Ve 20. století probíhal rychlý rozvoj zbraní. Přesto existují takové, které slouží již dlouhá desetiletí, ale lepší náhradu se za ně nepodařilo najít.
Když se dnes podíváte na střechu nějakého amerického obrněného vozidla či palubu válečné lodi, najdete zde nejspíše těžký kulomet Browning M2. Stejně to dopadne, pokud si budete prohlížet fotografie z druhé světové války. I v ní již americká armáda tuto zbraň používala. S výjimkou pistole Colt 1911 jde dnes o pravděpodobně nejdéle využívanou střelnou zbraň v amerických ozbrojených silách. A přitom stále ukazuje své kvality.
Přání generála Peshinga
Když Spojené státy americké vstoupily v roce 1917 do první světové války, byly používány kulomety běžných puškových ráží. Tváří tvář stále častějšímu využívání pancíře si velitel expedičních sil John Pershing uvědomil, že tyto ráže nejsou dostatečné. Požádal proto o vytvoření kulometu, který by měl vysokou úsťovou rychlost a dostatečnou sílu. Tehdy se pustil do práce i známý konstruktér John M. Browning.
Měl štěstí, protože na konci války se do amerických rukou dostaly německé protitankové pušky. Používaly vynikající náboje, ve kterých se inspirovala firma Winchester a vyvinula náboj .50, což je dnes střelivo 12 7 × 99 mm NATO. Browning pro tento náboj vytvořil vodou chlazený kulomet M1921, který byl přijatý do výzbroje. Pokračoval ale dále ve vývoji. V roce 1933 byl na světě nejdříve vodou, ale zanedlouho i vzduchem chlazený Browning M2.
Kulomet s ohromnou silou
Jde o impozantní zbraň. Jak například říká bývalý armádní seržant Lauren Bacall Wellington, byla to asi nejlepší zbraň na zastavení sebevražedných automobilů během jeho působení v Iráku. A nahání hrůzu. Kdyby si prý mohl vybrat jestli utíkat k tlupě zombie nebo proti střílejícímu M2, zvolil by zombie. Kulomet má kadenci až 550 ran za minutu. Střely vylétávají rychlostí 890 metrů za sekundu. Účinný dostřel je 1800 metrů, maximální přes sedm kilometrů. Zásah jen málokdo přežije.
Za druhé světové války, ale i mnohých dalších, se kulomet dočkal masového využití. Bývá používán jako pozemní zbraň k obraně statických pozic. Velmi oblíbený je jako zbraň montovaná na vozidla od terénních automobilů až po tanky. Vybavena jím byla i plavidla amerického námořnictva a využíval se i jako zbraň v mnoha letounech. Použít se dá proti živé síle, vozidlům, včetně těch lehčeji obrněních, ale i jako protiletadlová zbraň. Dokáže snadno prorazit třeba stěnu obytného domu.
Medaile cti s kulometem M2
Byl to právě kulomet M2 na korbě poničeného stíhače tanků, kterým na začátku roku 1945 ve Francii zraněný Audie Murphy držel v šachu více než 250 Němců a šest tanků. Boj s nimi trval přes hodinu. Za tento čin pak dostal Medaili cti. Se stejným kulometem v roce 2003 v Bagdádu bránil postupu asi stovce Iráčanů i Paul Ray Smith. V přestřelce byl nakonec zabit, ale i on si vysloužil stejné vyznamenání.
O kvalitách a přesnosti kulometu svědčí i fakt, že dlouhá léta držel rekord jako odstřelovačská zbraň. V roce 1967 s M2 vybaveným teleskopickým hledím Carlos Hathcock zastřeli bojovníka Vietcongu na vzdálenost 2250 metrů. Rekord byl překonán až v roce 2002. M2 má i své nevýhody, jako je nutnost vyměňovat přehřáté hlavně, což není vždy jednoduché. I když byly pokusy za něj najít náhradu, zatím se nic lepšího neobjevilo. Jde o zbraň, na kterou vojáci jen tak nedají dopustit.
Zkoušeli jste někdy střílet z kulometu M2?
Zdroj: TheNationalInterest
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 15532
Události
|
PŘEČTENÍ: 23042
