„Volili jsme ho pro mír, dostali jsme peklo.“ Ukrajinská historička se pustila do Zelenského po noční salvě raket

V noci z 5. na 6. července 2026 zasáhla Ukrajinu jedna z nejmasivnějších ruských salv za celou válku. Ukrajinské letectvo evidovalo celkem 419 vzdušných prostředků mířících převážně na Kyjev. Obrana sestřelila nebo potlačila 37 raket a 326 dronů. Čísla na první pohled působivá, jenže právě to, co proklouzlo, se stalo politickým tématem. Historička Marta Havryško, jejíž hlas na sociálních sítích sledují tisíce lidí, reagovala ostrým příspěvkem, který se dal shrnout do jediné věty: volili jsme ho pro mír, dostali jsme peklo. Míří na Volodymyra Zelenského a na propast mezi nadějí z roku 2019 a realitou roku 2026.

Kdo je Marta Havryško a proč její slova rezonují

Havryško není náhodná komentátorka. Je to ukrajinská historička s doktorátem z Lvovské univerzity, která působila jako výzkumná pracovnice v US Holocaust Memorial Museum, kde se věnovala genderu a holokaustu na okupované Ukrajině. Její akademické zázemí jí dodává váhu, která přesahuje běžný komentář na sociální síti.

Její kritika po noční salvě míří na konkrétní bod: Zelenskyj v roce 2019 vstoupil do politiky jako kandidát spojovaný s příslibem míru v Donbasu. Ve druhém kole prezidentské volby získal podle Ústřední volební komise Ukrajiny 73,22 % hlasů, mandát, jaký nemá v moderní ukrajinské historii obdoby. Havryško tento kontrast rámuje jako důkaz, že civilní obyvatelstvo platí cenu za sliby, které se nenaplnily. Nejde přitom o ojedinělý hlas. Průzkum Kyjevského mezinárodního institutu sociologie (KIIS) z května až začátku června 2026 ukazuje, že Zelenskému sice stále důvěřuje 61 % Ukrajinců, ale 34 % mu už nedůvěřuje. Frustrace je měřitelná, i když zatím ne většinová.

Noční salva odhalila kritické místo ukrajinské obrany

Čísla z noci na 6. července vypadají na první pohled jako úspěch: obrana zachytila většinu cílů. Jenže klíčový detail je v tom, co nezachytila. Zelenskyj sám ve svém večerním projevu 6. července veřejně přiznal, že problém leží u balistických střel. Všechny Kalibry byly sestřeleny, 31 z 33 řízených střel rovněž. Proti balistice ale obrana selhává, a prezident to přímo spojil s nedostatkem interceptorů pro systém Patriot.

Nejde o jednorázový výpadek. Analytický monitor Konrad-Adenauer-Stiftung uvádí, že úspěšnost zachycení balistických střel spadla v červnu 2026 na pouhých 17 %, zatímco průměr prvního čtvrtletí roku byl 37 %. Trend je jednoznačný: Ukrajina umí velmi dobře ničit drony a řízené střely, ale proti balistice je při nedostatku Patriotů výrazně zranitelnější. A právě balistické střely jsou ty nejrychlejší a nejsmrtelnější.

Proč Západ nedodal dost a co s tím má Česko

Otázka, proč Ukrajina nemá dostatek interceptorů, nemá jednoduchou odpověď typu „chybí politická vůle“. Jde o strukturální problém. Podle analýzy CSIS z března 2026 se výroba nejpokročilejších střel PAC-3 pohybovala kolem 600 kusů ročně a plánované navýšení na 2 000 kusů je rozložené do sedmiletého horizontu. Evropa sama nemá dostatečnou vlastní protibalistickou průmyslovou základnu a zůstává závislá na amerických dodávkách.

Česká republika v tomto kontextu hraje jinou roli. Ve veřejně dostupných oficiálních zdrojích není doložena česká dodávka střel Patriot Ukrajině. Ministerstvo obrany ČR popisuje české těžiště podpory jako velkorážovou munici, průmyslové zprostředkování a výcvik. Český ministr zahraničí při návštěvě Kyjeva v lednu 2026 akcentoval spolupráci v protidronové obraně, tedy právě tu vrstvu, která funguje. Protibalistická obrana je doménou jiných spojenců, především Německa.

Evropa reaguje, ale stíhá to?

Signál, že problém přerostl ukrajinské hranice, přišel 13. července 2026, kdy vznikla Integrovaná protibalistická koalice. Její zakládací deklarace výslovně hovoří o balistické hrozbě jako o otázce bezpečnosti celého evropského kontinentu. Čím slabší je ukrajinská přední protibalistická vrstva, tím vyšší tlak roste na východní křídlo NATO, aby řešilo vlastní ochranu.

Podle nás je právě tohle nejdůležitější poselství celé debaty kolem Havryško a Zelenského. Její slova o „pekle“ nejsou jen emocionální výkřik zklamané občanky. Jsou symptomem konkrétního technického a průmyslového selhání celého Západu: tři roky po začátku plnohodnotné invaze stále nedokáže zajistit dostatek interceptorů proti hrozbě, kterou Rusko stupňuje s každou další salvou. Zelenskyj to ví, dva dny před útokem na to upozorňoval na půdě OBSE. A přesto se v noci na 6. července balistické střely znovu prodraly.

Havryško dala frustraci jméno. Čísla jí dávají za pravdu, ne v tom, že by Zelenskyj válku chtěl, ale v tom, že ochrana civilistů proti nejsmrtelnějším zbraním dnes závisí na střelách, které nikdo nevyrábí dost rychle.