Írán nasadil raketu Qassem Basir, THAAD i Patriot mají být k ničemu. Nepotřebuje GPS a rušičky jí nevadí

Dne 4. května 2025 se íránský ministr obrany Azíz Nasírzádeh posadil před kamery státní televize a oznámil něco, co mělo znít jako rozsudek nad americkými protiraketovými systémy. Nová balistická raketa středního doletu Qassem Basir prý dokáže obejít jak THAAD, tak Patriot, dva pilíře, na nichž stojí protiraketová obrana Izraele i amerických základen v regionu. Střela nepotřebuje GPS, v koncové fázi letu vidí cíl vlastními senzory a elektronické rušení jí údajně neublíží. Zní to jako propagandistický superlativ. Jenže pod tou vrstvou marketingu je technický posun, který si pozornost zaslouží.

Co přesně Írán představil

Qassem Basir vychází ze starší platformy Hadž Kásem, uvedené v roce 2020 jako raketa na tuhé palivo s doletem kolem 1 400 kilometrů. Nová verze paradoxně letí kratší vzdálenost, zhruba 1 200 kilometrů, ale přidává čtyři prvky, které mají změnit pravidla hry:

• Manévrující návratové těleso (MaRV): Hlavice v závěrečné fázi letu mění dráhu, takže obránce nemůže jednoduše spočítat bod dopadu a vyslat interceptor na předpokládanou trajektorii.
• Infračervené a elektrooptické navedení v terminální fázi: Střela „vidí“ cíl tepelným podpisem nebo opticky, místo aby spoléhala na souřadnice ze satelitu.
• Inerciální navigace (INS) bez GPS: Celý let probíhá na základě vnitřních gyroskopů a akcelerometrů. Protivník nemůže odpojit satelitní signál, protože ho střela nikdy nepotřebovala.
• Elektronická ochranná opatření (EPM): Írán tvrdí, že raketa byla testována pod intenzivním elektronickým rušením bez měřitelného dopadu na výkon.

Testovací odpálení proběhlo podle agentury AP 17. dubna 2025. Nasírzádeh ho pak prezentoval jako důkaz, že obrana protivníka zachytí „méně než pět střel z dvou set“. Nezávislá data toto číslo nepotvrzují.

Proč Írán obětoval dolet za přesnost

Odpověď leží v dubnu a říjnu 2024. Při operacích True Promise I a II Írán vypálil na Izrael stovky balistických střel, dronů a řízených střel s plochou dráhou letu. Velká část z nich byla zachycena nebo selhala ještě před dopadem. Podle americké prezidentské zprávy Kongresu šlo v říjnu 2024 o více než 200 balistických střel, z nichž „desítky“ byly zničeny. Obrana fungovala, ale ne bezchybně. Analýza webu Arms Control Wonk ukázala zhruba 45 dopadů a lokální přetížení obrany při soustředěných salvách.

Teherán si z toho zjevně odnesl dvě lekce. Za prvé: nepřesné střely jsou drahý odpad. Za druhé: i funkční obrana má kapacitní strop. Qassem Basir je odpovědí na obojí. Kratší dolet neznamená slabší zbraň, znamená, že konstruktéři přesunuli hmotnost a prostor od pohonné sekce k naváděcí elektronice a manévrovacím schopnostem hlavice.

Co to reálně znamená pro THAAD a Patriot

Tady je potřeba být přesný. THAAD i Patriot jsou systémy navržené právě proti balistickým střelám a mají za sebou reálné bojové záchyty. Říct, že jsou „k ničemu“, je íránská rétorika, ne technický fakt. Ale říct, že jejich práce bude výrazně těžší, je oprávněné.

THAAD zachycuje střely v terminální fázi letu, tedy přesně ve chvíli, kdy MaRV začíná manévrovat. Pokud hlavice mění kurz a obránce nemůže spolehlivě předpovědět bod dopadu, interceptor potřebuje větší manévrovací rezervu a kratší reakční čas. Patriot podle zprávy Congressional Research Service kryje proti balistickým střelám oblast pouhých 15 až 20 kilometrů. Jedna baterie nechrání město, chrání konkrétní objekt.

A pak je tu ekonomika obrany. Jeden interceptor THAAD stojí desítky milionů dolarů. Íránská balistická střela je řádově levnější. Při nasycené salvě obránce spotřebovává drahé interceptory rychleji, než je dokáže doplnit, a stačí, aby proklouzla jediná hlavice.

Propaganda versus realita

Írán tvrdí, že protivník zachytí méně než pět procent střel typu Qassem Basir. Odborný portál Janes toto číslo cituje jako íránský odhad, nikoli jako ověřený údaj. Nezávislá měření neexistují a pravděpodobně ještě dlouho existovat nebudou; skutečnou účinnost ukáže až případné bojové nasazení.

Co ale technicky dává smysl: kombinace INS, infračerveného navedení a MaRV skutečně eliminuje některé standardní obranné postupy. Rušení GPS je proti takové střele zbytečné, protože GPS nepoužívá. Předpověď dopadu je obtížnější, protože hlavice manévruje. A elektrooptický senzor v koncové fázi umožňuje korekci i poté, co střela opustí dosah jakéhokoli externího navedení.

Zároveň platí, že Írán má historii bombastických oznámení, která se v praxi ukázala jako přehnaná. Hypersonická raketa Fattáh, představená v roce 2023 s deklarovanou rychlostí Mach 13 až 15 (přibližně 16 000 až 18 500 km/h), dosud nebyla v boji nasazena způsobem, který by její parametry nezávisle potvrdil. Qassem Basir může být skutečný kvalitativní skok, nebo další kapitola v sérii, kde marketing předbíhá inženýry.

Co to znamená pro region a pro Západ

S doletem 1 200 kilometrů Qassem Basir dosáhne na Tel Aviv i na americké základny v Iráku a Sýrii, ovšem pouze ze západních íránských odpalovacích pozic. Z centrálního Íránu, například z okolí Esfahánu, na Izrael nedoletí. To zvyšuje význam mobilních odpalovacích vozidel a rychlosti přípravy ke startu, a právě tuhé palivo obojí umožňuje.

Pro Evropu a Českou republiku je hrozba nepřímá. Dolet 1 200 kilometrů z Qassem Basir nedělá zbraň proti střední Evropě. Relevantní je ale sekundární efekt: každé přesunutí baterie THAAD nebo Patriot na Blízký východ znamená, že chybí jinde. Washington po íránských útocích v roce 2024 poslal do Izraele další systém THAAD, a těch baterií nemá neomezený počet.

Qassem Basir není zázračná zbraň, která by ze dne na den vyřadila západní protiraketovou obranu. Je to ale další krok v závodě, kde útočník systematicky zdražuje a komplikuje obranu. A v tom závodě má matematika tendenci hrát pro toho, kdo střílí.