Nejmenší útočná puška světa sloužila Francii dobře 40 let. FAMAS ale nikdo jiný nechtěl, a moc dobře věděli proč

Když v srpnu 1983 vyskákali francouzští vojáci z vrtulníků během operace Manta v čadské poušti, v rukou svírali nezvykle krátké pušky s podivnou siluetou. Zásobník za spouští, kompaktní tělo, celková délka pouhých 757 milimetrů. FAMAS (Fusil d’Assaut de la Manufacture d’Armes de Saint-Étienne) tehdy vstoupil do bojové historie. A zůstal v ní překvapivě dlouho. Jenže zatímco Francie si na svou pušku zvykla a provozovala ji v desítkách zahraničních operací, světový trh o ni neprojevil prakticky žádný zájem. Důvody nebyly tajemstvím. Byly veřejné, měřitelné a pro každého zahraničního odběratele okamžitě odrazující.

Bullpup, který předběhl dobu, a pak ji nestihl

FAMAS vznikl v saint-étienneské státní zbrojovce na konci sedmdesátých let jako odpověď na požadavek francouzské armády: plnohodnotná útočná puška v ráži 5,56 × 45 mm NATO, ale výrazně kratší než cokoli, co tehdy sloužilo. Konstrukce bullpup, se zásobníkem umístěným za pistolovou rukojetí, to umožnila. Výsledkem byla zbraň o celkové délce kolem 760 mm s hlavní dlouhou 488 mm, kadencí 1 000 až 1 100 ran za minutu a úsťovou rychlostí 960 m/s. Pro srovnání: americká M16A2 měřila přes metr, britský bullpup SA80 dosahoval 785 mm a rakouský Steyr AUG A1 s 406mm (16palcovou) hlavní 725 mm. FAMAS patřil ve své éře k nejkompaktnějším standardním služebním puškám na světě.

Výroba probíhala mezi lety 1979 a 1992. Za tu dobu vzniklo přes 400 000 kusů, a naprostá většina zamířila do jediné armády. Francouzské.

Čtyři dekády ve službě, od Čadu po FELIN

Bojový křest v Čadu nebyl poslední. FAMAS doprovázel francouzské vojáky v Libanonu, na Balkáně, v Pobřeží slonoviny i v Afghánistánu. Nešlo o kasárenský exponát, ale o páteřní zbraň armády, která patří k nejaktivnějším expedičním silám v Evropě. Později Francie vyvinula modernizovanou variantu FAMAS FELIN, integrovanou do širšího systému pěchotní výbavy budoucnosti, s optikou, komunikačními moduly a vylepšenou ergonomií. I ta si ale nesla konstrukční DNA originálu ze sedmdesátých let.

Služba trvala od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let až do roku 2018, kdy začalo oficiální stahování z první linie. Čtyři dekády. Pro útočnou pušku je to mimořádně dlouhá kariéra, a Francie ji zvládla hlavně díky tomu, že kolem FAMASu vybudovala kompletní domácí ekosystém: vlastní munici, vlastní výcvik, vlastní logistiku.

Právě ten ekosystém se ale stal pastí.

Proč nikdo jiný FAMAS nechtěl

Odpověď není jednoduchá jednou větou, ale dá se rozložit do několika konkrétních problémů:

• Specifická munice. FAMAS používal ocelové pouzdro náboje a byl optimalizován pro francouzskou munici, která se lišila od standardních homologovaných nábojů NATO 5,56 × 45 mm. Parlamentní odpověď francouzského Národního shromáždění z roku 2021 výslovně označuje „specifičnost francouzské munice určené pro FAMAS“ za negativní příklad průmyslové závislosti.
• Zásobník o 25 nábojích. Zatímco standard NATO počítal s 30rannými zásobníky kompatibilními napříč platformami, FAMAS používal vlastní 25ranné. Pro koaliční operace nepříjemná odchylka.
• Zánik výrobní základny. Saint-étienneská manufaktura ukončila výrobu FAMASu už v roce 1992. Samotná továrna pak definitivně zavřela na přelomu tisíciletí. Zahraniční odběratel by kupoval zbraň bez živé výrobní linky, bez perspektivy náhradních dílů a bez mezinárodní servisní sítě.
• Omezená modularita. Když se na trhu objevily moderní platformy s lištami Picatinny, nastavitelnými pažbami a snadnou integrací příslušenství, FAMAS vypadal jako relikt jiné éry.

Pro srovnání: izraelský IWI Tavor nabízel kompaktní bullpup o délce 725 mm s 457mm (18palcovou) hlavní, 30ranným zásobníkem a plnou kompatibilitou s municí NATO, a prodával se do desítek zemí. Steyr AUG slouží od roku 1977 armádám po celém světě. Ani britský SA80 sice exportně nezazářil, ale FAMAS zůstal ještě izolovanější. Podle údajů Small Arms Survey byl prominentním uživatelem FAMASu v podstatě jen jeho tvůrce.

Co přišlo po FAMASu, a co to říká o jeho slabinách

Francie vybrala jako nástupce německou pušku HK416F od Heckler & Koch. Ráže 5,56 × 45 mm NATO, dvě délkové verze, 30ranné zásobníky, plná kompatibilita se všemi homologovanými náboji, nastavitelná pažba, lišty pro příslušenství. První dodávky začaly v červnu 2017, celkový plán počítá s 93 080 kusy do roku 2028. Přezbrojení tří složek ozbrojených sil není jednorázový akt, ale logistická operace na více než dekádu.

Oficiální prezentace HK416F se čte jako nepřímý seznam všeho, co FAMASu chybělo: vyšší bezpečnost, lepší ergonomie, interoperabilita s aliančním zásobováním. Francie tím vlastně přiznala, že její ikonická puška fungovala nejlépe uvnitř uzavřeného francouzského systému, a mimo něj ztrácela smysl.

Zajímavé je srovnání s českou cestou. Armáda ČR prošla přezbrojením na CZ 805 BREN a nyní směřuje k unifikaci profesionálních jednotek na CZ BREN 2 v ráži 5,56 × 45 mm NATO, domácí modulární pušku o hmotnosti 2,99 kg s 30ranným zásobníkem. Česko si tedy na rozdíl od Francie udrželo domácí výrobní základnu i exportní ambice. BREN 2 dnes slouží i v zahraničí.

Příliš francouzský na to, aby byl světový

FAMAS nebyl špatná puška. Byl špatný exportní produkt. A v tom je podstatný rozdíl. Pro francouzského vojáka v čadské poušti, na balkánském checkpointu nebo v afghánském údolí plnil svou roli spolehlivě po čtyři desetiletí. Jenže zbraň, která funguje jen uvnitř jednoho národního ekosystému, s vlastní municí, vlastní továrnou a vlastním zásobníkem, nemá na mezinárodním trhu šanci. Ostatní armády to viděly od začátku. Francie to nakonec přiznala tím, že si koupila německou pušku.