Systém S-300 je neúčinnější protiletadlovou zbraní Ukrajiny. Existuje v mnoha verzích s různými schopnostmi

Jednou z nejskloňovanějších zbraní v ukrajinském arzenálu je protiletadlový a protiraketový systém S-300. Podle několika informací se ruské armádě nedávno podařilo zlikvidovat jeden ukrajinský komplex, ostatní ale stále představují pro ruské letectvo a rakety hrozbu. Navíc se diskutuje o tom, jestli další komplety tohoto systému nedodat Ukrajině ze zahraničí, třeba ze Slovenska. Podstatné je, že S-300 není jedna zbraň, ale celá rodina zbraní existující v několika verzích a mnoha subverzích, které se od sebe mohou lišit.

Protiletecké systémy se ukázaly být efektivní

Sovětský svaz si během studené války na moderní systémy protivzdušné obrany (PVO) potrpěl a Rusko v této tradici pokračuje. Protiletadlové rakety ruské výroby totiž v řadě konfliktů od Vietnamu až po arabské války s Izraelem ukázaly, že dokážou účinně potlačovat leteckou převahu nepřítele. V 60. a 70. letech proto Rusko pracovala na novém sofistikovaném systému PVO. Výsledkem je rodina ruských protiletadlových raketových systémů S-300 dlouhého dosahu.

Tyto systémy jsou určeny k obraně strategických cílů před údery vedenými letadly, vrtulníky, střelami s plochou dráhou letu a balistickými raketami s krátkým dosahem. S-300 fungují spolehlivě za každého počasí i v podmínkách intenzivního radioelektronického boje a rušení. Systém byl typický tím, že měl vlastní radar na detekování cílů oddělený od radiolokátoru navádějícího již odpálené střely. Ty ničí svůj cíl explozí vysoce tříštivé hlavice.

Do operační služby v SSSR systém označený jako S-300P vstoupil v roce 1978. Byl zaměřený především na obranu před leteckým útokem. Celkem je známo osm hlavních verzí, dodnes ale existuje velké množství subverzí tohoto systému. Různé verze mají různé druhy radarů a střel, protože SSSR postupnou modernizací tohoto komplexního systému reagoval na vývoj útočných zbraňových systémů nové generace západních zemí. Subverze S-300 se tak mohou lišit jak rozsahem detekce, tak i vzdálenostmi, na které je ta která verze schopna cíle ničit.

S-300 je vysoce odolný proti rušení

Exportní verze systému Sovětský svaz a pak i Rusko vyvážely do mnoha zemí. Poslední verze S-300PMU-2 zahrnuje vozidlo s přehledovým radiolokátorem typu 64N6E2, dále velitelské vozidlo 54K6E2 s řídícím pracovištěm systému a komplety odpalovacích vozidel 8×8 5P85SE2 se čtyřmi kontejnery. V každém kontejneru se nachází protiletadlová řízená raketa 48N6E2. Komplety se skládají z navigačního radiolokátoru a až z 12 odpalovacích vozidel.

Navigační radiolokátor vysoce odolný proti rušení (typ 30N6E2) slouží k navádění vypuštěných raket na cíle, jejichž souřadnice byly kompletu předány z řídícího stanoviště. Odpalovací vozidla (typ 5P85SE2) slouží také k přepravě, nejen k odpalování raket. Rakety se odpalují z kontejnerů ve vertikální poloze, což umožňuje zasahovat cíle přilétající z libovolného směru. Dostřel raket je 200 km.

iZdroj fotografie: Uživatel .:Ajvol:. / Public Domain

Maximální konfigurace systému S-300 PMU-2 může obsahovat až 6 odpalovacích kompletů, přičemž jeden komplet může mít až 12 odpalovacích vozidel. Jeden takto zkompletovaný systém může mít k palbě připraveno až 288 raket. Systém S-300 je typickým představitelem systému PVO mnohokanálového, tj. dokáže sledovat a útočit na více cílů naráz.

Letadla se musí bát na desítky kilometrů

Výše zmíněná konfigurace systému dokáže útočit až 72 raketami na 36 cílů současně, tj. 2 raketami na jeden cíl. Pravděpodobnost zničení cíle podle zveřejněných výsledků zkoušek jednou raketou je pro aerodynamické cíle 0,81–0,98 a pro balistické cíle 0,70–0,93. Od roku 2016 se systém S-300 již nevyrábí, ale v Rusku se provádí jeho repase s náhradou staré elektroniky za novou. Zájemci si ho tak stále mohou koupit.

Různé podverze jsou vybaveny různými druhy radarů. Některé dokážou detekovat cíle až do vzdálenosti 360 kilometrů. Existuje asi 20 typů střel, které se v rámci systému S-300 používají. V současné době k těm nejpoužívanějším patří rakety 5V55K, 5V55R a především řada 48N6. Jsou přes sedm metrů dlouhé, velikostně se ale mohou mírně lišit. První má schopnost ničit cíl vzdálený 47 kilometrů, další až do 150 kilometrů. Poslední by měla být schopna zasáhnout cíle 200 km daleko či cíle letící hypersonickou rychlostí Mach 8.

Na námořních lodích se používal systém S-300F, což je modifikovaná verze P. Do výzbroje byla zavedena v roce 1984. Instalována byla na křižnících třídy Slava a Kirov. Používá střely s dosahem až 90 kilometrů a může zničit cíl pouhých 25 metrů nad hladinou moře. Na křižník Petr Veliký pak byla instalována verze FM s raketami s dosahem 150 kilometrů.

Další verze si poradí i s raketami

Sověti si ale byli vědomi, že nebezpečí nepředstavují jenom letadla, ale i balistické rakety. Proto v roce 1983 uvedli do služby upravený systém označovaný jako S-300V, který byl optimalizován i na likvidaci této hrozby, i když umí sestřelovat i letadla. Odpalovací zařízení není v tomto případě umístěno na kolovém, ale na pásovém podvozku, který má lepší průchodnost terénem. Existuje varianta se dvěma a se čtyřmi odpalovacími trubicemi, a to podle typu použitých střel.

Radar systému má být schopen detekovat cíle do vzdálenosti 250 kilometrů. Střely 9M83 a 9M82 mají schopnost likvidovat balistické rakety do 40 kilometrů. Letadla pak do vzdálenosti 75, respektive 100 kilometrů. Existuje exportní verze VM. Ta používá dvoustupňové střely, jejichž dolet je kolem 200 kilometrů.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Systémy S-300 jsou ve výzbroji mnoha zemí. Mělo ho i Československo, po rozpadu federace zůstal na Slovensku. Ukrajina má verze P a V. Podle všeho zaznamenaly sestřely, protože se podařilo zničit jak letadla, tak některé rakety. Ukrajinská strana dnes po Západu žádá dodání systémů S-300, které v bývalých zemích Varšavského paktu ještě zůstaly, což svědčí o tom, že s ním musí mít úspěch. Ve výzbroji ho mají i země jako například Sýrie, Írán a pravděpodobně i Severní Korea. Čína vyvinula kopii, jež je označována jako HQ-15.

Jak nebezpečný je systém S-300 pro moderní bojová letadla?

Zdroj: MissileThreat