Dne 17. července 2026 šla ke dnu USS Peleliu, americká výsadková loď, která po 11. září jako první vysadila mariňáky do Afghánistánu. Potopilo ji vlastní námořnictvo.
Stalo se to asi 93 km (50 námořních mil) severně od havajského ostrova Kauai, uprostřed největšího námořního cvičení na světě RIMPAC 2026. Na palubě už dávno nikdo nebyl. Loď třídy Tarawa sloužila od roku 1980, vyřazena byla na jaře 2015 a jedenáct let pak čekala na svůj poslední úkol: stát se reálným cílem pro ostrou střelbu. Zajímavé ale nebylo to, že ji potopili. Zajímavé bylo čím. Vedle klasických protilodních střel Harpoon se na ni vrhla i bezosádková hladinová plavidla, malé námořní drony, jejichž bojovou logiku americké námořnictvo otevřeně převzalo z ukrajinské války v Černém moři.
Proč „neměli na výběr“
USS Peleliu nebyla loď, kterou by šlo vrátit do služby. Po vyřazení v březnu 2015 prošla procesem, který americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) nazývá SINKEX, program, v němž vyřazené trupy slouží jako reálné cíle pro ostré střelby. Loď musí být vyčištěna od nebezpečných látek a potopena minimálně 93 km (50 námořních mil) od pobřeží v hloubce přes 1 800 metrů. Jakmile je trup zařazen do programu, jeho osud je zpečetěn. Americké námořnictvo ale mělo na výběr v něčem jiném, jakými zbraněmi a taktikou cíl zničí. A právě tady přišel zlom.
Při RIMPAC 2026 totiž vedle ponorkových Harpoonů a helikoptérových střel Spike poprvé v rámci série SINKEX zasáhla vyřazenou loď i bezosádková hladinová plavidla. Šlo o demonstraci toho, že malá USV už americké námořnictvo nebere jako laboratorní hračku, ale jako plnohodnotnou údernou vrstvu.
Černomořská laboratoř
Odkud se ta myšlenka vzala, není tajemství. Americká Šestá flotila ve svém oficiálním materiálu o Task Force 66 mluví o „úzké spolupráci s Ukrajinou“ a o Černém moři jako o „bojové laboratoři“, kde bylo možné v reálném čase sledovat cyklus akce, reakce a protiakce. Ministr námořnictva John Phelan to na konferenci WEST 2026 řekl ještě přímočařeji: Ukrajina bez klasického námořnictva dokázala degradovat výrazně silnější ruskou flotilu tím, že se adaptovala rychleji. A Spojené státy na tuto lekci reagují.
Co přesně Ukrajinci předvedli? Levné, rychle vyrobitelné námořní drony typu Magura napadaly ruské válečné lodě v rojích, kombinovaly se s dalšími zbraněmi a nutily Černomořskou flotilu měnit chování. Ruské lodě se stáhly ze Sevastopolu do Novorossijsku, omezily operace a přešly do defenzivního postoje. Studie americké Naval Postgraduate School potvrzuje, že ukrajinské autonomní systémy fakticky znehodnotily schopnost ruské flotily útočit a kontrolovat severozápadní Černomoří.
Důležité rozlišení: Američané nepřevzali konkrétní ukrajinský výrobek. Převzali logiku boje, vrstvený útok, kde levné a postradatelné prostředky přenášejí riziko na protivníka a vytvářejí tlak, který ani sofistikovaná obrana velkých lodí nezvládne snadno pokrýt. Veřejně dostupné zdroje nedokládají, že by Ukrajinci přímo školili americké námořníky pro scénář u Havaje. Dokládají ale systematické pozorování, vyhodnocování a institucionální přenos lekcí.
Ze čtyř kusů na stovky
Rychlost, s jakou americké námořnictvo mění přístup, je sama o sobě příběhem. Podle veřejných materiálů Surface Navy mělo ještě v roce 2025 přibližně čtyři malá bezosádková hladinová plavidla. V roce 2026 jich má stovky. To není postupná evoluce, to je skok.
Americká USV přitom nejsou kopie Magury. Rodina systémů zahrnuje platformy GARC a sUSV Next, modulární prostředky navržené pro různé mise:
- průzkum a námořní situační povědomí (MDA),
- spolupráci s posádkovými loděmi v režimu MUM-T (součinnost posádkových a bezposádkových prostředků),
- útočné operace s různými náložemi,
- ochranu kritické infrastruktury.
Ukrajinská Magura je naopak bojově prověřená úderná platforma s jedním z nejsilnějších veřejně doložených válečných záznamů v moderní námořní historii. Ukrajinská vojenská rozvědka DIU potvrdila, že z Magury byla 2. května 2025 u Novorossijsku odpálena střela, která sestřelila ruský bojový letoun Su-30, první takový případ na světě. Americké systémy mohou být systémově vyspělejší a modulárnější. Ukrajinské jsou zatím lépe bojově ověřené.
Symbolický detail: čtyři dny po potopení USS Peleliu, 21. července 2026, oznámila ukrajinská firma UForce memorandum s americkým výrobcem ReconCraft o licenční výrobě dronů rodiny Magura přímo v USA. Součástí dohody je i software a systémy velení a řízení.
Co to mění pro námořní válčení
Zastaralá není velká válečná loď. Zastaralá je představa, že velká loď přežije bez husté vrstvy senzorů, levných efektorů a obrany proti dronům. Americké námořnictvo to zjevně pochopilo a přestavuje se, nejen technicky, ale i organizačně. Vznikla nová odbornost „robotics warfare specialist“, nové útvary jako USVDIV-32 cvičí s námořními drony v rámci NATO při cvičeních BALTOPS v Baltu i Arctic Sentry v Norsku.
Pro každého velkého námořního soupeře, ať už je to Rusko, nebo kdokoli jiný, je RIMPAC 2026 signálem. Oficiálně jde o výcvik a interoperabilitu mezi 29 zúčastněnými zeměmi. Fakticky jde o demonstraci toho, že největší námořnictvo světa přijalo pravidla, která v ostrém boji vymyslela země bez jediné fregaty.
Dopad na NATO a Česko
Námořní drony už pronikají do aliančního výcviku. Americké GARC operovaly společně s norskými partnery při ochraně podmořské infrastruktury, v Baltu cvičily protiminové a průzkumné mise. Pro Česko jako vnitrozemský stát to neznamená vlastní námořní revoluci, ale posílení alianční schopnosti chránit mořské komunikace a logistické trasy, na nichž závisí i česká ekonomika a obranné plánování. Když aliance umí levně a masově bránit námořní koridory, posiluje se bezpečnost celého řetězce, od přístavu v Hamburku až po sklad v Pardubicích.
USS Peleliu odplula do služby v roce 1980, aby přepravovala mariňáky na druhý konec světa. O 46 let později posloužila naposledy jako důkaz, že velkou loď už nemusí ohrozit jen jiná velká loď. Stačí roj malých dronů a taktika, kterou si Ukrajinci vymysleli z nouze.