700 italských vojáků, Eurofightery i systém SAMP/T. Člen NATO tajně bojuje proti Íránu v Perském zálivu

Když 15. března 2026 íránská střela zasáhla úkryt s italským bezpilotním letounem na kuvajtské základně Al Salem, personál přežil bez zranění. Ale v Římě ten den pochopili, že dosavadní přítomnost v regionu, běžící od roku 2014 v rámci protiteroristické operace proti Islámskému státu, už nestačí. Během několika dní italské ministerstvo obrany spustilo zcela novou misi s názvem Task Force Air – Arabia. Její cíl nebyl protiteroristický dohled nad Irákem a Sýrií. Šlo o něco s výrazně vyšším patrem eskalace: obranu vzdušného prostoru Saúdské Arábie, Kuvajtu a Bahrajnu proti státní raketové a dronové hrozbě Íránu.

Co přesně Itálie do Zálivu poslala

Oficiální karta mise na webu italského ministerstva obrany potvrzuje přibližně 400 příslušníků Aeronautica Militare pod velením plukovníka Micheleho Schiaviho. Celkový počet nasazených Italů, který podle dostupných informací dosahuje až kolem 700, zahrnuje i navazující pozemní a podpůrné prvky, ty však veřejná karta mise podrobně nerozepisuje.

Potvrzená letecká složka je nicméně impozantní:

• 4 víceúčelové bojové letouny Eurofighter F-2000A (Task Group Typhoon), přímo se podílejí na obraně přiděleného vzdušného prostoru, jsou schopné tankovat za letu a v případě potřeby zasáhnout i pozemní cíle.
• E-550A CAEW, letoun včasné výstrahy a vzdušného velení, který funguje jako radarový a komunikační uzel celé operace. Bez něj by Eurofightery operovaly téměř naslepo.
• C-130J a KC-130J, transportní stroje pro taktické zásobování a zdravotnickou evakuaci.
• Radar AN/TPS-77 rozmístěný v Kuvajtu a protidronový systém ACUS-E pro ochranu základen.

Podle dostupných informací měl být součástí širšího obranného balíku i systém SAMP/T, italsko-francouzská pozemní protivzdušná a protiraketová platforma, kterou výrobce MBDA popisuje jako vysoce mobilní systém se 360° radarovým pokrytím, schopný zachytit letadla, střely s plochou dráhou letu i taktické balistické rakety. Itálie stejný systém paralelně provozuje v aliančním rámci v Turecku, kde letos v červenci dosáhl plné operační způsobilosti. Pro Záliv by SAMP/T představoval evropskou alternativu k americkému Patriotu, s menší alianční stopou, ale srovnatelnou schopností chránit citlivé objekty a nasazené síly.

Proč „tajně“, a co to vlastně znamená

Slovo „tajně“ je třeba číst přesněji: Itálie nevedla utajenou válku bez vědomí vlády a parlamentu. Vedla ale misi s minimální veřejnou komunikací a se zjevnou snahou nezanechat velkou politickou stopu. Důvody byly tři a všechny dávají smysl současně.

Za prvé, italská vláda se v březnu 2026 ocitla v domácím sporu o využívání amerických základen na svém území. Ministr obrany Guido Crosetto veřejně odmítl poskytnout Američanům základnu Sigonella na Sicílii pro operace proti Íránu. Řím opakovaně zdůrazňoval, že nechce být vtažen do ofenzivní války; Crosetto to 19. března shrnul slovy „žádná válečná mise“. Současně ale Itálie v tichosti budovala obranný štít pro tři arabské státy, které o pomoc samy požádaly.

Za druhé, operační bezpečnost. Italské objekty v regionu se už staly terčem útoku. Hlasité oznámení nové mise by z italských pozic udělalo ještě viditelnější cíl.

