Ať je obrněný kolos chráněn sebelépe, snad vždy proti němu nakonec vznikne účinná zbraň. Třeba jako legendární americká protitanková munice.
Na přelomu 70. a 80. let 20. století řešila americká armáda otázku, jak se vypořádat s případným útokem SSSR a jeho spojenců na západní Evropu. Sestával by z mohutných mechanizovaných útvarů v čele s tanky jako T-72. Odpovědí se nakonec stal tank M1 Abrams s velmi dobrým pancéřováním a dělem, do něhož vojáci potřebovali munici, která bude schopna prorazit tankový pancíř nepřítele i na dlouhé vzdálenosti. A tak vznikla munice M82, uvádí APPS.
Je to rychle letící šipka z ochuzeného uranu
M829 je typ munice označovaný jako APDSFS, což znamená průbojnou střelu s oddělitelným vodicím pouzdrem stabilizovanou křidélky. V podstatě jde o jakousi šipku z materiálu s vysokou pevností a houževnatostí – nejčastěji se jedná o wolfram nebo ochuzený uran. Američané si přitom zvolili často kritizovanou druhou variantu, protože je levnější. Šipka je tenká a v dělové hlavni má speciální pouzdro, z něhož se po opuštění děla oddělí. Díky svému tvaru a hmotnosti potom letí velmi vysokou rychlostí a je schopna prorazit i silný pancíř.
M829A3 goes brrrrrr pic.twitter.com/GQZF7u6OHr
— ViKing🇺🇸🇹🇼 (@jkjvinn) February 10, 2021
Zhruba v roce 1984 vznikl první typ munice označované jako M829, uvádí GlobalSecurity; určený byl pro tankové kanony ráže 120 milimetrů, ale brzy ho nahradil vylepšený typ M829A1. Ten se proslavil především při operaci Pouštní bouře vedené v Iráku roku 1991. Jeho penetrátor o hmotnosti 4,6 kg dokázal bez problému ničit tanky T-55 a T-72 na vzdálenost 3 km, ale nejednalo se o ty nejlepší verze. Vnikal do nich snadno a většinou následovala exploze munice, načež tanku odlétla věž. Vojáci proto začali munici přezdívat stříbrná kulka.
Munice M892 byla 3krát vylepšena
Ačkoliv byla M829A1 ve své době velmi kvalitní, Sovětský svaz (a později Rusko) přišel s reaktivním pancéřováním Kontakt-5 a poté ještě s Relikt, které dokázaly kinetické penetrátory oslabit. Americká armáda proto zavedla v roce 1993 novou verzi označovanou jako M829A2 s delší šipkou a vyšší rychlostí, aby se s problémem vypořádala, uvádí Military-History. Později následovala silnější verze A3 a od roku 2016 je ve výzbroji zařazena také A4.
Jak silný pancíř munice prorazí, záleží na typu a vzdálenosti, ale americká armáda údaj nezveřejňuje. Vzhledem k ochraně současných tanků lze však předpokládat, že to bude více než 1 000 milimetrů RHAe, takže by si M982, potažmo M982A4 poradila nejenom s ruskými, ale i dalšími tanky – jenom oproti nim v reálném boji nikdy nebyla. Jedinou stinnou stránkou munice z rodiny M829 je ochuzený uran využitý při výrobě penetrátoru, neboť po jeho použití zůstávají v místě dopadu lehce toxické a karcinogenní zbytky.