Záchranáři varují: základní dovednosti přežití v přírodě i při katastrofě musí znát každý. Většina lidí ale nezvládne ani jednu

Craig Caudill stojí za Nature Reliance School v Kentucky, soukromou organizací, která učí civilisty přežít v terénu i při mimořádných událostech. V červnu 2025 publikoval seznam sedmi základních dovedností přežití, které by podle něj měl ovládat každý dospělý člověk. Nejde o státní záchrannou složku, ale mezi instruktory školy jsou lidé s reálnou praxí v záchranných službách, třeba Clark Pelphrey s více než 25 lety v záchranné medicíně a kvalifikací registrované sestry i záchranáře. Jejich hlavní teze zní jednoduše: vybavení vás nespasí, rozhodnou nacvičené dovednosti. A právě ty většina lidí nikdy neprocvičila ani nanečisto.

Sedm dovedností, které dělí připravené od nepřipravených

Caudillův seznam vypadá na první pohled banálně. Stavba úkrytu. Rozdělání ohně. Získání a úprava pitné vody. Orientace v terénu. První pomoc. Situační povědomí. A nakonec mindset, schopnost klidně se rozhodnout pod tlakem. Sedm bodů, které spojují přežití v lese s přežitím při povodni nebo blackoutu.

Překryv je větší, než byste čekali. Úkryt a teplo potřebujete v Krkonoších i při evakuaci z vytopené obce. Vodu musíte vyřešit na horské túře stejně jako při třídenním výpadku proudu. A první pomoc nerozlišuje, jestli se zranění stalo na hřebeni, nebo v zatopené ulici. Rozdíl je ve scénáři: v přírodě dominuje terén, počasí a navigace bez signálu; při katastrofě doma přibývá evakuace, zásoby a práce s informacemi z rádia.

Klíčové je, že Nature Reliance u každého bodu trvá na praktickém nácviku. Přečíst si, jak se staví přístřešek, nestačí. Caudill to shrnuje jednou větou: „Nevystoupáte na úroveň situace, spadnete na úroveň svého tréninku.“

Jak rychle se situace zvrtne

Podchlazení nepatří jen do arktických filmů. Podle U.S. Forest Service může vzniknout i při teplotách nad 4 °C, stačí promoknout v chladném dešti nebo spadnout do studeného potoka. Zákeřné je, že hypotermie napadá mozek: zhoršuje úsudek a koordinaci, takže člověk přestává být schopen si pomoct právě ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuje.

U bleskových povodní jde o minuty. NOAA uvádí příklad horského potoka, který se z běžných patnácti centimetrů zvedl na tři metry za méně než hodinu. V českém kontextu to není abstrakce, Krizport Jihomoravského kraje řadí přívalové povodně a bouřky s nárazovým větrem mezi nejpravděpodobnější hrozby. A při blackoutu, který může spustit větrná smršť nebo námraza, se najednou ocitáte bez elektřiny, bez informací a bez fungující infrastruktury na několik dní.

Řetězec selhání je vždy podobný: zmatek, špatné rozhodnutí, zpoždění, fyzický kolaps. U srdeční zástavy mimo nemocnici v USA přežívá méně než 10 % postižených ošetřených záchrannou službou. Každá minuta bez resuscitace snižuje šanci. A právě proto Nature Reliance i armádní výcvik SERE staví psychiku a rozhodovací proces nad samotné vybavení, česká Vojenská policie Olomouc to formuluje jako „vůli žít a správné nastavení mysli“.

Největší slepá skvrna: nikdy jste to nezkoušeli

Položte si pět otázek. Umíte bez telefonu přečíst mapu a udržet směr? Založili jste někdy oheň ve vlhku? Vyzkoušeli jste filtraci nebo chemickou úpravu vody? Víte, jak zastavit masivní krvácení? Máte doma sbalené evakuační zavazadlo?

Pokud jste na většinu odpověděli ne, nejste výjimka. Australský Červený kříž v roce 2025 zjistil, že připravena byla jen třetina respondentů. Hlavní bariéry? „To se mi nestane“ a „není to na mém radaru.“ Reprezentativní český výzkum těchto konkrétních dovedností neexistuje, ale American Red Cross nastavuje laťku minima poměrně vysoko: znát lokální hrozby, mít nacvičený rodinný plán, připravený nouzový kit a alespoň jednoho člena domácnosti vyškoleného v první pomoci a resuscitaci.

Podle nás je největší problém právě ten rozdíl mezi „vím, že bych měl“ a „udělal jsem to“. Lékárnička bez znalostí je jen krabička s náplastmi a nadějí. GPS bez powerbanky je mrtvý displej. A evakuační plán, o kterém nikdo v rodině neví, není plán.

Co s tím: první kroky bez výmluv

Dobrá zpráva: základy se dají naučit rychle. American Red Cross cituje studie, podle nichž lze první pomoc učit i děti v krátkých blocích pod hodinu. V Česku nabízí Český červený kříž veřejné kurzy od čtyřhodinových po čtyřicetihodinové. Situační povědomí můžete trénovat při každé procházce, všímejte si východů, únikových cest, chování lidí kolem. Navigaci si vyzkoušejte s papírovou mapou města a vypnutým telefonem.

Pro outdoor dovednosti, jako jsou oheň, přístřešek nebo úprava vody, existují v Česku komerční survival školy jako Artio Survival Academy, Survival Club nebo Kurzy přežití, které nabízejí jednodenní i víkendové programy pro veřejnost.

A pak je tu evakuační zavazadlo. HZS ČR doporučuje konkrétní obsah:

• Pitná voda a trvanlivé jídlo (zásoby alespoň na 3 dny)
• Osobní doklady a hotovost
• Pravidelně užívané léky a lékárnička
• LED svítilna a FM rádio na baterie
• Mobil s nabíječkou a powerbankou
• Pevná obuv a pláštěnka

Jeden detail od Horské služby ČR, který nestojí ani korunu: před každým výletem předejte někomu svou trasu a předpokládaný čas návratu. Funguje to v horách, funguje to i ve městě při povodni.

Trénink pod tlakem, ne seznam na papíře

Armádní instruktoři SERE přizpůsobují kurzy konkrétnímu prostředí nasazení, jiná rizika čekají v Afghánistánu, jiná v Pobaltí. Civilista v Česku nepotřebuje přežít v džungli, ale měl by zvládnout chladný déšť v říjnových Beskydech, přívalovou povodeň na Moravě nebo třídenní výpadek elektřiny v paneláku. Prostředí se mění, jádro zůstává: úkryt, teplo, voda, orientace, první pomoc, čtení situace a schopnost jednat.

Caudill z Nature Reliance to opakuje jako mantru: nestačí číst, nestačí koupit, musíte to udělat. Pod stresem, v nepohodě, nanečisto. Protože až přijde ostrá situace, nebudete mít čas googlovat.