A je to zpátky: Írán uzavřel Hormuzský průliv a nic nepouští. Ropa může znovu zdražit o desítky procent

Íránská státní televize odvysílala prohlášení velitelství Chátam al-Anbijá, námořnictvo Revolučních gard následně varovalo „všechna plavidla“, že průliv je uzavřen. Důvodem mají být pokračující izraelské údery v Libanonu a údajné porušení americko-íránského memoranda. Jenže americký obranný činitel téhož dne řekl Axiosu, že USA zatím nepozorují íránské vojenské pohyby odpovídající plnému fyzickému zablokování. Svět tak stojí před otázkou, která letos zaměstnává ropné trhy už počtvrté: je tohle politický signál, nebo začátek další logistické noční můry?

Průliv, který živí pětinu světa

Hormuzský průliv je úzký koridor mezi Íránem a Ománem, kde se veškerá námořní doprava vtěsná do dvou plavebních kanálů širokých přibližně 3,7 km (2 námořní míle), oddělených nárazníkovým pásmem o stejné šířce. V první polovině roku 2025 jím podle americké EIA procházelo 20,9 milionu barelů denně, zhruba pětina celosvětové spotřeby kapalných paliv. Alternativní ropovody v regionu dokážou nahradit jen asi 4,7 milionu barelů denně. Zbytek nemá kudy téct.

Proto trhy na každé íránské prohlášení o Hormuzu reagují nervózně. A proto „desítky procent“ v případě delšího omezení nejsou fantazie, ale scénář, se kterým počítají analytici Goldman Sachs: pokud by se tok plně neobnovil, Brent by podle jejich červnového modelu mohl do konce roku překročit 130 dolarů za barel. Ještě v pátek 19. června přitom Brent klesl na 78,31 dolaru díky optimismu kolem návratu dodávek. Rozdíl mezi 78 a 130 dolary je plus 66 procent.

Déjà vu: co se stalo od února

Sobotní oznámení nepřichází z ničeho. Časová osa letošního roku vypadá takto:

• 28. února po amerických a izraelských útocích na íránské cíle začaly Revoluční gardy vysílat VHF varování, že „žádná loď nesmí projet“. Velké rejdařské firmy okamžitě pozastavily plavby.
• Březen–květen průliv zůstal de facto blokovaný. Íránci rozmístili miny, centrální koridor byl neprůjezdný. Americké námořnictvo začalo budovat alternativní „bezpečnou trasu“ pomocí odminovacích systémů a eskort, ale šlo o práci na týdny.
• 18. června AP oznámila první větší tranzity po 110 dnech. Dvě boční trasy byly otevřené, centrální koridor ale zůstával omezený kvůli nevyčištěným minám.
• 20. června Írán oznamuje nové uzavření.

Mezi posledním obnovením provozu a novým uzavřením uplynuly pouhé dva dny. To je klíčový detail: nejde o rétorickou hrozbu z pozice klidu, ale o návrat k režimu, který region zažíval tři a půl měsíce.

Proč zrovna teď

Spouštěčem je Libanon. AP v sobotu potvrdila nejméně 16 mrtvých po izraelských úderech na jihu země. Teherán tvrdí, že první klauzule memoranda podepsaného s USA měla zastavit válku „na všech frontách“ včetně Libanonu a že Washington tento závazek nevynutil. Plný text memoranda není veřejně dostupný, takže jde o íránský výklad, ne o ověřitelnou citaci dokumentu.

Napětí přitom nesílí jen mezi Íránem a USA. Viceprezident Vance 18. června nezvykle ostře varoval Izrael, aby „neútočil na jediného spojence, co mu zbývá“, čímž bránil Trumpovu dohodu s Teheránem proti izraelským kritikům. Diplomatický kanál formálně existuje, delegace pokračují do Švýcarska, kde se chystá další kolo jaderných rozhovorů. Stav je křehce kontrolovaný, ne uklidněný. Írán mluví o uzavření průlivu jako o „prvním kroku“ a hrozí dalšími opatřeními.

Co to znamená pro české pumpy

Přepočet do české reality je poměrně přímočarý. Podle analýzy Komerční banky tvoří komoditní složka zhruba polovinu konečné ceny paliv na stojanu, takže desetiprocentní růst ropy se promítne přibližně pětiprocentním zdražením na pumpě. Při cenách z 15. června (benzín 40,46 Kč/l, nafta 38,21 Kč/l) to znamená:

Přenos ale není okamžitý. Změny na ropném trhu se do českých stojanů dostávají se zpožděním v řádu dnů až týdnů. Důvod k panikovému tankování v neděli ráno tedy zatím není; silnější by byl teprve tehdy, pokud pondělní obchodování potvrdí prudký skok ropy a nezávislé zdroje doloží fyzické zastavení tranzitu.

Česko navíc disponuje strategickými zásobami. Správa státních hmotných rezerv drží nouzové zásoby nejméně na 90 dnů průměrného čistého dovozu, dlouhodobě přes dva miliony tun ropy a ropných produktů. Jejich uvolnění je ale režimové rozhodnutí vlády, ne automatická reakce na geopolitickou zprávu.

Oznámení, nebo realita?

Největší příběh víkendu není věta v íránské televizi. Je to otázka, zda se z ní znovu stane měsíce trvající logistická blokáda. Letošní precedens ukazuje, že Teherán umí slova proměnit v miny, VHF zákazy a fakticky mrtvý průliv. Zároveň ale trh letos viděl i opačný pohyb: stačil náznak obnovení dodávek a Brent během dvou dnů spadl o desítky dolarů.

Klíčové budou nejbližší hodiny a dny: zda se objeví satelitní snímky íránských námořních pohybů, zda rejdaři znovu pozastaví plavby a zda diplomatický kanál ve Švýcarsku vydrží. Pokud ano, sobotní oznámení může zůstat nátlakovým gestem. Pokud ne, benzín za 46 korun nebude v Česku ničím výjimečným.