SA80 je nejhorší pěchotní zbraň | ArmádníZpravodaj.cz

Britská SA80 vyhrává cenu nejhorší vojenské pušky. Ve výzbroji i přesto zůstane

Vznikla v 80. letech za použití tehdejších nejnovějších technologii a poznatků. Přesto byla její kvalita strašlivá a vojáci se ji báli brát do boje.

i Zdroj fotografie: Public Domain
                   

V 80. letech 20. století hledala britská armáda novou zbraň, která měla vyjadřovat sebevědomí ostrovního království. Generálové a byrokraté na ministerstvu obrany chtěli, aby to byla nejpřesnější a nejspolehlivější útočná puška na světě. Měla být moderní, lehká, a přesto smrtící. Tím vším měla být SA80, což je zkratka pro Small Arms for the 1980s (Ruční zbraně pro 80. léta). Jak se ukázalo, zbraň spíše dělala této dekádě a Británii obrovskou ostudu.




Bullpup jako symbol pokroku

Vývoj SA80 prakticky začal již v 50. letech 20. století. Britská armáda se už tehdy zajímala o vývoj zbraně s konfigurací bullpup, která má závěr se zásobníkem umístěn až za spouští a jeho mechanismus umístěn uvnitř pažby. Tato úprava umožňuje zachovat celou délku hlavně při zkrácení zbraně, s níž se tak lépe manipuluje. Skutečné prototypy SA80 však Spojené království postavilo až koncem 70. let.


iZdroj fotografie: Public Domain

V téže době se nejrozšířenější puškou NATO stala americká M-16m, která měla jasnou výhodu, a to moderní munici 5,56 x 45 mm NATO. Byla lehčí, vojáci jí tedy unesli více, měla silnější průraznost a horší smrtící účinek v cíli, než klasická ráže 7,62 mm. V britské armádě se již dlouho objevovaly stížnosti na náboj 7,62 x 51 mm NATO pro dosud standardní pušky FAL. Mnozí se domnívali, že je příliš silný pro přesnou střelbu dávkami.

Zbraň se špičkovými výkony

Britové si stále drželi automatické pušky FAL. Šlo o spolehlivou a robustní zbraň, jež dobře sloužila vojákům jejího veličenstva v Malajsii, Vietnamu a na Falklandách. Zvláště velení britské armády však považovalo FAL za zastaralou zbraň. Novější modely například mohly být vybaveny moderní optikou se zabudovanou elektronikou, která umožňovala jejich použití i za špatných světelných podmínek. U FAL to nebylo díky její konstrukci proveditelné.


iZdroj fotografie: DefenceImagery / Creative Commons / OGL

Náhrada za FAL měla být SA80, kterou vyvíjela legendární Royal Small Arms Factory v Enfieldu. Měla používat stejný náboj jako M-16, což by v rámci NATO usnadnilo logistiku, zásobování municí a umožnilo vojákům snadnější manipulaci při střelbě dávkami. Armádní testy SA80 ukázaly, že je to velmi přesná zbraň, a byla označena jako plně připravená pro bojové nasazení. Britové oceňují tradici, proto mohla být od počátku vybavena i bajonetem.

Model SA80 byl poprvé představen v roce 1985 a dostal armádní označení L85A1. Na pohled to byla velmi moderní zbraň, která měřila pouhých 785 milimetrů a s plným zásobníkem na 30 nábojů vážila 4,8 kilogramu. Kadence byla 610 ran v minutě s dostřelem 300 metrů, u upravených verzí až 1200 metrů.

Na základě SA80 vznikl i lehký kulomet LSW ( 80% společných dílů) s kapacitou na 60 nábojů a hmotností s plným zásobníkem 5,4 kilogramu. Přesnost zajišťoval optický zaměřovač se čtyřnásobným zvětšením SUSAT.

Nadšení se mění ve zděšení

Vojáci se na nové zbraně těšili, ale brzy se pro ně stali noční můrou. Výčet problémů a jejich příčin byl sáhodlouhý, skoro až neuvěřitelný. První série trpěly velmi špatnou kvalitou výroby. Dělníci v Enfieldu byli zvyklí na produkci FAL, jejíž konstrukce dovolovala daleko větší výrobní toleranci.

