V současné době existují na světě dvě jaderné velmoci s tak rozsáhlým jaderným arzenálem, že by jeho využitím dokázaly zničit doslova celou planetu. I přes rostoucí počet čínských jaderných hlavic jsou jimi nepřekvapivě Rusko a Spojené státy americké, zatímco ostatní velmoci sice mají také hrozivý jaderný arzenál, ale početně omezený. Jaderné zbraně byly v historii nasazeny jenom v roce 1945 proti Japonsku, ale přesto je lze na mezinárodní scéně využít i bez odpálení. Mistrem je v tomto směru především Rusko.

Ruské cvičení blízko hranic NATO

Jednoduchým způsobem, jak jaderný arzenál využít v mezinárodní politice a k různému nátlaku, je pořádání cvičení jaderných sil. Klasickým příkladem může být cvičení taktických jaderných sil v ruském Jižním vojenském okruhu konané v květnu 2024 relativně blízko hranic Severoatlantické aliance. Defence-Blog uvádí, že Rusko během něj nejen odpalovalo taktické rakety, ale nasadilo i letecké síly s hypersonickými balistickými raketami Ch-47M2 Kinžal.

Otázkou zůstává, jak na podobná ruská cvičení nahlížet – pravdou totiž je, že je ve stejném duchu pořádají i státy NATO. To na svých stránkách informuje třeba o cvičení Steadfast Noon konaném v říjnu 2023, jehož se účastnily letouny ze 13 zemí aliance včetně bojových letounů a strategických bombardérů schopných nést jaderné zbraně. Podobné cvičení probíhá každý rok a nelze pochybovat, že vlastní ho při nasazení taktických a strategických jaderných zbraní pořádají samostatně i Amerika, Velká Británie a Francie.

iZdroj fotografie: Alexej Ivanov / Creative Commons / CC BY

I když je cíl ruských a aliančních cvičení v podstatě shodný, rozdíl přece jenom existuje. Jde přitom nejen o to, aby si armáda osvojila dovednosti při používání jaderných zbraní, ale také tím vysílá druhé straně signál, že je schopna a připravena zbraně použít. Rusko ale většinou podobná cvičení pořádá s velikou pompou a chce veřejně ukazovat svaly či vnést nejistotu mezi soupeře. Alianční cvičení naopak probíhají naprosto standardně a není kolem toho žádný veliký mediální humbuk, i když se o nich obvykle dobře ví.

Možnosti obrany jsou velmi omezené

Kdyby Rusko chtělo jaderné zbraně nasadit (je jedno, jestli taktické nebo strategické), musela by se aliance pochopitelně bránit. Proti taktickým zbraním – třeba raketám 9K720 Iskander, Ch-47M2 Kinžal nebo řízeným střelám Ch-102 – by bylo možné použít systémy jako MIM-104 Patriot nebo SAMP/T. Ze států aliance blízko Rusku je má Polsko a Rumunsko, uvádí Wikipedia, ovšem mnohé státy včetně Česka by balistické rakety vůbec zastavit nedokázaly, i když není na jejich území vyloučeno rozmístění protiraketových systémů spojenců.

Jak silná je vlastně atomovka a co by proti ní zmohla AČR: možná by ji sestřelila, ale proti silné obranu nemá. Následky ukazuje simulace

Jiná by ovem byla situace při použití strategických zbraní; zemí schopnou několik mezikontinentálních balistických raket s jadernými hlavicemi sestřelit je Amerika, ale ani ta nezvládne větší salvu raket. Jedinou obranou, která dnes existuje, je taj jaderné odstrašení. Jaderná velmoc, ať už je to kterákoliv na světě, ví, že pokud použije jaderné zbraně proti jiné velmoci, případně proti NATO, nezůstane to bez odpovědi. I proti ní by rakety s jadernými hlavicemi odstartovaly – proto by jadernou zbraň proti někomu použil jenom šílenec.