Rusko se po 60 letech vrací ke kulometu s pásem, kterou zavrhlo. RPK nestačí, válka na Ukrajině změnila pravidla

Někdy v první polovině šedesátých let se sovětské velení rozhodlo pro krok, který na desítky let definoval palebnou podporu na úrovni družstva. Pásový lehký kulomet RPD ráže 7,62×39 mm nahradil zásobníkový RPK, konstrukčně odvozený z automatu Kalašnikov. Logika byla jednoduchá: RPK sdílel s AKM většinu dílů, zjednodušil výrobu, zásobování, opravy i výcvik. Unifikace zvítězila nad palebnou vytrvalostí. Po více než čtyřech letech války na Ukrajině se ale ukazuje, že v zákopech, opěrných bodech a městské zástavbě ta rovnice přestala platit. A Rusko to přiznává novou zbraní.

Od RPD k RPK: proč Sověti pás zahodili

Ruční kulomet Děgťarjova modernizovaný, RPD, vstoupil do služby krátce po druhé světové válce jako pásová podpůrná zbraň pro střelecké družstvo. Používal kovový článkový pás na 100 nábojů ráže 7,62×39 mm a nabízel souvislou potlačovací palbu, kterou zásobníkové automaty nedokázaly doručit. Jenže sovětská vojenská doktrína šedesátých let kladla důraz na masovou mobilizaci, jednoduchost a logistickou čistotu. RPK, který vznikl na platformě AKM, tohle všechno splňoval. Sdílel zásobníky, součástky i obslužné postupy s nejrozšířenějším automatem na světě. Voják, který uměl rozebrat AKM, uměl rozebrat i RPK. Cena za tuto eleganci? Zásobník na pouhých 40, později 45 nábojů a bojová rychlost střelby do 150 ran za minutu. Na tehdejší manévrovou válku to stačilo. Na dnešní úderný boj v těsných prostorech už ne.

Co RPK nedokáže a proč fronta žádá víc

RPK-74M, poslední modernizace v ráži 5,45×39 mm, používá 45ranný zásobník. Výrobce uvádí, že zbraň zvládne přibližně 180 ran intenzivní střelby, než se přehřeje do bodu, kdy je třeba přestat. V praxi to znamená čtyři výměny zásobníku, čtyřikrát přerušená palba, čtyřikrát okamžik, kdy útočník nekryje postup svých lidí.

Válka na Ukrajině přitom znovu a znovu staví malé úderné skupiny do situací, kde potřebují přesný opak: dlouhou, nepřerušovanou potlačovací palbu na krátkou vzdálenost. Útok na opěrný bod v zákopu. Průnik budovou. Čištění blindáže. Ruské zdroje, včetně agentury TASS, citují hlavního konstruktéra Kalašnikova, který mluví o „reálné potřebě“ lehkého kulometu schopného dlouhé intenzivní palby z neustálených poloh. Zásobníkový RPK tuto potřebu prostě nedokáže naplnit.

RPL-20 a RPL-7: co přesně Kalašnikov nabízí

Odpovědí je rodina RPL, lehkých pásových kulometů, které koncepčně navazují na logiku starého RPD, ale technicky patří do jednadvacátého století.

RPL-20 (ráže 5,45×39 mm):

• Hmotnost přibližně 5,5 kg
• Dvě délky hlavně: 415 mm (kompaktní verze pro těsné prostory) a 590 mm
• Nábojové pásy na 100 nebo 200 ran v plastovém boxu
• Otevřený závěr při střelbě, lepší chlazení, menší riziko samovolného výstřelu
• Až 400 ran intenzivní střelby do ochlazení (oproti 180 u RPK-74M)
• Plynový systém s dlouhým chodem pístu a uzamčení otočným závorníkem, tedy „kalašnikovská“ logika obsluhy

RPL-7 (ráže 7,62×39 mm):

• Hmotnost rovněž do 5,5 kg
• Efektivní dostřel 800 metrů
• Box na 80 nábojů
• Oboustranná obsluha, v sadě tlumič/PMS
• Vznikl podle takticko-technického zadání ruského ministerstva vnitra, tedy nemíří jen do armády

Klíčové číslo je právě těch 400 ran u RPL-20 proti 180 u RPK-74M. Krátká verze s boxem na 200 nábojů podle ruských odhadů dokáže držet protivníka „u země“ zhruba minutu nepřetržité palby. Pro údernou skupinu, která se prodírá zákopem, je to zásadní rozdíl.

Důležitý je ale i limit, o kterém se mluví méně. Podle detailního rozboru na Kalashnikov.ru RPL-20 nemá polní rychlou výměnu hlavně, ta je zamýšlena až v dílenských podmínkách. Západní ekvivalenty, jako belgický FN Minimi, přitom rychlovýměnné hlavně standardně nabízejí. Označovat RPL-20 za „ruskou Minimi“ je proto zkratka, která ignoruje podstatný funkční handicap.

Kde se RPL-20 už střílí a kde zatím ne

Časová osa zavádění RPL-20 je překvapivě konkrétní. 21. března 2025 Kalašnikov oznámil rozjezd sériové výroby. 9. června 2025 odešla první sériová várka k zákazníkovi. A 4. července 2025 ruské ministerstvo obrany tvrdilo, že RPL-20 už používají výsadkáři na orichivském směru v Záporožské oblasti, konkrétně při útocích na opěrné body a v městské zástavbě.

U RPL-7 je situace odlišná. Zbraň byla veřejně představena v lednu 2025, v srpnu téhož roku odeslána na vojskové zkoušky. K polovině roku 2026 ale v otevřených zdrojích chybí potvrzení o sériovém nasazení na frontě.

A pak je tu zásadní korektiv. Ještě 22. května 2026 mluvil šéf Kalašnikova Alan Lušnikov o tom, že prioritou je dostat verzi v ráži 5,45 mm do masové výroby „ještě letos“. Jinými slovy: RPL-20 už existuje, už se s ním střílí, ale plošné přezbrojení ruských úderných jednotek je stále spíš v rozjezdu než u konce.

Není to anomálie: NATO pásové kulomety používá desítky let

Ruský návrat k pásovému lehkému kulometu může znít jako přiznání zaostalosti. Ve skutečnosti je to spíš pozdní příklon k řešení, které západní armády nikdy neopustily. Česká armáda používá jako základní podpůrnou zbraň družstva FN Minimi v ráži 7,62 mm, jak dokládá oficiální publikace AČR. Americká armáda desítky let spoléhala na pásový M249 SAW a nyní přezbrojuje na jeho nástupce M250. Belgický FN Minimi 5.56 Mk3 slouží v armádách více než sedmdesáti států.

Zajímavou výjimkou je americká námořní pěchota, která část role lehkého kulometu přesunula na zásobníkový M27 IAR, tedy na řešení bližší filozofii RPK. I v rámci NATO tedy existují různé odpovědi na stejnou otázku. Rusko se teď přiklání k té, kterou většina aliance považuje za standard.

Samotný RPL-20 průběh války na Ukrajině neobrátí. Ale pro ukrajinské obránce zákopů a opěrných bodů znamená jednu konkrétní věc: ruská úderná skupina, která dříve musela čtyřikrát přebíjet zásobník RPK, teď může pálit minutu v kuse, aniž sundá prst ze spouště. A v boji na vzdálenost desítek metrů je minuta velmi dlouhá doba.