Amerika připravuje nový mírový plán pro Ukrajinu. Putin bude muset udělat obří ústupky, Zelenskyj chce jednání do podzimu

Poslední červencový týden přinesl neobvyklou koncentraci diplomatických signálů. Americký ministr zahraničí Marco Rubio se v Manile potkal s ruským protějškem Sergejem Lavrovem a otevřeně přiznal, že dosavadní formát rozhovorů nepřináší výsledky a je potřeba „nových nápadů“. Prakticky ve stejnou chvíli telefonoval Volodymyr Zelenskyj s americkými vyjednavači Stevem Witkoffem a Jaredem Kushnerem o tom, jak oživit diplomatickou stopu. A v pozadí se vynořila zpráva o zákulisním německo-ruském kontaktu v Baku, od kterého se Berlín okamžitě distancoval. Tři paralelní linie, jeden cíl: dostat Ukrajinu, Rusko a Spojené státy za jeden stůl dřív, než se válka přelije do další zimní kampaně.

Co vlastně Amerika připravuje

Označení „nový mírový plán“ je přesnější číst jako novou americkou iniciativu, sadu upravených vyjednávacích rámců, nikoli hotový dokument s konkrétními body. Rubio po manilském jednání s Lavrovem řekl agentuře AP, že Washington chce pomoci válku ukončit, ale rychlá dohoda není na stole. Už v květnu přitom přiznal, že americko-ruské rozhovory „nejsou plodné“ a potřebují změnu dynamiky.

Z dosavadních americko-ukrajinských kontaktů je veřejně známo, co se na stole opakovaně objevuje: okamžité příměří, bezpečnostní garance pro Ukrajinu, role Evropy jako garanta a budoucí trilaterální formát USA–Ukrajina–Rusko. Witkoff, který v personálním výkazu Bílého domu figuruje jako „zvláštní vyslanec pro mírové mise“, má k jednání formální mandát. U Kushnera je situace méně průhledná, opakovaně se účastní klíčových telefonátů a jednání, ale jeho přesná úřední funkce není z veřejných dokumentů stejně zřetelná. Pro Kyjev je ale podstatné, že linka funguje: Zelenskyj s oběma mluvil naposledy 23. července, den po Rubiově schůzce s Lavrovem.

Proč by Putin musel ustoupit

Moskva drží od léta 2024 sadu maximálních požadavků, které v praxi znamenají kapitulaci Ukrajiny. Kreml trvá na tom, aby Kyjev stáhl vojska z částí čtyř oblastí (Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské), které Rusko anektovalo, ale z velké části ani nekontroluje. K tomu přidává písemný závazek, že se NATO dál nebude rozšiřovat, neutralitu Ukrajiny a úlevu od sankcí.

Pokud by měl jakýkoli vyjednávací rámec fungovat (příměří podél aktuální linie kontaktu, bezpečnostní garance, zapojení Evropy), musel by Putin ustoupit minimálně od tří věcí: od požadavku na ukrajinské stažení z území, které Rusko samo plně neovládá, od právní blokace rozšiřování NATO a od odmítání dílčích příměří jako prvního kroku. To jsou z pohledu Kremlu obří ústupky, protože by znamenaly přiznání, že válka nedosáhla svých deklarovaných cílů.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by k nim Moskva byla ochotná. Putin 28. června odmítl i ukrajinský návrh na vzájemné omezení dalekonosných úderů a prohlásil, že Rusko bude dál plnit frontový cíl. Lavrov po schůzce s Rubiem okamžitě označil další dodávky zbraní Ukrajině za „nepřijatelné“, což je klasická ruská taktika: jednat ano, ale nejdřív odzbrojte protivníka.

Zelenského podzimní lhůta

Podle veřejně citovaných vyjádření chce Zelenskyj trilaterální jednání stihnout ještě před podzimem. Nejde o náhodný termín. Podzim je hranice mezi ještě otevřeným diplomatickým oknem a další vlnou ruských útoků na ukrajinskou energetiku, které Kreml pravidelně načasovává na začátek topné sezony.

Kyjev přitom není pasivním příjemcem amerických návrhů. Ukrajina sama předkládala dílčí návrhy, od velikonočního příměří přes sektorové „letištní příměří“ až po pět podmínek spravedlivého míru, které Zelenskyj představil na londýnském jednání s lídry Francie, Británie a Německa v červnu. Společným jmenovatelem je důraz na bezpečnostní garance a odmítnutí jakéhokoli řešení, které by odměnilo ruskou agresi.

Důležitý je i evropský kontext. Závěry Evropské rady z června jasně říkají: okamžité příměří, spravedlivý mír, robustní garance. A na summitu NATO v Ankaře se spojenci dohodli na další vojenské podpoře Ukrajiny ve výši 70 miliard eur pro roky 2026 a 2027. Diplomacie a příprava na dlouhou válku běží souběžně, jedno není náhradou druhého.

Zákulisní kanály a jejich limity

Vedle hlavní americko-ukrajinsko-ruské osy se v červenci vynořil i vedlejší příběh. Ázerbájdžánský prezident Alijev potvrdil, že se 12.–14. července v Baku pohybovali bývalí němečtí a ruští činitelé. Německá vláda se od setkání okamžitě distancovala, prohlásila, že o něm neměla vědomost a neproběhlo z jejího pověření. Podle Reuters šlo o možný zákulisní kanál, ale skutečný obsah jednání veřejně známý není.

Epizoda z Baku ukazuje dvě věci. Za prvé: diplomatický prostor kolem Ukrajiny je mnohem širší než jen oficiální formáty. Za druhé: neformální kanály bez mandátu mohou být stejně snadno nástrojem jako pastí, zvlášť když Moskva ráda využívá zákulisní kontakty k tomu, aby obcházela jednotnou evropskou pozici.

Kde stojí Česko

Česká vláda drží linii v souladu s hlavním unijním proudem: podpora Ukrajiny jako bezpečnostní priorita, sankce proti Rusku, odmítnutí míru za cenu ukrajinských ústupků. Program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 počítá s roční alokací jedné miliardy korun na humanitární, stabilizační a rekonstrukční asistenci. Muniční iniciativa pokračuje i v letošním roce. Případné zahájení jednání by českou podporu neomezilo, naopak i dílčí příměří by vyžadovalo monitoring, opravy infrastruktury a dlouhodobé bezpečnostní zajištění.

Podzim 2026 je v tomto příběhu víc než kalendářní datum. Je to lhůta, po které se diplomatické okno může znovu zavřít, a místo vyjednavačů u stolu budou zase jen rakety nad ukrajinskými městy.