Američané „utřou“, přijdou zakázky. Tak dlouho Evropě vyhrožovali, až se postavila na vlastní nohy: 65 % zbraní teď musí být z Evropy

Mezi červnem 2022 a červnem 2023 mířilo 78 % evropských obranných nákupů mimo EU. Z této částky putovalo 80 % do Spojených států. Jinými slovy: zhruba 62 centů z každého eura, které evropské armády utratily za nové zbraně, skončilo v amerických rukou. Teď Brusel říká: dost. Nový finanční nástroj Security Action for Europe mění pravidla hry pro budoucí společné nákupy. Nejde o plošný zákaz amerických zbraní, jde o podmínku, bez které se členský stát nedostane k unijním penězům. A ty peníze jsou obrovské.

Co přesně říká pravidlo 65/35

Článek 16 nařízení SAFE stanoví, že náklady na komponenty pocházející mimo EU, státy EEA-EFTA a Ukrajinu nesmějí přesáhnout 35 % odhadované ceny komponentů finálního produktu. Zbylých 65 % musí mít evropský nebo asociovaný původ. Pokud dodavatel tuto podmínku nesplní, jeho nabídka se hůře kvalifikuje na financování z nástroje.

Pravidlo se vztahuje na vymezené prioritní kategorie:

• munice a řízené střely
• dělostřelectvo a pozemní bojové systémy
• protivzdušná a protiraketová obrana
• drony a antidrony
• námořní schopnosti
• kybernetická obrana a ochrana kritické infrastruktury
• vojenská mobilita
• strategické podpůrné prvky, vesmírná aktiva, umělá inteligence a elektronický boj

Důležité: nejde o univerzální povinnost pro každý národní tendr. Stát se do SAFE musí zapojit dobrovolně a typicky jde o společný nákup alespoň dvou zemí. Existující podepsané kontrakty, například český nákup 24 letounů F-35 autorizovaný v roce 2023, tím samy o sobě rušeny nejsou.

Tři vrstvy, které se často pletou

Mediální zkratka „65 % z Evropy“ zakrývá složitější architekturu. EU ve skutečnosti staví tři na sebe navazující patra:

Princip 65% obsahu přitom není úplná novinka. Velmi podobný práh měla už pravidla EDIRPA, účinná od října 2023. SAFE ho rozšiřuje a finančně násobí, ze stovek milionů na 150 miliard.

Proč teď: Trump, SIPRI a eroze důvěry

Únor 2024. Donald Trump na předvolebním mítinku prohlásil, že by „nechránil“ spojence neplnící výdajový cíl a Rusko by „povzbudil, ať si dělá, co chce“. Nebyla to oficiální politika Washingtonu, ale signál, který v evropských hlavních městech rezonoval víc než jakýkoli bruselský dokument.

Data SIPRI za období 2021–2025 potvrzují, že USA dodaly 58 % veškerých dovozů zbraní evropským členům NATO. Analytici stockholmského institutu přímo pracují s „nejistotou ohledně závazku USA bránit evropské spojence“ jako s faktorem rostoucí evropské poptávky po vlastní výrobě. Frank Slijper z organizace PAX v červnu 2025 mluví bez obalu o „nespolehlivých USA“.

Evropská odpověď není emotivní gesto. Je to kalkulace: pokud se nedá spolehnout na americký deštník, musí existovat alternativa. A alternativa potřebuje průmysl.

Kde to funguje, a kde ne

Pravidlo 65 % vytvoří největší tlak tam, kde Evropa už dnes umí dodat: munice, dělostřelectvo, pozemní systémy, řízené střely, radary, drony. Firmy jako Rheinmetall, KNDS, MBDA, Thales, Leonardo, Airbus nebo Saab mají výrobní kapacity uvnitř EU a přirozeně splní obsahovou podmínku.

Nejmenší dopad bude tam, kde technologická závislost na USA přetrvává. Bojové letouny páté generace? Evropa nemá ekvivalent F-35. Dlouhodosahová protivzdušná obrana? Částečně ano, SAMP/T a IRIS-T existují, ale plné pokrytí bez amerických systémů zůstává otázkou let, ne měsíců.

Pro české firmy je situace dvojsečná. Ministerstvo obrany eviduje 11 projektů průmyslové spolupráce s Lockheed Martin a 3 s Pratt & Whitney pro celkem 13 českých podniků. To je cenné zapojení do amerického programu, ale není to totéž co SAFE-kompatibilní evropský finální produkt. Naopak české subdodavatele v evropských řetězcích nová pravidla zvýhodňují.

Emancipace s otevřenými dveřmi

SAFE není hermetické uzavření trhu. Text nařízení výslovně mluví o prohlubování transatlantické spolupráce a komplementaritě s NATO. V prosinci 2025 se Kanada stala prvním neevropským účastníkem nástroje. Ukrajina a státy EEA-EFTA jsou zapojeny za stejných podmínek jako členové EU.

Zároveň ale platí, že kontrola vývozu zbraní zůstává v rukou jednotlivých států. EU nemá jednotné licenční centrum, COARM funguje jako koordinační platforma, ne jako federální úřad. Dubnová revize 2025 posílila konvergenci pravidel, ale licenční pravomoc na Brusel nepřenesla.

Evropská obranná emancipace je reálný směr, ne pouhé heslo. Ale zatím žije víc v pravidlech a finančních nástrojích než v plné výrobní soběstačnosti. Otočit poměr 78 ku 22 bude stát roky investic, nových výrobních linek a politické vůle. Prvních 150 miliard je na stole.