Český dobrovolník padl v první linii, aby „napravil chyby“: bojoval za Rusy, pak přeběhl k Ukrajincům a zatopil jim

Dne 5. června 2026 oznámila organizace Filantrop Group na síti X smrt českého bojového zdravotníka Ruského dobrovolnického korpusu. Čtyřiačtyřicetiletý muž z Havířova, veterinář vzděláním, manžel Rusky a dlouholetý obyvatel Uralu, prošel za posledních osmnáct měsíců obloukem, který nemá v české stopě na Ukrajině obdobu. Podepsal smlouvu s ruskou armádou, bojoval proti Ukrajincům, padl do zajetí, přešel na opačnou stranu a nakonec na ní zemřel. Otázka, kterou po sobě zanechal, je nepříjemně jednoduchá: stačí smrt v první linii k vymazání toho, co jí předcházelo?

Od Havířova přes Jekatěrinburg na frontu

Jurčaga se narodil v roce 1980, vystudoval Veterinární univerzitu v Brně a po svatbě s Olgou Voroncovovou se v roce 2011 přestěhoval do Ruska, do okolí Jekatěrinburgu. Tam žil přes deset let. Když Rusko v únoru 2022 napadlo Ukrajinu, jeho vlastní verze příběhu říká, že byl proti válce. Jenže dohledané stopy na sociálních sítích vyprávějí jiný příběh: popíral masakr v Buči, líčil okupovaný Mariupol jako místo, kde se žije lépe, a bývalý kolega pro Aktuálně.cz popsal, že byl dlouhodobě silně proruský a po začátku invaze nadával na Ukrajince.

Smlouvu s ruskou armádou podepsal 21. prosince 2024. O dva dny později odjel na frontu. Sám to později vysvětloval tlakem okolností: vypršelé doklady, volání z vojenkomátu, příslib role medika a manželka, která mu řekla „Jeď“. Okolnosti tlaku mohly být reálné. Ale stavět celý vstup do války na nátlaku je těžké, když mu předcházely roky veřejné obhajoby ruského narativu.

Zajetí a obrat

17. ledna 2025, necelý měsíc po příjezdu na frontu, šlápl při útoku na minu. Zraněný se vzdal ukrajinským pozicím. Co přesně se v zajetí odehrálo, veřejně popsáno není; známý je jen výsledek. Jurčaga se rozhodl přejít na druhou stranu a vstoupil do Ruského dobrovolnického korpusu, protikremelské jednotky tvořené převážně Rusy, která bojuje za Ukrajinu.

V říjnu 2025 už vystupoval jako bojový medik RDK a v rozhovoru pro Filantrop Group mluvil o potřebě „odčinit“ svou předchozí službu. Velitel jeho jednotky po jeho smrti uvedl, že své dřívější chyby dokázal napravit. Je to ovšem hodnocení spolubojovníků, ne nezávislý verdikt. A nezávisle měřitelný standard pro takové „napravení“ neexistuje.

Jednotka, která sama budí otázky

RDK není běžná dobrovolnická formace. Založil ji Denis Kapustin, muž veřejně spojovaný s ruskou a evropskou neonacistickou scénou; jeho značka White Rex byla populární mezi ruskými krajními pravičáky a německé ministerstvo vnitra Severního Porýní-Vestfálska ho označilo za jednoho z nejvlivnějších neonacistických aktivistů v Německu. Ještě v lednu 2026 o něm Meduza psala jako o osobě identifikované organizacemi typu ADL.

Korpus se prezentuje jako pravicově-konzervativní projekt „skutečného národního státu Rusů“. Podle Deutsche Welle se tím liší i od Legie Svoboda Rusku, která se ideologicky profiluje méně vyhraněně. Pro Ukrajinu je RDK vojensky užitečný spojenec proti Kremlu. Reputačně je to ale toxická adresa, a pro českého občana, který v něm slouží, to přidává další vrstvu komplikací.

Česká stopa na Ukrajině přitom vypadá jinak. Podle ČT24 jsou čeští dobrovolníci typicky medici, řidiči sanitek nebo instruktoři první pomoci. Členství v ideologicky vyhraněné ruské exilové bojové jednotce je výjimka, ne pravidlo. Jurčaga je zřejmě prvním veřejně doloženým Čechem, který v řadách RDK padl.

Co na to české právo

Český občan smí vstoupit do ozbrojených sil jiného státu jen se souhlasem prezidenta republiky. Bez něj hrozí podle § 321 trestního zákoníku až pět let vězení, přičemž Nejvyšší soud zdůraznil, že se vyžaduje prokázaný úmysl. Jenže tento paragraf míří na ozbrojené síly uznaného státu. Pro nestátní ozbrojené skupiny existuje zvláštní § 321a, a právě sem by mohl spadat RDK, pokud by ho české orgány vyhodnotily jako nestátní entitu.

Prakticky to znamená, že právní kvalifikace závisí na tom, jak by justice posoudila konkrétní status korpusu a způsob Jurčagovy služby. Mrtvého muže už to nezajímá. Ale pro každého dalšího Čecha, který by podobnou cestu zvažoval, je to reálné riziko.

Poslední veřejně dostupná čísla ministerstva zahraničí z prosince 2025 uváděla čtyři padlé Čechy na Ukrajině, nejméně pět pohřešovaných a jednoho v zajetí, s dovětkem, že skutečný počet může být vyšší. Oficiální reakci resortu na Jurčagovu smrt se nám v době psaní článku nepodařilo dohledat.

Rozpor, který smrt nevyřeší

Jurčagův příběh je pokušením k jednoduchému vyprávění o vykoupení: muž poznal, že stál na špatné straně, přešel na druhou a zaplatil životem. Jenže fakta to komplikují. Roky proruských postojů, popírání válečných zločinů a veřejná obhajoba okupace nejsou „chyba“, kterou lze přepsat osmnácti měsíci služby v jiném dresu. Zároveň je fakt, že Jurčaga skutečně stál v první linii proti armádě, které předtím sloužil, a že tam zemřel. Obojí platí současně. Jednoduché rozhřešení z toho nevznikne.