Během druhé světové války přišlo Německo s útočnou puškou StG 44 a pár let poté Sovětský svaz s AK-47 Kalašnikov. Už tehdy bylo jasné, že se zbraně umožňující selektivní palbu stanou standardem moderních armád, a tak i západní státy hledaly řešení. Nakonec ho našly v belgické pušce známé jako FN FAL. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že bývá označována za bitevní pušku, nikoliv útočnou, protože používá střelivo do pušek a kulometů, ale i tak se stala legendou.

FN FAL se utkávala se sovětským AK-47

Belgické pušce FN FAL je někdy přezdíváno pravá ruka svobodného světa, což není náhoda. Wikipedia to zdůvodňuje tím, že se dostala do výzbroje více než 90 zemí světa – kromě mnoha členů Severoatlantické aliance ji používaly armády zemí většinou nakloněných Západu, a to často v bojích s různými komunistickými povstalci i armádami. Po velkou část studené války byla zbraň na mnoha místech světa soupeřem AK-47 nebo AKM.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Indonésie

FN FAL je komorována na střelivo 7,62×51 milimetrů, což je munice používaná třeba v kulometech nebo odstřelovačských puškách. Britové sice chtěli jako standard NATO slabší typ střeliva, ale nakonec kývli na silnější prosazované Američany. Jedním z důvodů byla skutečnost, že se předpokládalo nasazení zbraní s touto ráží na severoněmeckých planinách, navíc měly svou silou a dosahem překonat jednotky východního bloku, vysvětluje FireArmsNews.

Puška má většinou zásobník na 20 ran

FN FAL je 4,25 kilogramů těžká a její délka je 1 090 milimetrů. WarHistoryOnline uvádí, že se do ní standardně používá zásobník na 20 nábojů, i když existují i zásobníky na 30 kusů a větší. Kadence střelby je až 700 ran za minutu a dosah až 1 kilometr. Vzhledem k výkonnému střelivu armády preferovaly střelbu jednotlivými ranami nebo velmi krátkými dávkami, přičemž některé zbraně měly i dvojnožku, což usnadňovalo střelbu a zvyšovalo přesnost.

Video: co dokáže zničit nejsilnější sovětský samopal PPŠ-41 Špagin; i dnes může být obávaný, americkou balistickou ochranu rozlámal

Co si vojáci na zbrani cenili, bylo její dobré zpracování, spolehlivost a vysoká palebná síla. Puška se účastnila celé řady válek a zajímavostí může být, že třeba ve válce o Falklandy byla použita jak britskou, tak argentinskou armádou. Vyráběna byla i v licencích, dle předpokladů nakonec vznikla v počtu kolem 7 milionů kusů. V západních armádách pak FN FAL nahradily modernější útočné pušky na střelivo 5,56×45 milimetrů, ale řada chudších zemí ji používá dosud.