Britové vyvinuli paraplán, který voják strčí do batohu a uletí 300 km. Radary ho údajně nevidí, ale o tom lze pochybovat

Britské ministerstvo obrany investovalo přes 180 milionů korun do motorového paraglajdu, který má vojákům umožnit samostatnou infiltraci na vzdálenost přes 300 kilometrů, bez vrtulníku, bez letiště, bez dráhy.

Britský paraplán i Zdroj fotografie: Blakcro
                   

Představte si operátora speciálních sil, který v noci na odlehlém pobřeží otevře kufr velikosti velkého turistického batohu, za osm minut ve tmě z něj složí motorový paraglajd s titanovým rámem, připne si ho na záda, rozběhne se po trávě a vzlétne. Žádná přistávací dráha, žádný vrtulník kroužící nad hlavou, žádná logistická kolona. Přesně takhle popisuje britská vláda systém od firmy Blakcro, startupu z Wiltshiru, který ještě před třemi lety formálně neexistoval. Zní to jako scéna z akčního filmu. Jenže za projektem stojí reálné peníze, reálné kontrakty a plánované zkoušky u Royal Marines a výsadkového pluku Parachute Regiment.

Co přesně Blakcro nabízí

Nejde o žádný kapesní dron ani miniaturní vrtulník. Blakcro vyrábí motorový paraglajd určený výhradně pro vojenské použití, který pilot startuje rozběhem po vlastních nohou. Stroj se skládá do pevného transportního kufru, přibližně odpovídajícího rozměrům velkého expedičního batohu. Uvnitř je titanový rám, spalovací motor s elektronickým vstřikováním paliva, rychle odnímatelná palivová nádrž a padákové křídlo.

Od civilních paramotorů, které si lze koupit za pár set tisíc korun, se liší v jednom zásadním ohledu: celý systém je od základu navržený pro boj. Výrobce integroval balistickou vestu, chest rig na zásobníky, držák zbraně, úchyt pro noční brýle a palubní dobíjení elektroniky za letu. Konstrukce je dimenzovaná na přetížení 9G při shozu z letounu padákovým systémem JPAD, údržba v poli se obejde bez speciálního nářadí. Podle britské vládní případové studie zvládne zkušený operátor sestavení pod osm minut v úplné tmě.

Třista kilometrů na jednu nádrž, a co za tím číslem stojí

Britské ministerstvo obrany uvádí dolet až 322 km (200 mil) pod vlastním pohonem. Číslo působí impozantně, ale zaslouží si kontext. Civilní ultralehké paramotory podle amerických pravidel FAR Part 103 létají maximální rychlostí kolem 100 km/h. Pokud Blakcro operuje v podobném rychlostním pásmu (přesnou rychlost firma veřejně nezveřejnila), znamenal by takový dolet minimálně tři hodiny nepřetržitého letu. S plnou bojovou zátěží, v noci, nad neznámým terénem.

Veřejně chybí i objem nádrže, přesná nosnost a reálný letový profil s kompletní výzbrojí. Dolet 322 km je deklarovaný parametr výrobce potvrzený ministerstvem, nikoli nezávisle ověřený výsledek. Pro srovnání: americké námořnictvo ve vlastním zadání programu SBIR požadovalo od podobného systému dolet 305 až 407 km a nosnost pilota plus 36 kilogramů výstroje. Britský a americký program si tedy v ambicích odpovídají.

Neviditelný pro radary? Spíš obtížně zjistitelný

Tady je potřeba být přesný. Oficiální britské formulace mluví o „nízké radarové stopě“ či „minimální radarové stopě“. Nikoli o neviditelnosti. Rozdíl je zásadní.

Motorový paraglajd je malý, pomalý a létá nízko nad terénem. Pro radarové systémy to znamená, že se signál odráží v takzvaném přízemním šumu, tedy směsici odrazů od stromů, budov a terénních nerovností, ve které se malý cíl snadno ztratí. Britský civilní letecký úřad CAA ve svém Paramotor Code sám připouští, že paramotory nemusí být na radaru řízení letového provozu vždy viditelné. To ale není totéž co vojenská stealth technologie.

