Francie staví protitanková komanda, inspirovala se Ukrajinci. Střely NLAW nahání ruským tankánům strach

Někdy v prvních týdnech ruské invaze na Ukrajinu se na sociálních sítích začaly objevovat záběry, které změnily pohled na moderní tankovou válku. Malé skupinky ukrajinských pěšáků, často ve dvojicích, schované v příkopech, za zdmi domů nebo v lesních průsecích, čekaly na ruské obrněné kolony a z krátké vzdálenosti je ničily přenosnými protitankovými zbraněmi. Jednou z nejúčinnějších byl britsko-švédský systém NLAW. Francie si tu lekci vzala k srdci a rozhodla se pořídit právě tuto zbraň pro vlastní pěchotu. Výsledkem nemají být žádné nově budované specializované oddíly, ale něco účinnějšího: malé protitankové týmy rozptýlené přímo v pěchotních družstvech a četách, lovci tanků, kteří mohou operovat všude tam, kde se pohybuje pěchota.

Mezera, kterou odhalila válka na Ukrajině

Francouzská armáda netrpěla úplnou absencí protitankových prostředků. Disponovala jednorázovým granátometem AT4F2 pro nejkratší vzdálenosti a sofistikovaným řízeným systémem Akeron MP pro střední a delší dosah. Problém byl mezi nimi. Informační zpráva francouzského Národního shromáždění otevřeně pojmenovala, že v pásmu zhruba 200 až 800 metrů chyběla řízená protitanková zbraň, kterou by mohl obsluhovat jediný voják a která by dokázala zasáhnout tank shora, tam, kde je pancéřování nejslabší.

Právě tuto mezeru na Ukrajině zaplnil NLAW. Britská vláda ve svém oznámení z prosince 2022 uvedla, že systém sehrál v ukrajinské obraně důležitou až rozhodující roli díky své obratnosti, spolehlivosti a přesnosti. Londýn na základě ukrajinských zkušeností objednal tisíce dalších kusů pro doplnění vlastních zásob. Paříž se vydala stejným směrem, téma nové pěchotní protitankové vrstvy otevřela už v létě 2024 v odborném magazínu Fantassins a následně ho vtělila do akvizičního plánu.

Co přesně NLAW umí, a proč je pro tankisty noční můrou

Podle oficiálních údajů výrobce Saab váží systém NLAW méně než 12,5 kilogramu. Bojový dosah činí 20 až 800 metrů, doba od zaměření cíle po výstřel je přibližně pět sekund. Klíčová je schopnost útoku shora: střela přeletí nad cílem a detonuje nad horní částí věže, kde má i moderní tank zlomek pancéřování čelního oblouku. Zbraň lze odpálit z uzavřených prostor, z budov, zákopů i krytých pozic, což střelce činí extrémně obtížně odhalitelným.

Pro srovnání s dalšími systémy v řetězci:

• AT4 – jednorázový neřízený granátomet, hmotnost kolem 7–9 kg podle verze, efektivní dosah přibližně 200–300 metrů proti obrněným cílům. Levný, jednoduchý, ale bez navádění a bez útoku shora.
• NLAW – řízená střela, pod 12,5 kg, dosah 20–800 m, útok shora, obsluha jedním vojákem. Zaplňuje mezeru mezi AT4 a těžšími systémy.
• Akeron MP (MBDA) – protitankový systém 5. generace, střela o hmotnosti 15 kg, odpalovací jednotka 11 kg, dosah přes 4 kilometry. Výrazně sofistikovanější, ale těžší a pomalejší k nasazení.
• Javelin (Raytheon/Lockheed Martin) – americký střednědobý systém typu „vystřel a zapomeň“, širší spektrum cílů, delší dosah než NLAW, ale dražší a koncepčně určený pro jiné pásmo boje.

