Její dny jsou sečteny, přesto Konkurs stále používá i AČR. I ten nejlepší tank rozlouskne až na 4 km

Střela navržená v sedmdesátých letech minulého století, navádění po drátě, obsluha přikovaná k zaměřovači po celou dobu letu. Zní to jako muzejní exponát, jenže na strojích české armády je Konkurs stále ostrý. Ministerstvo obrany samo přiznává, že platforma, na které systém žije (bojové vozidlo pěchoty BVP-2), už nesplňuje požadavky moderního bojiště. Přesto ji čeští vojáci provozují, protože náhrada teprve přijíždí. A dokud nepřijede, zůstává Konkurs jedním z mála nástrojů, kterými mechanizovaná pěchota dokáže ohrozit tank na vzdálenost čtyř kilometrů.

Kde přesně Konkurs v AČR žije

Konkurs není samostatný program ani izolovaná zbraň v regálu skladu. Je to organická součást výzbroje BVP-2, odpalovací zařízení sedí na věži vozidla vedle 30mm automatického kanonu. Podle Velitelství pozemních sil AČR jsou BVP-2 s Konkursem nasazena u tří klíčových útvarů 7. mechanizované brigády:

• 71. mechanizovaný prapor v Hranicích na Moravě,
• 72. mechanizovaný prapor v Přáslavicích,
• mechanizovaná rota 73. tankového praporu.

Okrajově se Konkurs objevuje i jako pomocná výzbroj 120mm samohybného minometu PRAM. Přesný počet odpalovacích kompletů v aktivní výzbroji české armády veřejně dostupné zdroje neuvádějí, ale s ohledem na několik mechanizovaných rot jde minimálně o desítky vozidlových odpalovacích míst.

Čtyři kilometry, drát a nervy z oceli

Označení 9M113 nese protitanková řízená střela s kumulativní hlavicí, která dokáže prorazit pancíř o síle kolem 600 milimetrů oceli. Nominální maximální dostřel činí 4 000 metrů, minimální asi 75 metrů. Střela letí rychlostí přibližně 200 metrů za sekundu, na maximální vzdálenost tedy zhruba dvacet vteřin. Celou tu dobu musí střelec držet záměrný kříž na cíli, protože systém pracuje v režimu SACLOS: poloautomatické velení na linii pohledu s naváděním po drátovém vodiči.

Dvacet sekund zní krátce. Na moderním bojišti, kde protivník disponuje drony, termovizí a rychlou protipalební smyčkou, je to ale věčnost.

Přesto platí, že kumulativní hlavice nestárne tak rychle jako elektronika. Tank není pancéřový monolit stejné síly ze všech stran. Bok, záď, strop, oblast motoru, optické systémy, to všechno jsou zranitelné sektory, kde i starší střela dokáže napáchat fatální škody. Proti starším typům tanků zůstává Konkurs plně relevantní. Proti nejmodernějším strojům s reaktivním pancířem a aktivními obrannými systémy typu Trophy nebo Afganit je situace složitější, ale zásah do správného místa pod správným úhlem může být smrtelný i pro ně. Formulace „rozlouskne i ten nejlepší tank“ tedy obstojí, ovšem s podmínkou, že střelec trefí zranitelný sektor a přežije dostatečně dlouho na to, aby střelu dovedl do cíle.

Proč jsou dny sečteny, a proč ještě nenastal konec

Ministerstvo obrany v komunikačním materiálu z dubna 2025 výslovně uvedlo, že BVP-2 pocházejí z éry sedmdesátých let a „už nesplňují požadavky moderního bojiště“. Jako generační náhradu Česko pořizuje 246 vozidel CV90 od švédského BAE Systems Hägglunds. První kusy mají dorazit v roce 2026, první kompletně přezbrojený prapor by měl být hotový v roce 2027. Každý mechanizovaný prapor 7. brigády dostane 56 vozidel.

Nová CV90 přinesou víc než jen novější pancíř. Zvýší počet převážených vojáků z šesti na osm, což mění organizaci celého mechanizovaného družstva. Přinesou digitální architekturu propojenou se síťovým bojem standardu NATO. A přinesou i jinou protitankovou logiku, moderní systémy, které nevyžadují dvacetisekundovou expozici střelce.

Jenže přezbrojení armády není přepnutí vypínače. Dodávky CV90 se táhnou do let 2026 až 2029. Musí proběhnout výcvik osádek, vybudování servisní infrastruktury, zavedení nové munice, reorganizace praporů. Do té doby musí starší schopnost zůstat v provozu. Proto Konkurs zatím nemizí.

Dvě generace vedle sebe

Česká armáda dnes provozuje sovětskou i natovskou generaci protitankových schopností současně. Na kolových transportérech Pandur II už slouží izraelský systém SPIKE-LR, střela s dosahem rovněž kolem 4 000 metrů, ale s režimem „vystřel a zapomeň“, útokem shora a optickým datovým spojením. V dubnu 2025 s ní čeští vojáci ostře cvičili. Novější verze SPIKE-LR2 podle výrobce EuroSpike nabízí dosah až 5 500 metrů a možnost korekce letu střely po odpálení.

Rozdíl mezi oběma generacemi nejlépe ilustruje právě otázka přežití obsluhy. Střelec se SPIKE odpálí a okamžitě opustí pozici. Střelec s Konkursem musí zůstat a vést. Na bojišti, kde válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, denně ukazuje, jak rychle drony a termovize odhalí statický cíl, je to rozdíl mezi životem a smrtí.

Pro srovnání: i Rusko samo šlo po Konkursu technologicky dál. Nástupnický Kornet-E podle exportní brožury Rosoboronexportu nabízí laserové navádění, denní dostřel 5 500 metrů a deklarovanou průbojnost 1 000 až 1 200 milimetrů za reaktivním pancířem. Konkurs vedle něj vypadá jako relikvie, a přesto na Ukrajině slouží dál, protože i ukrajinské vojenské akademie s ním v roce 2025 stále pracovaly ve výukových materiálech.

Ne zaostalost, ale přechodová bolest

Používání Konkursu neznamená, že česká armáda je zaostalá. Znamená, že je uprostřed generační výměny, která má jasný plán i rozpočet, ale vyžaduje roky realizace. Část těžkých mechanizovaných sil jede na technice ze studené války, část už operuje v natovském standardu. Tenhle kontrast je viditelný, někdy nepříjemný, ale nikoliv fatální, protože modernizace běží a její tempo se zrychluje.

Konkurs zůstane v českých zbrojnicích ještě nějaký čas. Ne proto, že by ho někdo miloval, ale proto, že dokud poslední BVP-2 neodjede z kasáren, potřebuje armáda každý nástroj, který dokáže zastavit tank. Včetně toho, který k tomu potřebuje dvacet sekund a nervy z oceli.