Ukrajinci chtěli vlastní kulomet Browning M2. Inženýři ale neuměli vyřešit podávání nábojů a projekt „Laska“ pohřbili

V červnu 2021 na kyjevské výstavě „Zbroja ta bezpeka“ stál na stojanu prototyp, který měl Ukrajině splnit sen o vlastním moderním velkorážním kulometu. Firma CHADO-Holding, známá pod značkou Snipex především díky těžkým odstřelovačským puškám T-Rex a Alligator, představila zbraň s označením Laska K-2. Na první pohled připomínala americký Browning M2, a nebylo to náhodou. Konstruktéři záměrně převzali browningovskou architekturu skříně, podávacího ústrojí i ovládání. Jenže právě v detailech podávání nábojů se celý projekt nakonec zlomil.

Browningovský koncept s postsovětským nábojem

Browning M2 je legenda. Slouží od třicátých let minulého století, používá náboj ráže 12,7 × 99 mm NATO, váží kolem 38 kilogramů a střílí kadencí 485 až 635 ran za minutu. Ve verzi FN M2HB-QCB měří 1 656 mm a hlaveň má délku 1 143 mm. Pracuje na principu krátkého zpětného rázu hlavně a náboje odebírá z rozpadavého kovového pásu typu M2/M9. Právě tato osvědčená konstrukce se stala vzorem pro Lasku.

Ukrajinští inženýři ale nechtěli prostou kopii. Laska K-2 měla být lehčí, pouhých 29 kilogramů oproti 38 u Browningu, a zároveň univerzálnější. Celková délka činila 1 840 mm, hlaveň měřila 1 111 mm a kadence se pohybovala mezi 500 a 600 ranami za minutu. Klíčovou ambicí byla přestavitelnost mezi dvěma rážemi: sovětskou 12,7 × 108 mm pro kompatibilitu s existujícím zázemím a západní 12,7 × 99 mm NATO pro budoucí integraci do aliančního standardu. K tomu přidali rychlovýměnnou hlaveň a reverzibilní směr podávání pásu. Na papíře to vypadalo skvěle.

Kde se projekt zasekl

Právě podávací mechanismus se stal Achillovou patou celého projektu. Zatímco Browning M2 používá relativně jednoduchý systém s kovovým rozpadavým pásem, Laska K-2 zvolila složitější cestu. Speciální páka nejprve vytáhla náboj ze článku pásu, pak jej snížila na osu podání a teprve poté závěr zasunul náboj do komory. Šlo o dvoukrokový proces, který vyžadoval mimořádnou přesnost součástek.

Pro verzi v ráži 12,7 × 108 mm navíc konstruktéři navrhli vlastní uzavřené polymerové články místo standardních kovových pásů M9. To znamenalo, že zbraň nebyla kompatibilní s žádným existujícím zásobovacím řetězcem, ani sovětským, ani západním. Každý dílek podávací soustavy musel fungovat bezchybně, jinak se celý mechanismus zadřel.

Zástupce firmy Jevhen Bondarev v době premiéry uváděl, že z testovací hlavně bylo vystříleno přes 5 000 ran a že zbraň dokončuje předběžné závodní zkoušky. Měla následovat státní zkouška. Ta ale podle všeho nikdy úspěšně neproběhla. Podle sekundární zprávy serveru vestnik-rm.ru, přebrané koncem června 2026, se projekt do série nedostal právě kvůli nespolehlivému podávání nábojů. Oficiální vyjádření výrobce o ukončení projektu veřejně dohledatelné není; firma k tématu mlčí.

Proč Ukrajina vlastní těžký kulomet tak zoufale potřebovala

Kontext roku 2021 je důležitý. Ukrajinská armáda tehdy stále spoléhala na sovětské DŠKM z padesátých a šedesátých let, které byly morálně i technicky zastaralé. Válka v Donbasu trvala od roku 2014 a potřeba moderních velkorážních kulometů pro pěchotu i lafetaci na vozidla byla zjevná. Laska měla být domácí odpovědí.

Po zahájení plnohodnotné ruské invaze v únoru 2022 se situace dramaticky zhoršila. Ukrajinské ministerstvo obrany v červenci 2024 oznámilo, že od začátku invaze kodifikovalo přes 25 modelů kulometů, z toho více než 10 v rážích 12,7 a 14,5 mm. Mezi dodavateli figurují výrobci z Česka, Belgie, USA a dalších zemí. Mezera po Laskě se tedy nezaplnila jednou zbraní, ale celým mezinárodním mixem.

Pro srovnání: ruská strana disponuje těžkým kulometem KORD ráže 12,7 × 108 mm, který váží 32,5 kilogramu a má zaměřovací dálku 2 000 metrů. Jde o sériově zavedený a logisticky prověřený systém s životností hlavně 10 000 výstřelů. Starší NSV „Uťos“ stejné ráže sériově vyrábí kazachstánský závod ZKMK už půl století. Laska by papírově bodovala nižší hmotností a modularitou, ale nikdy nedosáhla výrobní zralosti svých konkurentů.

Ukrajinský zbrojní průmysl roste, ale ne všude stejně

Neúspěch Lasky neznamená, že by ukrajinský obranný průmysl stagnoval. Naopak. Ministerstvo obrany v únoru 2026 uvedlo, že domácí výrobní kapacity vzrostly během války padesátinásobně a pokrývají přes polovinu potřeb ozbrojených sil. Národní bezpečnostní rada odhadla kapacitu obranného průmyslu pro rok 2026 na hodnotu odpovídající zhruba 1,3 bilionu korun.

Část řešení přichází přes transfer západních technologií. Skupina Colt CZ v únoru 2024 oznámila záměr montovat pušky CZ BREN 2 přímo na Ukrajině. Spojené státy dodávají protiletadlové kanony, protidronová vozidla a munici ráže .50 cal. Ukrajina se zkrátka naučila nespoléhat na jedinou domácí platformu, ale diverzifikovat.

Co příběh Lasky skutečně ukazuje

Laska K-2 nebyla příběhem o neschopnosti „okopírovat Browning“. Byla příběhem o tom, jak se i zdánlivě známá konstrukce láme na detailech: na vlastních polymerových článcích, na dvoukrokovém podávání, na snaze obsloužit dva nábojové standardy jednou zbraní. Každá z těchto ambicí byla pochopitelná. Dohromady vytvořily systém, který se za více než čtyři roky války nepodařilo dotáhnout do spolehlivého stavu.

Značka Snipex z mapy nezmizela; její odstřelovačské pušky T-Rex a Alligator slouží v ukrajinské armádě dál. Segment domácího těžkého kulometu ráže 12,7 mm ale zůstává prázdný. A právě to je nejlepší důkaz, že vyrobit spolehlivý těžký kulomet od nuly je řádově těžší, než se zdá z výstavního stánku.