Azov, který Rusové tak nesnáší, spustil operaci „Peklo 2“. Na Donbasu se okupantům kompletně zhroutilo zásobování

Měsíc po prvním „Pekle“, které rozbilo železniční depo i cisterny u Novoamvrosiivky, přišel Azov s pokračováním. A tentokrát nemířil na jeden bod na mapě, ale na celou síť skladovacích a distribučních míst, jimiž ruská armáda zásobovala palivem své jednotky na donbaské frontě. Výsledek? Podle Azovu z těch bodů na mapě zbyla jen mapa. Rusové jsou nuceni přesouvat palivovou logistiku dál od fronty, v některých případech až na vlastní území. Nejde o kolaps celé ruské logistiky na celém Donbasu, ale o funkční zhroucení konkrétních uzlů, které měly živit frontové operace. A právě to je pro Rusy problém, který se nedá vyřešit přes noc.

Proč Rusové Azov nenávidí víc než kteroukoli jinou jednotku

Azov je pro Moskvu trojitá provokace. V roce 2014 patřil k jednotkám, které vytlačily proruské síly z Mariupolu. V roce 2022 se jeho obrana ocelárny Azovstal stala jedním z nejsilnějších symbolů ukrajinského odporu. A v srpnu 2022 ruský Nejvyšší soud vyhověl žalobě generální prokuratury a označil Azov za „teroristickou organizaci“, nálepku, kterou Moskva následně zneužívala i proti válečným zajatcům z Mariupolu, jak upozornila Human Rights Watch.

Jenže dnešní Azov už není dobrovolnický prapor z Majdanu. Je to sborové uskupení Národní gardy s více brigádami a vlastním 41. plukem bezpilotních systémů „Pilum“. Reuters ho řadí mezi nejpokročilejší ukrajinské formace v dronové válce. Moskva tedy nesnáší jednotku, která je zároveň symbolem i reálnou hrozbou. A právě ta reálná hrozba teď dopadá na ruské cisterny.

Jak probíhalo první „Peklo“

Chronologie je přesná a dobře zdokumentovaná. 2. července 2026 Azov zveřejnil teaser: „Peklo, již brzy.“ O deset dní později, 12. července, přišel detailní popis operace proti palivové bázi v Novoamvrosiivce, necelých dvacet kilometrů od ruské hranice.

Útok nebyl jednorázový výbuch. Šlo o promyšlenou sekvenci, která systematicky rozebírala schopnost depa fungovat:

• Krok první: Dron zničil jeřáb určený k odklízení kolejí, aby Rusové nemohli uvolnit trať.
• Krok druhý: Další úder vyřadil lokomotivu na neodtažitelném místě, kolej zůstala zablokovaná.
• Krok třetí: Zásah trafostanice odřízl depo od elektrického napájení.
• Krok čtvrtý: Teprve potom přišly údery na samotné palivové nádrže.

Podle Ukrajinské pravdy šlo o drony Hornet s doletem až 160 kilometrů a bojovou částí do 4,5 kilogramu, střednědosahové prostředky ideální na cisterny, nákladní vozy a lehčí logistickou infrastrukturu. Azov se na jejich úpravách sám podílel.

Výsledek: báze v Novoamvrosiivce přestala fungovat. Rusové ji opustili.

„Peklo 2″ – od jednoho bodu k celé síti

17. srpna 2026 Azov oznámil druhou operaci. Tentokrát už nešlo o chirurgický zásah jednoho depa. „Peklo 2″ cílilo na více bodů palivového skladování a zásobování v okupované části Doněcké oblasti. Azov ve svém oficiálním oznámení uvedl, že měsíc po prvním varování Rusové stále používali tytéž objekty. Teď z nich zbyly jen hořící body na mapě.

Přesný počet zasažených cílů Azov nezveřejnil. Ale logika operace je čitelná: nejde o efektní jednorázový výbuch pro sociální sítě, ale o soustavné ničení infrastruktury, bez které se ruská frontová technika nepohne. Palivo je nejviditelnější a nejnutnější článek každé armádní logistiky. Cisternu neschováte do lesa. A když ji zničíte, tank bez nafty je jen kus oceli.

Obě operace navíc zapadají do širší kampaně. Už 10. června 2026 Azov spolu s dalšími složkami zasáhl mariupolský přístav a vyřadil mu elektřinu i palivové zázemí. Reuters popsal, že Azov systematicky napadá klíčové zásobovací trasy, silnici M14 z Rostova přes Mariupol, H20 na Doněck i obchvat doněcké aglomerace. „Peklo“ a „Peklo 2″ jsou součástí téhle doktríny, ne izolovaný nápad.

Co to znamená pro ruskou frontu na Donbasu

„Kompletní zhroucení zásobování“ je potřeba číst přesně. Nezhroutila se veškerá ruská logistika na celém Donbasu, to by znamenalo okamžitý kolaps fronty, a ten se nekonal. Zhroutily se konkrétní palivové uzly a jejich obslužná síť. Lokálně a funkčně.

Jenže právě lokální kolaps má kumulativní efekt. Analytička Emily Ferrisová z britského think-tanku RUSI popisuje dopady takto: Rusové jsou nuceni k delším objížďkám, většímu rozptylu vozidel, nočním přesunům a jízdě po sekundárních cestách. Každý z těchto kroků zvyšuje čas, náklady i pravděpodobnost dalšího zásahu. Reuters hodnotí efekt jako „kumulativní, nikoli jednorázově rozhodující“, tedy jako něco, co ruskou armádu nezastaví jedním úderem, ale postupně jí zdražuje a zpomaluje každý pohyb.

Pro donbaskou frontu to znamená konkrétní věc: pomalejší doplňování paliva a munice, delší okna mezi útoky, nižší tempo přesunů. Ruská armáda má být druhou nejsilnější na světě, ale na Donbasu ji zadržuje menší ukrajinská síla, která rozdíly stírá právě tímhle typem inovací, dronovými údery na měkké břicho logistiky.

Laboratorní válka proti palivu

Azov v roce 2026 překlápí vlastní legendu do něčeho velmi praktického. Už to není jen symbol Mariupolu a Azovstalu. Je to jednotka, která má vlastní dronový pluk, upravuje si drony, plánuje vícekrokové operace proti logistické infrastruktuře a veřejně dokumentuje výsledky. Rusko proti němu vede propagandistickou kampaň, ale propagandou se rozbitá trafostanice neopraví a zničená cisterna se nenaplní.

Česká republika se na této konkrétní operaci přímo nepodílela, ve veřejných zdrojích taková vazba neexistuje. Ale česká muniční iniciativa, výcvik ukrajinských vojáků a příspěvky do Dronové koalice NATO jsou součástí systému, který Ukrajině umožňuje vést právě tenhle typ války. Jedna ruka drží frontu, druhá pálí do zásobovacích tras za ní.

Palivo je krev každé armády. Azov teď Rusům na Donbasu pouští žilou, systematicky, opakovaně a s chirurgickou přesností. A dokud bude mít drony a cíle, nemá důvod přestat.