SA80 byl v tomto smyslu daleko citlivější, tam , kde stačilo vyrábět některé díly pušky FAL s tolerancí +-0,01 mm, to zde nestačilo, díly musely naprosto přesně lícovat. Do výroby bylo zapojeno i mnoho jiných dodavatelů, kteří se potýkali s tímto problémem ještě výrazněji, a náprava trvala velmi dlouho.


iZdroj fotografie: Public Domain

Ve vlhkém a arktickém prostředí zbraň rychle podléhala korozi. V poloautomatickém režimu se zasekávala. V plně automatickém byla zase nespolehlivá její varianta LSW, takzvaná lehká podpůrná zbraň, které dělala problém i stabilita dvojnožky a její uvolňování se v nejnevhodnějších chvílích. Při nasazení v poušti Iráku byla kvůli písku a prachu téměř k nepoužití.

Její mechanismus se ukázal být na prach a písek příliš citlivý. Kvalita plastu byla kapitola sama o sobě. Během palby se často třepil a jeho kousky odlétávaly na všechny strany. Při nasazení v Siera Leone se přišlo na to, že repelenty proti hmyzu plast SA80 leptají.

Při stejné misi se projevil další, tentokrát možná fatální, problém. Pojistka zbraně byla vyrobena z plastu, který v tropech degradoval, bobtnal a pojistka se zasekávala v pozici „zajištěné“. SA80 pak nešla odjistit, najednou z ní byl jen kus železa s funkcí kyje. Zásobníky byly křehké a měly slabou pružinu. Nabíjely se tedy jen 28 náboji. I jejich kvalita byla problematická, protože při silnějším nárazu zbraně o překážku v terénu zásobník ze zbraně vypadával.

Němci zachraňují situaci

Výroba SA80 vyšla na 300 milionů liber a armádě bylo dodáno 330 000 kusů. Její produkce byla ukončena roku 1994, armáda stížnosti vojáků dlouho ignorovala. Teprve roku 2000 se rozhodlo o modernizaci zbraně. V tak tradicionalistické zemi, jako je Velká Británie, to vyvolalo menší skandál. Vylepšit ji totiž měli odborníci z německé firmy Heckler & Koch, kteří své práci naštěstí rozuměli.

Nová verze L85A2 dostala nový úderník, byl upraven vyhazovač nábojů a odvádění plynů. Plastový zásobník byl nahrazen hliníkovým. Hmotnost zbraně poněkud vzrostla, ale zlepšila se spolehlivost a odolnost. Celkem na novou verzi bylo upraveno 200 000 L85A1. Vojáci jí přesto nevěřili, i když se během nasazení v Afghánistánu prokázalo, že se konečně jedná o spolehlivou zbraň.


iZdroj fotografie: Public Domain

K vybudování důvěry byl použit i jednoduchý psychologický trik. Na závěru zbraně bylo vyraženo „HK A2“. V dnešní době probíhá třetí modernizační program, který by měl životnost SA80 prodloužit až za rok 2025. L85A53 je doplňována lištami pro upevnění taktického vybavení jako je zaměřovací laser nebo svítilna.

Nepřekvapí, že „bullpup“ SA80 s pošramocenou pověstí žádný jiný stát než Británie do výzbroje nenakoupil, i když ho Enfield a Heckler & Koch na světovém trhu ručních zbraní stále intenzivně nabízejí. Britové však zbraně dodávali v rámci vojenské pomoci řadě zemí jako byl Nepál, Siera Leone, Mosambik nebo Papua-Nová Guinea.

Tam se konečně ukázalo, že rekonstruovaná a upravená novodobá verze splňuje všechny současné vysoké nároky na moderní i spolehlivou ruční zbraň. Nedůvěra vojáků Británie se pomalu změnila v respekt. Dokonce speciální jednotky SAS si tuto zbraň zvolily jako svou standartní výbavu.

Zdroj: The National Interest

Diskuze Vstoupit do diskuze
100 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Omikron nastupuje. „Dva týdny budou prudce růst počty nakažených,“ říká Prymula. Kdy se situace uklidní?
VědaŽivě.cz
Co by se stalo, kdybyste přestali spát? Krátký nával energie by rychle přešel v halucinace a infarkt
JakZdravě.cz
Roztroušená skleróza je tichý zabiják. Někteří lidé ani netuší, že ji mají. Symptomy jsou zprvu nenápadné
adbz.cz
Stavba terasy s vhodným vybavením nemusí být tak složitá