Nejbližší ruský ekvivalent v kategorii přenosných protitankových systémů představuje Metis-M1. Podle údajů Rosoboronexportu má dosah 80 až 2 000 metrů, průbojnost 900–950 milimetrů za reaktivním pancéřováním a poloautomatické navádění po drátě. Odpalovací zařízení váží 9,5 kg, střela v transportně-odpalovacím kontejneru 13,8 kg a termovizní zaměřovač dalších 6,5 kg. Celková sestava je tedy těžší a hlavně vyžaduje, aby obsluha udržovala zaměření po celou dobu letu střely. NLAW oproti tomu funguje na principu „zaměř, vystřel, schovej se“; střelec nemusí po odpálení sledovat cíl, což dramaticky zvyšuje jeho šanci na přežití. Právě tato filozofie rychlého přepadu z kryté pozice je to, co ruským tankistům komplikuje život. Osádka tanku má na reakci jen sekundy, a pokud střelce vůbec zaregistruje, je zpravidla pozdě.

Francouzsko-švédská osa: víc než jeden obchod

Nákup NLAW není izolovanou transakcí. Od ledna 2024 funguje obnovené strategické partnerství mezi Francií a Švédskem, které obě země postupně naplňují konkrétními obrannými projekty. Společná tisková zpráva firem MBDA a Saab ze stejného data potvrdila prohloubení spolupráce v protitankové oblasti s důrazem na systém Akeron MP. Švédsko si tento francouzský systém pořizuje pod označením Robotsystem 58; první sériový kontrakt uzavřela švédská akviziční agentura FMV v létě 2025 a v květnu 2026 už hovořila o probíhající výrobě, testech a výcviku.

Reciprocita jde i opačným směrem. V květnu 2026 Stockholm oznámil zahájení jednání s Francií o čtyřech fregatách třídy FDI pro protivzdušnou obranu, přičemž do lodí mají být integrovány švédské subsystémy Saab. Švédská vláda přitom výslovně zdůraznila, že čas je klíčový a rozhoduje aktuální bezpečnostní situace. V červnu 2026 pak obě země podepsaly společnou deklaraci o spolupráci v celkové obraně a odolnosti.

NLAW pro francouzskou pěchotu tak zapadá do mozaiky vzájemných obranných vazeb. Pravděpodobná kombinace akvizičního cyklu a vyjednávání širšího průmyslového balíku vysvětluje, proč od veřejného pojmenování potřeby v roce 2024 k samotnému kontraktu uplynuly zhruba dva roky. Dodávky mají podle dostupných informací probíhat postupně až do roku 2030.

Český kontext: máme vlastní mezeru?

Česká armáda disponuje protitankovým systémem SPIKE-LR integrovaným na kolových obrněncích Pandur II, s dosahem 200 až 4 000 metrů. Jde o kvalitní řízenou střelu izraelské výroby, která pokrývá střední a delší pásmo. V otevřených zdrojích se nám ale nepodařilo dohledat veřejně potvrzený plán na pořízení přenosného krátkodosahového protitankového systému třídy NLAW, který by český pěšák nesl sám a použil v přepadovém boji na vzdálenost do 800 metrů.

Francie nyní skládá čitelný třístupňový řetězec: AT4F2 pro nejkratší kontakt, NLAW pro řízený přepad do 800 metrů a Akeron MP pro střední dosah přes 4 kilometry. Česká pěchota takto přehledně strukturovanou veřejně doloženou vrstvu zatím nemá, a válka na Ukrajině denně ukazuje, že právě malé protitankové týmy s přenosnými zbraněmi patří k nejúčinnějším nástrojům proti obrněné technice.

Proč „protitanková komanda“ nejsou nadsázka

Označení protitanková komanda je redakční zkratka, ale vystihuje podstatu. Nejde o nové specializované útvary s vlastní vlajkou a kasárnami. Jde o dvojice či trojice pěšáků vyzbrojených NLAW, rozptýlených v běžných pěchotních jednotkách, schopných operovat samostatně v členitém terénu nebo zástavbě. Přesně tak, jak to předvedli Ukrajinci v prvních měsících války, a jak to ruské tankové osádky nutí dodnes měnit taktiku, zpomalovat postup a počítat s tím, že za každým rohem může čekat střela letící shora.

Francie neobjevila nic revolučního. Vzala si ale poučení z nejkrvavějšího evropského konfliktu od druhé světové války a přetavila ho do konkrétní akvizice. V době, kdy evropské vlády mluví o naléhavosti a časové tísni, je to pragmatický krok, i když přišel o dva roky později, než by bezpečnostní situace vyžadovala.