Studie amerického Congressional Budget Office o detekci malých vzdušných cílů podrobně vysvětluje, proč jsou pomalé a nízko letící objekty obtížně sledovatelné, ale také proč nejsou nedetekovatelné. Moderní radary pracují s algoritmy navrženými právě pro tento typ cílů. Odborná literatura ke stealth technologiím navíc dlouhodobě upozorňuje, že jakýkoli externí prvek (motor, vrtule, držák zbraně, samotný pilot) zvyšuje radarový odraz. Bez zveřejněných měření radarové odrazné plochy a bez popisu testovací metodiky není poctivé tvrdit, že radar tento stroj neuvidí. Podle nás je přesnější říct, že v určitých podmínkách (noc, nízký let, vhodný terén) bude detekce výrazně obtížnější než u vrtulníku. To je cenná vlastnost. Ale není to neviditelnost.

Kdo za tím stojí a proč to není powerpointový startup

Firma Blakcro vznikla právně v březnu 2023 pod názvem Margot Wilde Limited a přejmenovala se teprve v srpnu 2025. Její zakladatel Sam Wedgwood měl podle vládních zdrojů předchozí roky zkušeností s motorovým paraglidingem. Klíčovou roli sehrála britská agentura UK Defence Innovation, která funguje jako vstupní brána pro firmy bez předchozí obranné historie, a právě tak je to zamýšleno.

Podpora šla po etapách: od otevřené výzvy přes další projektové fáze až po Defence Innovation Loan na rozšíření výroby. Celková investice dosáhla přibližně 6 milionů liber, tedy asi 180 milionů korun. Blakcro dnes drží tři hlavní kontrakty a podle britského ministerstva obrany už dvě zakázky běží v operačním režimu. Zkoušky u Royal Marines a Parachute Regiment jsou plánovány na přelom let 2026 a 2027.

Britové nejsou sami. Americká námořní pěchota má vlastní program APS s plánovanou počáteční operační schopností ve fiskálním roce 2027. Národní garda Severní Karolíny letos poptávala dva batohové PPG systémy i s výcvikem. Pro Rusko ani Čínu se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat srovnatelně dobře doložený program.

Revoluční koncept, nebo úzký nástroj pro úzký účel?

Největší přínos Blakcro nespočívá v tom, že by Britové „vynalezli paraplán“. Motorové paraglajdy existují desítky let. Přínos je v tom, že se část vzdušné mobility přesouvá z úrovně vrtulníku na úroveň jednotlivce. Tam, kde je helikoptéra příliš hlučná, příliš drahá a příliš nápadná, může dvojice operátorů vzlétnout sama, bez logistické stopy, a po splnění úkolu se stejným způsobem vrátit.

Zranitelnost je ovšem zřejmá. Nízká rychlost, nechráněný pilot, předvídatelný letový profil. Proti ruční palbě nebo kulometu nemá operátor prakticky žádnou ochranu. Výcvik zahrnuje nácvik kolapsů křídla, pádů, nouzových přistání na vodě, letu v noci s nočními brýlemi i rozhodování o přistávacích zónách; už samotný rozsah nouzových procedur naznačuje, kolik věcí se může pokazit. Základní kurz trvá deset dní, pokročilý dalších deset, specializované moduly přidávají další týdny.

Blakcro není zázračná zbraň. Je to specializovaný infiltrační nástroj pro velmi konkrétní scénáře: pobřežní operace, horský terén, noční vsuny malých týmů. Jeho skutečná hodnota se ukáže až ve chvíli, kdy Royal Marines a výsadkáři skončí zkoušky a řeknou, jestli to funguje i mimo prezentační video.

K čemu lze použít paraplán?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Aleš Kratochvíl

Zobrazit další články