Černá jiskra chce svrhnout Putina a zveřejnila manifest s jasným vzkazem: „Půjde to pouze silou“

Na webu, který vypadá jako kombinace politického programu a náborového manuálu, stojí věta, kterou by si před třemi lety nedovolila žádná ruská opoziční struktura: v diktatuře je spravedlnost nucena bránit se i „Molotovovými koktejly“. Černá jiskra se sama označuje za povstalecké hnutí operující v podzemí a její veřejnou tváří se stal člověk, jehož kariéra začínala v samotném srdci ruského energetického establishmentu, Igor Volobujev, bývalý viceprezident Gazprombank. Nejde přitom jen o slova na internetu. Ukrajinské vojenské zdroje skupinu v roce 2025 veřejně spojily s konkrétními operacemi na ruském území.

Od protestu k sabotáži: co říká manifest

Manifest na webu Černé jiskry je dokument, který se nečte jako běžné opoziční prohlášení. Chybí v něm výzvy k demonstracím, petice ani apely na mezinárodní společenství. Místo toho obsahuje systematickou argumentaci, proč skupina opustila víru v jakýkoli dialog s Putinovým režimem.

Klíčové body manifestu:

• Hnutí „zvolilo silový odpor“ jako jedinou zbývající cestu.
• Cílem není jen svržení Putina, ale „krach impéria“; manifest výslovně podporuje právo národů a regionů na sebeurčení.
• Skupina se hlásí k podzemnímu statusu a slibuje proměnit Rusko ve „svobodnou, demokratickou a mírovou zemi“.
• Web nabízí anonymní kontakt přes šifrovaný Proton Mail, doporučuje VPN a slibuje ochranu identity podporovatelů.

Hlavní slogan webu zní „paralyzujeme logistiku války“. To není jen rétorika, je to operační princip, který se v roce 2025 začal potvrzovat v praxi.

Stopy v realitě: rafinérie a lodě v Kaspiku

Zásadní pro posouzení věrohodnosti skupiny jsou dvě události, u nichž ukrajinské zdroje Černou jiskru veřejně jmenovaly. V říjnu 2025 ukrajinské Síly speciálních operací uvedly, že noční úder na rafinérii Kirishinefteorgsintez v Leningradské oblasti byl společnou operací s hnutím. V prosinci téhož roku Interfax-Ukraine informoval o akci proti dvěma ruským lodím převážejícím vojenský náklad v Kaspickém moři, opět s odkazem na koordinaci s Černou jiskrou.

Obě zprávy pocházejí z ukrajinských vojenských zdrojů, nikoli z nezávislého ověření. Přesto posouvají skupinu z kategorie „webový projekt“ do kategorie „aktér s doloženou operační stopou“. Hnutí umí narušovat logistiku a budovat obraz vnitřního odporu. Co zatím veřejně nedoložilo, je kapacita na přímé svržení Kremlu.

Kdo je Igor Volobujev a proč mluví za Černou jiskru

Volobujevova cesta od kanceláří Gazprombank k roli veřejné tváře podzemního hnutí má svou logiku, i když na první pohled vypadá nepravděpodobně. V dubnu 2022, dva měsíce po začátku ruské invaze, utekl z Ruska do Ukrajiny. Odkazoval na své kořeny v Ochtyrce, městě v Sumské oblasti, které ruská armáda těžce ostřelovala. Reuters tehdy zachytil jeho slova: „Nebojím se.“ Označil Putina za člověka, který přivedl Rusko ke katastrofě.

O čtyři roky později se Volobujev představil jako veřejný reprezentant Černé jiskry. Důsledně ale odděluje svou roli od operačního velení. Říká, že není zakladatelem ani polním velitelem, je tváří, která hnutí legitimizuje navenek. Podle jeho vyjádření skupinu tvoří čtyři typy lidí: inženýři a IT specialisté, podnikatelé, mládež s ukrajinskými kořeny vyrůstající v Rusku a bojové křídlo s vojenskou zkušeností. Tvrdí také, že má ve skupině známé z „gazpromovského systému“ a že mu byly předloženy důkazy, že nejde o projekt FSB.

Důležitá výhrada: nezávislé potvrzení konkrétních jmen, pozic ani rozsahu infiltrace ruských institucí se v otevřených zdrojích nepodařilo najít. Telegramový kanál hnutí měl v době přípravy tohoto textu zhruba 2 800 odběratelů; číslo, které samo o sobě o velikosti organizace neříká nic, ale naznačuje, že veřejná sociální stopa je zatím skromná.

Jiná liga než Navalnyj, jiná metoda než Legie

Černá jiskra se pohybuje v prostoru, který dosud žádná ruská opoziční struktura takto explicitně neobsadila. Navalného Anti-Corruption Foundation vznikla v roce 2011 jako investigativní a politická organizace; její zbraní byly dokumenty, videa o korupci a mobilizace voličů. Legie Svoboda Ruska se zase profiluje jako ozbrojená formace ruských dobrovolníků bojujících z ukrajinské strany, která v roce 2023 podnikala přeshraniční akce do Belgorodské oblasti.

Černá jiskra kombinuje obojí a zároveň se od obou liší. Není investigativní, ale sabotážní. Neoperuje z ukrajinského území, ale deklaruje podzemní buňky uvnitř Ruska. A její manifest jde dál než pouhý „anti-Putin“ rámec; výslovně antikoloniální rétorika o sebeurčení regionů naznačuje, že cílem není výměna jednoho prezidenta za jiného, ale rozpad centralizovaného impéria.

Podle nás je právě tento posun, od investigativně-protestní logiky k otevřeně sabotážní, tím, co dělá Černou jiskru zajímavou bez ohledu na její skutečnou velikost. Signalizuje, že část ruské protiválečné opozice přestala věřit nejen Putinovi, ale i klasickým opozičním nástrojům.

Co riskují lidé uvnitř Ruska

Pro členy hnutí, kteří zůstávají na ruském území, je manifest zároveň rozsudkem. Ruský trestní zákoník nabízí Kremlu široký arzenál: velezrada podle článku 275 znamená 12 až 20 let vězení nebo doživotí, násilné uchopení moci podle článku 278 nese sazbu 12 až 20 let, organizace diverzního společenství podle článku 281.3 až doživotí pro organizátory a 5 až 10 let pro řadové účastníky. I pouhé veřejné ospravedlňování takové činnosti na internetu může podle článku 205.2 znamenat pět až sedm let za mřížemi.

Právě proto manifest tak důsledně nabízí šifrované kanály a anonymitu. A právě proto je Volobujevova ochota vystoupit s otevřeným hledím, ať už je motivována čímkoli, aktem, který má v ruském kontextu váhu.

Černá jiskra zatím nedoložila schopnost svrhnout režim. Doložila něco jiného: že uvnitř Ruska existují lidé ochotní sabotovat válečnou mašinérii a riskovat za to doživotí. Pro Kreml to není palácový převrat. Je to trhlina v obrazu monolitní poslušnosti, a trhliny mají tendenci se šířit.