvrtý cíl na bojišti. Nejde o improvizaci jednotlivých brigád; do programu e-Points, přes který se technika distribuuje a zásahy videoverifikují, bylo do dubna 2026 zapojeno téměř 95 % dronových jednotek. Jen v březnu systém evidoval přes 151 200 zasažených cílů. Celkem od začátku roku putovalo na frontu přes 181 tisíc kusů techniky.

Čísla jsou působivá. Ale teprve technologie vysvětluje, proč se mluví o „lovení z míst, kde je nevidí“.

Optické vlákno mění pravidla

Klasický FPV dron komunikuje s operátorem rádiovým signálem. Ten lze rušit, a Rusko do elektronického boje investuje masivně. Jenže Ukrajina v roce 2025 dodala na frontu 374 tisíc optických dronů, tedy strojů řízených přes tenké optické vlákno, které žádná ruská rušička neovlivní. Do dubna 2026 už objem dodávek dosáhl 92 % loňské celoroční úrovně.

Systém Baton Optik, který ukrajinské ministerstvo obrany oficiálně představilo v únoru 2026, má dosah přes 30 kilometrů. Praktický důsledek: ruský voják nebo kolona často nevidí operátora, nevidí místo odpalu, nevidí nic, jen dron v závěrečné fázi letu, kdy už je pozdě. Operátor sedí v krytu kilometrů za frontou, sleduje obraz v reálném čase a navádí střelu s chirurgickou přesností.

Zelenskyj 1. června 2026 ve svém večerním projevu tvrdil, že ukrajinská armáda zasahuje ruskou logistiku prakticky v celé hloubce okupovaných území a vytváří nedostatek paliv i na Krymu. Přeháněl? Možná. Ale reportáže z terénu popisují, jak ruské zásobovací kamiony hoří na silnicích desítky kilometrů za první linií a jak Ukrajina musí síťovat vlastní komunikace proti ruským Lancetům a Molnijím. Dronová válka je oboustranná, ale Ukrajina ji systematizovala dřív a důkladněji.

Postup, který se nedá udržet

Položme si otázku, kterou si ruská státní televize neklade: co znamená „dobýt“ vesnici, když každý pohyb zásobovací kolony sleduje dron s optikou a každý pokus o konsolidaci pozice končí pod palbou FPV?

Reuters 8. června shrnul, že ukrajinský velitel Syrskyj hlásí přes 600 čtverečních kilometrů znovudobytého území v roce 2026 a že nezávislé mapovací skupiny poprvé od roku 2023 popisují zpomalování, nebo i obracení části ruských zisků. Zároveň upozornil, že kvůli dronové válce vznikla po celé frontové linii široká země nikoho a přesné určení kontroly je obtížnější než kdykoli předtím.

Ruský postup tedy existuje, lokálně, draze vykoupený a často neudržitelný. Tvrzení o postupu „na všech úsecích“ je ale spíš součástí kognitivní operace než popis skutečnosti. Infiltrační průnik do okraje města není totéž co jeho dobytí. A vlajka na budově, natož uměle generovaná, není totéž co kontrola terénu.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Česká debata o pomoci Ukrajině se v roce 2026 neposunula k jejímu ukončení, ale k otázce, kdo ji zaplatí. Premiér Babiš v lednu potvrdil pokračování muniční iniciativy za podmínky, že ji budou financovat jiné státy, nikoli český rozpočet. Prezident Pavel naproti tomu v polovině ledna potřetí od nástupu do funkce navštívil Ukrajinu a drží viditelně proukrajinskou linii.

Pro Evropu je znepokojivější jiný trend. Analytici ISW ve stejném hodnocení z 23. června upozornili, že ruské síly využívají běloruské opakovače k přesnějším úderům na západoukrajinskou energetickou a železniční infrastrukturu, ve Volyňské, Rivenské a Žytomyrské oblasti, tedy desítky kilometrů od polských hranic. Konflikt se nepřibližuje Evropě přes frontovou linii. Přibližuje se přes logistiku a energetiku.

Putin může před kadety tvrdit, co chce. Na zemi mezi Kostjantynivkou a ruským zázemím ale létají tisíce dronů na optickém vláknu, které žádná rušička nezastaví, a jejich operátoři sedí tam, kde je nikdo nevidí.