889 dní „Rusáci“ vypalovali zajatci svastiku do zad a mlátili ho do bezvědomí. Vrátil se na frontu, aby je pozabíjel

Říkají mu „Rasti“. Když v květnu 2022 složil zbraň na rozkaz velení a vyšel z podzemí Azovstalu, vážil kolem 85 kilogramů. Když ho v říjnu 2024 předali zpět Ukrajině, měl na sobě sotva 55. Mezi těmito dvěma čísly leží 889 dní, čtyři různá vězeňská zařízení, zlomená žebra, poškozené ledviny, opakované otřesy mozku a jizvy ve tvaru svastiky na zádech. A přesto, nebo právě proto, první věc, kterou po výměně řekl veliteli, byla: „Chci zpátky.“ Ne do civilu. Na frontu.

Z Azovstalu do Olenivky a dál

Kanupierova cesta zajetím měla přesnou trasu, kterou sám opakovaně popsal v rozhovorech. Prvním místem byla trestanecká kolonie v Olenivce na okupovaném území Doněcké oblasti. Přeplněné cely, minimální hygiena, nedostatek jídla. Systematické bití tam podle jeho slov nebylo všudypřítomné, odhaduje, že cíleně bili zhruba jednoho z padesáti zajatců. Olenivka byla spíš hromadné přežívání v bídě.

V noci na 29. července 2022 ale kolonii zasáhla exploze, která zabila nejméně 50 ukrajinských zajatců a dalších 151 zranila. Rusko tvrdilo, že šlo o ukrajinský raketový útok. Investigace agentury AP opřená o svědectví přeživších i uniklou interní analýzu OSN ovšem ukázala, že nejsilnější důkazní linie směřuje k ruské odpovědnosti. OHCHR konstatoval, že Rusko bránilo nezávislému vyšetřování a kontaminovalo místo činu.

Kanupier Olenivku přežil. Pak ho 26. září 2022 převezli do Taganrogu. A tam začalo peklo.

Taganrog: mučicí továrna

Taganrog SIZO-2 na jihu Ruska fungoval podle Kanupierových slov jako vyšetřovací a mučicí linka. Už při „příjmu“ procházeli zajatci takzvaným živým koridorem dozorců, kteří je bili obušky a pěstmi. Výslechy trvaly až dvanáct hodin. Metody, které popisuje, se opakují v desítkách dalších svědectví propuštěných ukrajinských zajatců:

• Elektrošoky na tělo, včetně vypalování symbolů (svastik a písmen „Z“) do zad.
• Bití pěstmi a obušky do obličeje, pat a celého těla.
• Namočení hlavy a rukou a následné připojení proudu přímo ze zásuvky.
• Nucené klečení na podlaze po celé hodiny.
• Stovky dřepů v podvýživě jako „cvičení“.

Kanupier popisuje, že po jednom z výslechů ztratil vědomí na několik hodin a prodělal epileptický záchvat. Z 85 kilogramů spadl na 55 až 57. Cíl byl jasný: vyšetřovatelé chtěli z vojáků Azovu dostat přiznání k údajným válečným zločinům. Kanupier ve své knize „Okrajec“ líčí, jak si nakonec vymyslel, že střílel po autě s písmenem Z a že v něm byli civilisté, jen aby přestali mučit.

Svastika vypalovaná do zad vojáka, který bránil Mariupol, nebyla náhoda. Ruská propaganda roky budovala narativ o „denacifikaci“ Ukrajiny a pluk Azov označovala za nacistický. Vypalování hákového kříže na těla zajatců z Azovu bylo sadistickým převrácením této propagandy do fyzického ponížení.

Po Taganrogu dostal Kanupier v zinscenovaném procesu 29 let vězení. Strávil asi 45 dní v doněckém SIZO a zhruba rok v Makijivce, než ho 18. října 2024 vyměnili.

Ne výjimka, ale systém

Kanupierův příběh není ojedinělý. Je součástí vzorce, který mezinárodní organizace označují za systematický. Podle periodické zprávy OHCHR za období prosinec 2024 až květen 2025 popsali téměř všichni ze 119 dotázaných propuštěných ukrajinských zajatců mučení nebo špatné zacházení v ruské moci.

Česká republika na to reagovala konkrétně. V červenci 2025 podpořila spuštění Moskevského mechanismu OBSE právě kvůli důvěryhodným zprávám o systematickém mučení, špatném zacházení a mimosoudních popravách ukrajinských válečných zajatců. A Rada EU v červenci 2026 zařadila na sankční seznam 15 osob a jednu entitu spojenou s porušováním práv zajatců, včetně Taganrog SIZO-2, tedy přesně toho místa, kde Kanupierovi vypalovali svastiku do zad.

Návrat, který není akční pointa

„Vyšel jsem ze zajetí, ale zajetí nevyšlo ze mě,“ řekl Kanupier v rozhovoru pro Hromadske. Velitel mu doporučoval minimálně půl roku rehabilitace. On místo toho nasadil dvanáct až třináct tréninků týdně, aby se dostal zpět do kondice pro průzkumnou jednotku 12. brigády speciálního určení Azov.

Proč? V jeho veřejných výpovědích se vrací trojice motivů. Pomsta: otevřeně mluví o tom, že chce „všechno vrátit“ ruským vojákům. Loajalita: ví, že jeho spolubojovníci zůstávají v ruských věznicích. A kontrola: po 889 dnech, kdy o jeho životě rozhodovali dozorci, je návrat na frontu způsob, jak si vzít zpět rozhodování o vlastním osudu.

Nejde o plán osobního honu na konkrétní dozorce z Taganrogu. Je to válečně rámovaná výpověď člověka, který se rozhodl, že jediná odpověď na to, co mu udělali, je vrátit se tam, kde může něco změnit. Se zbraní v ruce, v jednotce, kterou zná.

Kniha jako důkaz

Kanupier své zajetí sepsal do knihy nazvané „Okrajec“. První náklad se na Ukrajině vyprodal za čtyři dny. Nejde jen o válečné memoáry, jde o důkazní materiál. Přesná časová osa, identifikace zařízení, popis metod, jména. Výpovědi jako ta jeho mají podle OHCHR i OBSE potenciál sloužit jako podklady pro mechanismy vyvozování odpovědnosti, zejména v kombinaci s lékařskou dokumentací a shodnými svědectvími dalších propuštěných zajatců.

Český překlad knihy zatím veřejně oznámen nebyl. Ale příběh Dmytra Kanupiera už hranice překročil; v červenci 2026 o něm vyšel obsáhlý rozhovor na Novinky.cz, který patří k nejdetailnějším českým textům o realitě ruského zajetí.

Rasti je zpátky na frontě. Zajetí z něj nevyšlo, ale on z něj udělal zbraň jiného druhu.