„Bohužel to funguje.“ Ruský systém Arena-M poprvé ničil drony na frontě, Ukrajinci jich potřebovali 15 na jeden tank

Dne 24. července 2026 zveřejnila ukrajinská jednotka speciálního určení Omega na svém telegramovém kanálu záběry z prostoru obce Majak v Doněcké oblasti. Na videu FPV dron zasahuje tank řady T-72B3 vybavený systémem Arena-M, a systém nereaguje. Záběry obletěly otevřené zdroje jako důkaz, že dlouho slibovaná ruská ochrana selhala. Jenže o několik týdnů později se objevilo něco, co celý obraz převrátilo. Analytik Dmytro Putiata ve zprostředkované výpovědi po rozhovoru s jednou z jednotek zapojených do operace shrnul situaci třemi slovy: „Bohužel to funguje.“ Arena-M na jiných tancích už FPV drony skutečně ničila. Obě informace se přitom nevylučují, a právě v tom je jádro problému.

Co je Arena-M a proč se o ní mluví až teď

Arena-M patří do kategorie takzvaných hard-kill aktivních ochranných systémů. Radar kolem věže tanku detekuje přilétající hrozbu (střelu, granát, dron) a odpálí proti ní ochrannou protimunici z jednoho z dvanácti modulů rozmístěných po obvodu věže. Koncept sahá ještě do sovětské éry, ale teprve válka na Ukrajině a exploze levných FPV dronů daly programu akutní prioritu.

Institucionálně nejde o žádnou polní improvizaci. Ruské ministerstvo obrany uzavřelo na fóru Armija-2024 v srpnu 2024 státní kontrakt na komplet označovaný jako T09-A6-1, určený pro tanky T-90M. Podle zprávy agentury TASS šlo o součást širšího balíku modernizačních zakázek. Od kontraktu k frontovému nasazení na tancích řady T-72B3 ale uběhly téměř dva roky, a první bojové výsledky jsou rozporuplné.

Selhání u Majaku a úspěch o pár týdnů později

Den před zveřejněním záběrů Omega, 23. července 2026, hlásily ukrajinské síly odražení těžkých mechanizovaných útoků v Doněcké oblasti. Podle serveru UNITED24 Media ukrajinské bezpilotní síly ten den vyřadily 22 ruských tanků. Mezi nimi byla i kolona u Majaku, kde se poprvé na záběrech objevil tank s viditelnými moduly Arena-M.

Zásah přišel zezadu. Systém nezareagoval. Dron pronikl a tank zasáhl. Zpráva Kyiv Post to popsala jako první veřejně doložené selhání Arena-M v boji. Vysvětlení může být prozaické: špatný úhel přiblížení mimo optimální sektor radaru, neaktivovaný systém, vybitá protimunice. Otevřené zdroje to definitivně nerozsuzují.

Pak ale přišla druhá polovina příběhu. Podle sekundárně dohledatelného přepisu příspěvku analytika Putiaty, který s kolegou Robem Leem mluvil s jednou z účastnických jednotek, Arena-M na jiném tanku zničila sedm FPV dronů, než byla její ochranná kapacita vyčerpána. Na úplné vyřazení vozidla bylo nakonec potřeba patnáct až dvacet dronů. Sedm pohltil systém. Zbytek musel dorazit tank bez ochrany.

Ani štít, ani atrapa

Dvanáct ochranných modulů, tolik má Arena-M k dispozici. Jakmile jsou vystříleny, tank je zranitelný jako kterýkoli jiný. Právě tady leží klíčový rozdíl oproti propagandistickému obrazu „neprostupného štítu“, který ruská strana ráda buduje.

Systém funguje. Ale omezeně:

• Pokrývá jen určité sektory kolem věže; zásah ze špatného úhlu může projít bez reakce.
• Má konečný počet protimunic; po vyčerpání je tank nechráněný.
• Polní doplnění zásobníků není v otevřených zdrojích popsáno; není jasné, jak rychle lze moduly v poli dobít.
• Plošné nasazení na celé frontě zatím není doložené; jde o jednotlivé modernizované stroje, ne o tisíce kusů.

Pro srovnání: izraelský systém Trophy od firmy Rafael, který výrobce prezentuje jako jediný plně operační a bojově prověřený APS na světě, má za sebou tisíce provozních hodin na více platformách. Arena-M má zatím rozporuplný bojový záznam z jednoho léta.

Co to znamená pro Ukrajinu, a pro Česko

Pro ukrajinské operátory dronů to není konec, ale komplikace. Jednoduchá rovnice „jeden FPV na jeden tank“ proti části modernizovaných strojů přestává platit. Roste význam vícevrstvého útoku: levnější „obětní“ drony na vybití APS, pak přesnější finální úder. Koordinace více osádek. Útoky ze sektorů, které radar pokrývá hůře.

Taktika záměrného vyčerpání interceptorů funguje, ale žere zásoby. I při ceně FPV dronu v řádu desítek tisíc korun zůstává výměna patnácti dronů za tank řádově asymetrická ve prospěch útočníka. Problém není účetní logika, problém je tempo nasazení a logistika.

Česko v tom má vlastní roli. Projekt Drony Nemesis, který popsal iROZHLAS, dodává FPV drony ukrajinské armádě a průběžně je upravuje podle frontové zpětné vazby. Současně se česká obranná debata posouvá dál; na hackathonu EUDIS na Univerzitě obrany v roce 2026 se řešily levné interceptory proti malým dronům, které by mohly stát méně než samotné FPV. Odpovědí na Arena-M tedy nemusí být jen víc dronů, ale i chytřejší drony a nové protiváhy.

Závod, který nekončí

Arena-M není zázračná zbraň. Je to ale dost účinné zdržení na to, aby Ukrajině zdražilo a zkomplikovalo ničení jednotlivých tanků. Dvanáct modulů, sedm zachycených dronů, patnáct potřeba celkem. Čísla ukazují, že válka dronů vstoupila do další fáze, a kdo se adaptuje rychleji, ten v ní bude mít navrch.