Tak to obdivovatelé Ruska a „vlastenci“ v čele s Okamurou puknou vzteky: ČR poprvé financuje americké zbraně pro Ukrajinu

Ministr zahraničí Bek Macinka to oznámil 7. července 2026, doslova pár hodin před odletem na summit. Načasování nebylo náhodné. Praha potřebovala přijet do Ankary s něčím víc než s proklamacemi, a zároveň s něčím dostatečně malým, aby to koalice přežila. Výsledkem je „jednorázová menší částka“, jak ji sám premiér Babiš vzápětí označil. Přesný objem? Nezveřejněn. Konkrétní rozpočtová položka, z níž peníze odtečou? Neupřesněna. Přesto jde o politický průlom, který rozbouřil koalici a zvedl ze židle Tomia Okamuru.

Co je PURL a proč nejde o přímý nákup zbraní Prahou

PURL (Prioritised Ukraine Requirements List) je mechanismus, který NATO spustilo v létě 2025. Funguje tak, že aliance ve spolupráci s Ukrajinou a USA sestaví seznam prioritních potřeb ukrajinské armády a spojenci pak společně financují nákup amerického vojenského vybavení podle tohoto seznamu. Dodávky koordinuje alianční struktura NSATU pod dohledem vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě.

Česko tedy nekupuje konkrétní zbraň a neposílá ji do Kyjeva. Přispívá do společného balíku, z něhož se pořizuje americká technika, od střel pro systémy Patriot po munici a prostředky protivzdušné obrany. Podle ukrajinského ministerstva obrany šlo od spuštění PURL přibližně 75 procent střel pro Patrioty a téměř 90 procent střel pro další systémy PVO právě touto cestou. K červnu 2026 spojenci přes PURL přislíbili téměř 6 miliard dolarů, tedy zhruba 138 miliard korun.

Standardní balík v PURL se pohybuje kolem 500 milionů dolarů. Nizozemsko financovalo první balík celé. Kanada oznámila vlastní za stejnou částku. Norsko jen v květnu 2026 přidalo 2,8 miliardy norských korun a jeho celkový příspěvek přesáhl 12,5 miliardy. Český příspěvek je vedle těchto čísel zjevně symbolický, ale symbolika v aliančních vztazích má svou váhu.

Proč je to průlom: vládní linie se poprvé prolomila

Babišova vláda od svého nástupu držela jasnou doktrínu: české rozpočtové peníze nepůjdou na vojenskou pomoc Ukrajině. V lednu 2026 premiér na tiskové konferenci po jednání koalice ochotných výslovně řekl, že muniční iniciativa může pokračovat, ale jen za peníze jiných států; Česko bude pouze koordinátor. O den později to potvrdila i Bezpečnostní rada státu.

Tato linie platila půl roku. A pak přišel červenec, summit v Ankaře a potřeba nevypadat v NATO jako jedna z posledních výjimek. Macinka oznámil přesměrování části peněz z existujících rozpočtových položek určených na Ukrajinu do PURL. Nejde tedy o nové peníze navíc, ale o přesun z dosud neupřesněných projektů ukrajinské agendy v rozpočtu. Podle veřejně dostupných dokumentů je nejbližší rozpočtovou základnou Program Ukrajina 2026–2030 s roční alokací kolem jedné miliardy korun, rozdělených mezi Národní rozvojovou banku a bilaterální humanitární a rekonstrukční aktivity. Z které konkrétní položky vláda peníze odkloní, ale nezveřejnila.

Babiš krok okamžitě zarámoval jako jednorázový a malý. Zároveň na summitu odmítl širší finanční závazky typu 70 miliard eur pro Ukrajinu a zdůraznil, že Česko příští rok navýší obranný rozpočet o 36 miliard korun na dvě procenta HDP. Prezident Pavel naopak rozhodnutí označil za „pozitivní signál“, což odpovídá jeho dlouhodobé linii podpory Kyjeva.

Okamura zuří, koalice skřípe

A tady vstupuje na scénu Tomio Okamura. Předseda SPD, koaliční strany, která má odmítání vojenské i finanční pomoci Ukrajině přímo ve svých politických usneseních. Už v lednu 2026 SPD požadovala, aby v tomto volebním období nešla z českého rozpočtu žádná taková pomoc. V červnu totéž zopakovala v dalším usnesení.

Okamura po Macinkově oznámení prohlásil, že SPD se záležitostí „zásadně nesouhlasí“ a chce ji otevřít na koaliční radě. Tvrdí, že se vstup do PURL v koalici neprojednával. Je to klasický scénář této vlády: ANO udělá pragmatický krok, SPD protestuje, ale koalice drží. Zatím. Na rozpadu vlády kvůli PURL nejsou veřejné důkazy, ale napětí je reálné, a Okamurova rétorika míří přesně tam, kam vždy: k voličům, kteří jakoukoli pomoc Ukrajině vnímají jako plýtvání českými penězi.

Jenže právě tito „vlastenci“ a obdivovatelé Ruska přehlížejí jednu věc. Ukrajina s výrazně menší armádou a ekonomikou drží už přes tři roky frontu proti zemi, která se prohlašuje za druhou nejsilnější vojenskou mocnost světa. Drží ji díky inovacím, díky odhodlání a díky pomoci spojenců. PURL je jedním z kanálů, kterými ta pomoc proudí. A Česko v něm konečně není jen divák.

Co to znamená pro českou pozici v NATO

Skutečný příběh není v objemu české platby. Je v tom, že Praha přestala být v PURL bílým místem na mapě. Aliance dlouhodobě tlačí na širší sdílení zátěže a americká strana na jednáních opakovaně připomíná, aby státy v iniciativě pokračovaly a přidávaly se další. Česko jako koordinátor muniční iniciativy mělo v NATO specifickou roli, ale být koordinátorem a zároveň odmítat vlastní rozpočtové peníze na vojenskou pomoc vytvářelo stále viditelnější rozpor.

Vstup do PURL tento rozpor formálně řeší. Objemově je to kapka v moři šesti miliard dolarů. Politicky je to ale signál, že i vláda s koaličním partnerem typu SPD dokáže udělat krok, který ještě před půl rokem výslovně vylučovala. Otázka zní, jestli zůstane u jednoho kroku, nebo jestli ankarský precedent otevře dveře dalším příspěvkům. Babiš říká, že jednorázově. Alianční logika říká něco jiného.

Jedno je jisté: pro ty, kdo v české politice systematicky blokují jakoukoli pomoc Ukrajině, je i symbolická částka v PURL nepříjemnou trhlinou v dosavadní hrázi. A trhliny mají tendenci se rozšiřovat.