„Ano, čtete správně.“ USA na strategických poradách řešily jaderný útok na Írán, který by ho smazal z mapy

Dne 10. června 2026 se na Hershově Substacku objevil text, který bezpečnostní analytiky přiměl přestat scrollovat. Pulitzerovou cenou oceněný reportér v něm popsal tajnou schůzku v Bílém domě, na které měl prezident Trump před svým seniorním personálem nadhodit jadernou variantu jako možnou zkratku k rychlejšímu ukončení války s Íránem. Konkrétní typ zbraně, cíl ani proceduru Hersh v otevřeně dostupné části textu nespecifikuje. Přesto samotný fakt, že se o jaderném úderu na nejaderný stát vůbec debatovalo na nejvyšší politické úrovni, je mimořádný. Bývalá kongreswoman Marjorie Taylor Greenová informaci podle sekundárně reprodukovaného znění zesílila na síti X slovy „Ano, čtete správně“, a z insiderské zákulisní debaty se stala globální zpráva.

Co přesně Hersh tvrdí, a co ne

Hersh svůj zdroj popisuje jako anonymního insidera z okruhu Bílého domu. Podle něj Trump na nedávné tajné schůzce vyjádřil frustraci z toho, že Írán navzdory probíhajícímu bombardování dál vyrábí drony a střely v podzemních továrnách, a nahlas zvažoval, zda by jaderný úder nepřinesl rychlejší výsledek. Hersh sám to rámuje jako interní úvahu frustrovaného prezidenta před nejbližšími poradci, nikoli hotový operační rozkaz.

Jména účastníků schůzky v textu chybí. Není v něm ani zmínka o tom, kdo konkrétně prezidenta od myšlenky odradil, ani zda vůbec někdo musel. Formulace „smazat z mapy“ je tak třeba chápat jako nadsazenou zkratku pro potenciálně devastující úder na íránské podzemní a strategické kapacity, ne jako doložený plán fyzicky vyhladit celou zemi i s její populací.

Proč je to tak výbušné: rozpor s vlastní doktrínou

Právě tady leží jádro celé věci. Americká Nuclear Posture Review z roku 2022 stanovuje pro použití jaderných zbraní velmi vysokou laťku a omezuje je na krajní okolnosti ohrožující samotnou existenci státu nebo jeho spojenců. Ještě konkrétnější je zpráva o strategii jaderného nasazení z listopadu 2024, která pro Írán výslovně počítá s nejadernou vojenskou převahou, a to tak dlouho, dokud Írán sám nevlastní jadernou zbraň. Podle hodnocení amerických zpravodajských služeb přitom Teherán jaderný zbrojní program od roku 2003 neobnovil.

Pokud tedy Bílý dům opravdu interně probíral jadernou variantu proti státu, který jaderné zbraně nemá, jde o přímé napětí s veřejně deklarovaným základem celé americké strategie. Prezident je sice v americkém systému jedinou osobou oprávněnou nařídit jaderný úder, ale všechny plány procházejí schválením ministra obrany, právním posouzením a technickými pojistkami s lidskou kontrolou v každém kroku řetězce. Brzdy existují. Automatické veto zvenčí ale ne.

Hersh: legenda i kontroverzní postava

Seymoura Hershe nelze odbýt jako marginálního komentátora. Za odhalení masakru v My Lai dostal Pulitzerovu cenu, za Abu Ghraib pět cen George Polka, desítky let patřil mezi kmenové autory The New Yorkeru. Jenže jeho novější práce (texty o Nord Streamu, některé reportáže ze Sýrie) čelí kritice za spoléhání na jednoho či dva anonymní zdroje bez nezávislého ověření. Jak v lednu 2026 shrnul Adam Hochschild v The Nation: Hershova kariéra je řada mimořádných odhalení, ale i několik případů, kdy se ověření ukázalo jako problém.

Pro nás to znamená tři filtry: Je tvrzení podpořené více než jedním zdrojem? Navazuje na veřejnou doktrínu a pohyb sil? Objevuje se v oficiálních materiálech? Situace je smíšená: jde o seriózní signál z vnitřku moci, ne o potvrzené rozhodnutí. Greenová, která v lednu 2026 odešla z Kongresu, Hershovo tvrzení veřejně zesílila, ale vlastní nezávislé důkazy podle dostupných zdrojů nepřinesla.

Co to znamená pro NATO, Evropu a Česko

NATO osm dní po Hershově publikaci, 18. června 2026, vydalo prohlášení Skupiny pro jaderné plánování, v němž zopakovalo, že strategické síly Aliance zůstávají „nejvyšší zárukou“ bezpečnosti spojenců. Žádný posun směrem k útočné jaderné akci proti Íránu z něj neplyne. Alianční rámec zůstává u odstrašení.

Praktické dopady na Evropu a Česko jdou hlavně přes energetiku. Hormuzským průlivem proudí kolem 20 milionů barelů ropy denně a téměř pětina globálního obchodu se zkapalněným plynem. Jakákoli eskalace, natož jaderná, by vyslala cenovou vlnu po celém světě. Evropská komise 24. července 2026 řešila scénář blokády Hormuzu a konstatovala, že bezprostřední výpadek dodávek EU nehrozí, ale riziko utažení trhu v dalších týdnech a měsících je reálné. Česko je díky dovozní struktuře a trasám IKL/TAL fyzicky méně zranitelné než jiné části Evropy, ale před globálním cenovým šokem ho to neochrání. České ministerstvo zahraničí už v únoru 2026 rámovalo americkou operaci v Íránu optikou regionální stability, o jaderné variantě se v oficiálních českých dokumentech nemluví.

Frustrace prezidenta versus pojistky systému

Hershův text naznačuje něco, co bezpečnostní analytici znají z dřívějších administrativ: prezident v uzavřené místnosti testuje hranice toho, co je možné. Íránské podzemní továrny na drony a střely přežívají konvenční bombardování; údery na Fordó, Natanz a Isfahán jsou veřejně zdokumentované, ale výrobní kapacita se obnovuje. Frustrace z toho, že nepřítel produkuje dál, je pochopitelná. Otázka zní, jak daleko od nahlas vyřčené úvahy je k rozkazu.

Z otevřených zdrojů neplyne, že by existoval připravený rozkaz k provedení. Veřejná komunikace Bílého domu z března 2026 obsahuje 74 Trumpových výroků o tom, že Írán nesmí získat jadernou zbraň, ne o tom, že by USA jednu na Írán shodily. Květnové prohlášení administrativy mluví o „probíhajícím ozbrojeném konfliktu“ a národněbezpečnostních hrozbách, ale jadernou eskalaci nezmiňuje.

Už samotné projednávání jaderné varianty na úrovni Bílého domu je ale mimořádné, zvlášť proti státu, který podle amerických vlastních zpravodajských služeb jadernou zbraň nemá. Mezi frustrovanou úvahou a stisknutím tlačítka stojí doktrína, zákon a lidé v řetězci velení. Jak pevně stojí, se nikdo nechce dozvědět empiricky.