Americké námořnictvo varuje: „Rakety k obraně Izraele dochází.“ Zásoby vystřílené za 39 dní trvá doplnit roky

Když 28. února 2026 Írán zahájil masivní raketové údery, americké torpédoborce ve východním Středomoří a baterie THAAD v regionu začaly pálit. Pálily hustě, přesně a drahými střelami, které nemají náhradu ze skladu za rohem. Do 7. dubna, kdy vstoupilo v platnost příměří, vystřelily americké síly podle interních hodnocení Pentagonu více než sto námořních interceptorů SM-3 a SM-6 a přes dvě stě střel systému THAAD. Generál Alexus G. Grynkewich, velitel amerických sil v Evropě a zároveň vrchní velitel spojeneckých sil NATO, podle sekundárně popsané interní komunikace písemně varoval Washington: tempo spotřeby je neudržitelné a zásoby klesají pod kritickou hranici. Přesné zůstatky zůstávají utajené. Co utajené není, je čas potřebný k jejich doplnění.

39 dní, které vyprázdnily sklady

Čísla, která unikla přes anonymní zdroje v Pentagonu do reportáže Washington Post, ukazují rozsah problému. Americká strana nesla při obraně Izraele výrazně větší díl zátěže než samotné izraelské systémy. Izrael za stejné období vystřelil méně než sto interceptorů Arrow a zhruba devadesát střel David’s Sling. Spojené státy více než trojnásobek.

Důvod nebyl jen v intenzitě íránských salv. Šlo o kombinaci faktorů:

• Írán hned v prvních dnech cíleně zasáhl radarové a komunikační uzly na amerických základnách v Kataru, Jordánsku a SAE. Podle satelitních snímků analyzovaných New York Times byly poškozeny objekty na nejméně sedmi základnách. Bloomberg potvrdil zničení klíčového radaru AN/TPY-2 v Jordánsku, tedy přímo „očí“ systému THAAD.
• Americké lodě nelze přebíjet na moři. Každá vypálená buňka vertikálního odpalovacího systému zůstane prázdná, dokud se loď nevrátí do přístavu.
• Sklady nebyly plné ani před válkou. Už v únoru 2026 interní debaty ve Washingtonu varovaly, že zásoby klíčové munice jsou oslabené předchozí obranou Izraele a podporou Ukrajiny.

Třicet devět dní tedy nevyprázdnilo plný trezor. Vyprázdnilo trezor, který už byl z poloviny otevřený.

Proč „roky“ není nadsázka

Rozpočtové dokumenty americké Agentury pro raketovou obranu (MDA) uvádějí u interceptoru SM-3 Block IIA výrobní lhůtu 39 měsíců od objednávky po dodání. Analytici CSIS počítají s rozjezdem dodávek SM-3 a SM-6 v horizontu 36 až 39 měsíců po schválení financování. Návrat zásob na předválečnou úroveň odhadují až kolem začátku roku 2029.

U systému THAAD je situace ještě výmluvnější. Ještě před válkou existovala v rozpočtových projekcích mezera v nových dodávkách sahající až do dubna 2027. Roční výrobní kapacita se pohybovala kolem 96 kusů. Teprve v červnu 2026 podepsal Lockheed Martin víceletý kontrakt za zhruba 80 miliard korun na zrychlení produkce, ale i s touto mobilizací CSIS odhaduje plnou obnovu zásob THAAD až do konce roku 2029.

Průmysl tedy reaguje. Raytheon oznámil rozšíření výroby SM-6 a zrychlení produkce SM-3. Jenže problém není v tom, že by továrny stály. Problém je v tom, že subdodavatelské řetězce, testovací kapacity a malé předchozí objednávky vytvořily systém dimenzovaný na mírový odběr, ne na válečnou spotřebu.

Izrael šetří a improvizuje

Izraelská obrana nezkolabovala. Ale chová se, jako by věděla, že americká vrstva nad ní řídne. Už během března 2026 IDF rozšiřoval použití levnějších vrstev obrany na cíle, které by dříve řešily dražší systémy. El País popsal situaci jako „přidělování interceptorů“, tedy rozhodování, co sestřelit drahou střelou Arrow za desítky milionů korun a co nechat na levnější David’s Sling nebo Iron Dome.

4. června izraelské ministerstvo obrany oficiálně oznámilo urychlení výroby interceptorů Arrow s tím, že měsíční výstup už roste. Zároveň prošel testy vylepšený David’s Sling, upravený na základě bojových zkušeností z prvních týdnů války. Obojí je signál, že i Jeruzalém se připravuje na dlouhou opotřebovací válku zásob, ne na jednorázový incident.

Mluvčí IDF to řekl už první den: obrana není hermetická. S každou chybějící americkou vrstvou se ta věta stává konkrétnější.

Globální cena regionální války

Skutečný problém přesahuje Blízký východ. Podle CSIS zásoby THAAD po příměří klesly zhruba na 250 kusů. To je číslo, které musí pokrýt nejen případnou další eskalaci s Íránem, ale i odstrašení Severní Koreje a scénáře v Indopacifiku. Objevily se informace o možném přesunu části komponent či munice THAAD z Jižní Koreje směrem na Blízký východ, což by přímo oslabilo pozici v oblasti, kde hrozí další konflikt.

Pro Evropu a NATO je dopad nepřímý, ale reálný. Grynkewich veřejně přiznal, že po amerických škrtech museli evropští spojenci rychle zaplňovat mezery v aliančních plánech. Česká republika přímo na amerických interceptorech nezávisí, ale celá bezpečnostní architektura, v níž se pohybuje, stojí na předpokladu, že americká kapacita je dostatečná pro více krizí současně. Tento předpoklad právě dostal trhlinu.

Tempo, které průmysl nedokáže kopírovat

Jedna regionální válka trvající 39 dní spotřebovala munici, jejíž náhrada zabere minimálně tři rozpočtové roky. To není selhání konkrétního velitele ani chyba v plánování jedné operace. Je to strukturální nesoulad mezi rychlostí, jakou se moderní interceptory spotřebovávají, a rychlostí, jakou je americký průmysl dokáže vyrábět. Írán přitom v příštím kole nemusí být jediný protivník. A sklady, které se plní tempem desítek kusů ročně, se prázdní tempem stovek za měsíc.