Češi opakovaně ukazují, že jim ruská agrese proti Ukrajině není lhostejná, a podporují ji různými sbírkami. Redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala jednu z posledních, v jejímž rámci se podařilo vybrat 59 milionů korun na šest tažených houfnic D-30. Ty mají sice starou konstrukci, ale stále jsou velmi schopné a na frontě se často ukazují jako lepší řešení než houfnice samohybné, ačkoliv to záleží na způsobu jejich nasazení.

Rezervované zbraně mohou ihned na frontu

Houfnice D-30 pochází z 60. let 20. století, uvádí Wikipedia, ale pro svůj relativně dlouhý dolet a spolehlivost je hojně užívána i dnes. V průběhu času prošla řadou modernizací, resp. úpravou na základě jejích uživatelů, např. Čínou, Chorvatskem, Egyptem, Irákem apod. Její ráže je 122 mm a střílí projekty do vzdálenosti 15,4 km, raketově poháněné pak do 21,9 km.

Rozsáhlá modernizace 4 německých ponorek 212A je udělá extrémně nebezpečné. Ruská plavidla budou proti nim zaostalá

Zvládá přitom až 12 ran za minutu a do bojové pohotovosti ji lze uvést do 1,5 minuty od dosažení pozice. K její obsluze je potřeba 5 až 6 vojáků, což není na lidské zdroje ekonomické (třeba ve srovnání se samohybnou), ale zase je relativně malá, takže ji lze dobře maskovat. Je však nezbytné, aby působila poblíž bojové linie, což znamená pro ni i obsluhu riziko, že na postavení zaútočí drony – na zničení stačí dle Armádního Zpravodaje jeden.

Organizátoři kampaně „Dárek pro Putina“ popsali její cíl jako: „Nakupte šest houfnic D-30 pro ukrajinskou armádu. Podařilo se nám zajistit šest nových houfnic, které jsou k dispozici ihned po získání potřebných finančních prostředků. Vzhledem k současné situaci je to téměř zázrak, protože na většinu zbraní se čeká několik měsíců, než budou k dispozici. Naším cílem je těchto šest houfnic nakoupit a co nejrychleji je dodat na frontovou linii. Nákup a přeprava houfnic bude realizována ve spolupráci s Velvyslanectvím Ukrajiny v Praze.“

Rusovo největší selhání: Pokrovsk dobýt nedokáže, nemá na to. Ale opravdu se snaží, vojáků obětuje hodně

Ve výzbroji má přitom houfnice potenciál zůstat ještě dlouhá desetiletí. V Rusku ji například osadili na pásy a vytvořili tak bezpilotního robota, s nímž mohou vojáci sedící v bezpečí dojet na místo určení, a tam spustit palbu, aniž by riskovali životy – i když je možné, že se nepřítel zaměří na vysledování signálu mezi nimi a houfnicí, aby udeřil přímo na ně.