Vojáci NATO cvičí v posledním roce mnohem častěji než dříve, a zároveň došlo k posílení východního křídla i navýšení počtů jednotek tzv. rychlé reakce.
Útok na Ukrajinu znamenal mj. velké zaktivizování Severoatlantické aliance a její posílení, ačkoliv to zpočátku vypadalo, že „zaspala“. Projevilo se to například vstupem Finska do NATO, po němž by mělo následovat také Švédsko. Ruská agrese také přinutila alianci k posilování východního křídla poblíž ruských hranic, stejně jako podnítila přípravy na různé hrozby. To znamená i velká cvičení za účasti většiny zemí NATO, a někdy i jejich dalších spojenců.
Cvičení za účasti vojáků desítek armád
Video pod tímto článkem například ukazuje rozsáhlé cvičení vojáků NATO krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Konkrétně se do něj zapojili členové z 27 zemí, kteří se museli vypořádat se zimním počasím na severu Norska i dalšími překážkami; trénovali jak na souši, tak na moři a ve vzduchu. V poslední době probíhá hlavně v Německu velké letecké cvičení za účasti asi 250 vojenských letadel, a to nejen z NATO, ale třeba i z Japonska.
Aliance kvůli ruské invazi posílila i takzvané síly rychlé reakce – jde o jednotky v počtu 300 tisíc vojáků, letců a námořníků – všichni z nich jsou připraveni v podstatě okamžitě vyrazit na nějaké místo určení. Jejich reakční doba je 30 dní, ale třeba průzkumné a lehčí jednotky by reagovaly mnohem rychleji. Každá jednotka – v pozemním pojetí se většinou jedná o brigády s 5 000 vojáky – je nejprve na účast v těchto silách připravovaná po dobu 6 až 18 měsíců.
Armády NATO jsou velmi standardizované
Vojáci Severoatlantické aliance se musí vypořádávat i s tím, že jsou členy různých armád, z nichž mívá každá i vlastní – a od ostatních tedy odlišné – vybavení i výcvikem, ačkoliv se NATO snaží co nejvíce systémů a postupů standardizovat. Týká se to například používané munice do všech druhů zbraní, ale i způsobů velení, komunikace a dalšího. Dále pak existuje i jazyková bariéra, ale obecně platí, že hlavním dorozumívacím jazykem je angličtina, a hlavně důstojníci (i když nejenom oni) ji musí velmi dobře ovládat.
Státy NATO se přitom pro zlepšení obrany zavázaly poskytovat na armádu minimálně 2 procenta svého HDP, což ale dříve mnohé – včetně České republiky – neplnily. V poslední době se to ale mění, stejně jako rozmístění sil, potažmo jejich navyšování na východním křídle, tedy například v Pobaltí, na Slovensku a v Rumunsku. Jejich úkolem je především odrazovat Rusko od některých neuvážených akcí a bránit spojence v okolí v případě jakéhokoli útoku. Státům se slabým letectvem pak také pomáhají s ochranou vzdušného prostoru.