Amerika připravuje vojenské základny na „velkou válku“. Mají vydržet bez zásobování nejméně 90 dní

Ještě v roce 2017 americká armáda veřejně mluvila o tom, že její základny by měly zvládnout čtrnáct dní bez externích dodávek energie a vody. O necelou dekádu později se cílová hranice posunula na devadesát dní, a už dávno nejde jen o elektřinu. Podle dokumentů, do nichž nahlédla redakce Fox News Digital, mají hlavní vojenské instalace v kontinentálních Spojených státech udržet v chodu veškeré klíčové operace včetně komunikací, zásobování palivem, vodou, municí, náhradními díly i zdravotnickým materiálem. Pentagon nepřipravuje základny na invazi cizí armády přes oceán. Připravuje je na svět, ve kterém velká válka rozbije sítě, logistiku a průmysl natolik, že i domácí zázemí přestane být automaticky bezpečné.

Ze čtrnácti dní na devadesát

Americké vojenské základny na domácím území historicky fungovaly na jednoduché logice: komerční síť dodá elektřinu a vodu, dieselové agregáty pokryjí krátkodobý výpadek, zbytek vyřeší civilní dodavatelé. Armádní standard z roku 2017 počítal s energetickou a vodní nezávislostí na čtrnáct dní, a i to byl pro řadu instalací ambiciózní cíl. Jak v roce 2022 přiznala samotná armáda, většina základen až na výjimky závisela na komerční energii a vodě a pravidelně cvičila jen takzvaný black-start, tedy nouzový rozjezd záložních zdrojů.

FORTRESS tento přístup převrací. Program oznámený 30. září 2026 a už 6. října podpořený memorandem o zřízení programového úřadu definuje pět pilířů: energetickou nezávislost, odolnost dodavatelských řetězců a obranné průmyslové základny, strategické rezervy, zodolnění základen a kyberodolnost a konečně odolnost ve vesmíru a elektromagnetickém spektru. Poslední pilíř je klíčový, nejde jen o to, aby na základně svítilo světlo, ale aby fungovala navigace, satelitní komunikace a velení i při aktivním rušení GPS nebo výpadku vesmírných systémů.

Co přesně musí základna zvládnout

Devadesátidenní standard se podle dostupných informací vztahuje na takzvané základní operace, tedy na vše, co základna potřebuje k tomu, aby zůstala bojeschopná. Veřejně potvrzené položky zahrnují:

• Elektřinu, vodu a palivo pro nepřetržitý provoz
• Komunikační systémy odolné vůči kyberútokům a rušení
• Zásoby munice, náhradních dílů a elektroniky
• Kritické minerály potřebné pro údržbu techniky
• Zdravotnický materiál pro ošetření a evakuaci

Veřejná metodika, proč Pentagon zvolil právě číslo devadesát, dosud zveřejněna nebyla. Logika je ale čitelná: tři měsíce představují překlenovací horizont mezi prvním šokem z narušení infrastruktury a okamžikem, kdy se rozběhnou náhradní dodavatelské cesty a mobilizovaná civilní výroba. K tomu slouží Civil Reserve Manufacturing Network (CRMN), síť předem vybraných civilních továren připravených přepnout na obrannou produkci. Kongres na její spuštění v rozpočtovém roce 2026 vyčlenil 177,4 milionu dolarů.

Mikroreaktory místo dieselových agregátů

Energetická soběstačnost je nejviditelnější součástí proměny. Prezident v květnu 2025 exekutivním příkazem nařídil spustit první armádou regulovaný jaderný reaktor na domácí základně nejpozději do 30. září 2028. V srpnu 2026 armáda v rámci programu Janus vybrala pět dodavatelů a pět hostitelských základen pro mikroreaktory, s rozpočtem až 2,2 miliardy dolarů a výhledem na více než dvacet reaktorů napříč resortem obrany. Fort Benning se stal jednou z prvních instalací, kde se projekt překlopil z papíru do reality.

Mikroreaktory nejsou dieselový agregát, který dojde za pár dní. Jsou navrženy tak, aby dodávaly stabilní výkon měsíce bez doplňování paliva. Právě proto dává devadesátidenní standard smysl, bez spolehlivého zdroje energie by byl pouhým přáním.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Podobná logika odolnosti se prosazuje i na úrovni NATO. Aliance v září 2026 zveřejnila základní požadavky na odolnost, které počítají s civilní podporou vojenských operací, prioritním přístupem k energii, vodě, palivu, dopravě a komunikacím v krizi. Univerzální devadesátidenní standard pro evropské základny zatím stanoven nebyl, ale směr je totožný.

Česká obranná strategie z roku 2023 i Koncepce výstavby Armády ČR 2035 řeší odolnost státu, infrastrukturní a energetickou základnu armády i přizpůsobení strategických zásob. Konkrétní veřejný údaj o tom, na kolik dní jsou české základny zásobeny, se nám v dostupných dokumentech nepodařilo dohledat. Otázka ale na stole leží, a americký FORTRESS ji činí naléhavější. NATO od roku 2025 pracuje s cílem 5 % HDP na obranu do roku 2035, přičemž až 1,5 procentního bodu může jít právě na kritickou infrastrukturu, civilní připravenost a průmyslovou základnu.

Proč teď

Mluvčí Pentagonu Sean Parnell to shrnul jednou větou: Spojené státy se nemohou spoléhat jen na ochranu Atlantiku a Pacifiku. Nepřítel nemusí posílat armádu přes oceán, stačí mu kyberútok na energetickou síť, sabotáž dodavatelského řetězce nebo narušení satelitní navigace. FORTRESS je odpovědí na svět, kde bojiště nekončí na frontové linii, ale zasahuje i továrny, rozvodny a serverovny tisíce kilometrů od nejbližšího výstřelu.

Pentagon neoznamuje, že válka je za dveřmi. Oznamuje, že domácí základny přestává považovat za bezpečné zázemí, a začíná je stavět jako pevnosti.