Za třetí, diplomatická deeskalace. Italské ministerstvo zahraničí v té době řešilo krizovou agendu pro celý Záliv: aktualizovaná cestovní varování, uzavřený vzdušný prostor v Bahrajnu a Kuvajtu, omezenou plavbu Hormuzskou úžinou. Veřejně křičet o stovkách vojáků a protiraketových systémech by šlo proti deeskalační rétorice.

Výsledkem byla dvojkolejná strategie: navenek klid a důraz na diplomacii, pod povrchem rychlé budování reálné vojenské vrstvy.

Národní mise, ne operace NATO

Zásadní detail, který snadno zapadne: Task Force Air – Arabia není operace NATO. Je to čistě národní italské nasazení na bilaterální žádost Saúdské Arábie, Kuvajtu a Bahrajnu. Itálie jednala jako členský stát Aliance, ale ne jejím jménem.

Proč právě Itálie? Řím měl v regionu dlouholetou přítomnost díky kuvajtské misi od roku 2014, disponoval relevantním balíkem schopností (od víceúčelových bojových letounů přes letoun včasné výstrahy po protidronové systémy) a pro arabské partnery mohl být politicky stravitelnější než další rozšiřování přímé americké stopy. Evropský protivzdušný deštník místo amerického. Menší diplomatická zátěž, srovnatelná technická úroveň.

Pro širší alianční architekturu je to ale signál. Členské státy NATO mohou rychle vytvářet národní obranné balíky i mimo formální alianční operaci, a dělají to. Pro Českou republiku je to relevantní i prakticky: české jednotky jsou v roce 2026 začleněny do italsky vedené struktury aliančních rychlých sil v rámci NATO Force Model. Roste význam protivzdušné obrany, datového propojení a schopnosti rychlého nasazení po boku větších spojenců.

Situace v Zálivu je vážnější, než se zdálo

Samotný fakt, že evropská země vyslala stovky vojáků, víceúčelové bojové letouny čtvrté generace a protiraketové systémy na obranu tří arabských států, vypovídá o závažnosti situace víc než jakékoli diplomatické prohlášení. Italské oficiální zdroje z března 2026 popisují opakované íránské raketové a dronové útoky na více zemí regionu, uzavřený vzdušný prostor, omezenou námořní dopravu.

Ministr Crosetto už začátkem března jednal o rychlém posílení obranných prostředků pro státy Zálivu, o systémech SAMP/T a protidronové pomoci. Státy Zálivu nepožádaly o symbolickou přítomnost. Požádaly o funkční protivzdušný štít. A Itálie ho dodala.

Riziko dalšího zatažení do konfliktu je reálné. Íránské útoky už zasáhly italskou infrastrukturu v Kuvajtu. Obranné nasazení samo o sobě není ofenziva, ale zvyšuje sázky pro případ odvety. Crosettova linie „žádná válečná mise“ drží, dokud další íránská raketa nezasáhne něco víc než prázdný úkryt.

Co to znamená pro parlamentní kontrolu

Italský právní rámec pro zahraniční mise stojí na zákonu č. 145/2016, který vyžaduje součinnost vlády a parlamentu při schvalování a financování operací. Vláda na konci března tvrdila, že její linie byla s parlamentem sdílena. Podtajemník Alfredo Mantovano zdůrazňoval, že případné nové obranné kroky proběhnou „ve vztahu mezi vládou a parlamentem“.

Formálně tedy demokratická kontrola běží. Jenže operační přeskupení a nízkoprofilová komunikace mohou předběhnout detailní veřejnou debatu. A přesně tady vzniká prostor pro legitimní otázky: kdy přesně se italští zákonodárci dozvěděli o rozsahu mise? Schválili konkrétní nasazení Eurofighterů a protiraketových systémů, nebo jen obecný rámec? Kolik mise stojí? Odpovědi v otevřených zdrojích chybí.

Itálie v Perském zálivu nevede válku. Vede ale něco, co se válce nebezpečně podobá: obranný štít proti státu, který aktivně útočí na země, jež si italskou ochranu vyžádaly. Rozdíl mezi obranou a válkou se v takové situaci měří v sekundách reakce na přilétající raketu.