Čtvrtá ztracená F-16 za rok: Ukrajina přišla o stíhačku nad frontou, pilot se katapultoval na poslední chvíli

Kolem půl čtvrté ráno ztratilo velení spojení s jedním z F-16 nasazených při odrážení ruského raketového a dronového úderu. Pilot podle ukrajinského letectva sestřelil tři vzdušné cíle, pracoval na čtvrtém palubním kanonem, když na palubě vznikla nouzová situace. Stroj ještě stihl odvést od obydlené oblasti a katapultoval se. Záchranný tým ho rychle lokalizoval a evakuoval; přežil. Jde o nejméně čtvrtou potvrzenou ztrátu F-16 v ukrajinské službě za období přibližně jednoho roku. A právě ta frekvence vypovídá víc o intenzitě nasazení než o slabosti letounu.

Rok ztrát: co víme a co zůstává otevřené

Chronologie ukrajinských ztrát F-16 se dá sestavit z oficiálních zdrojů, ale u žádného z incidentů není veřejně dostupný kompletní závěr vyšetřovací komise.

První potvrzenou obětí byl Oleksij Mes. 26. srpna 2024 zahynul při odrážení masivního ruského útoku; ve svém posledním letu stihl zničit dvě řízené střely a jeden útočný dron. Kancelář prezidenta Ukrajiny ho posmrtně ocenila, ale příčinu havárie veřejně nerozvedla. Americká kontrolní zpráva z podzimu 2024 potvrdila, že Ukrajina incident stále vyšetřovala.

Druhým padlým pilotem se 12. dubna 2025 stal Pavlo Ivanov. Prezidentský dekret mu udělil titul Hrdina Ukrajiny, ale okolnosti jeho smrti zůstávají v otevřených zdrojích bez podrobností; potvrzeno je jen to, že šlo o bojový úkol na F-16.

Třetím případem je květnový incident s úspěšnou katapultáží. A pak přichází další ztráta, která posouvá bilanci na čtyři stroje za zhruba dvanáct měsíců. Příčiny se liší: jednou veřejně přiznaná palubní nouze, u dalších případů potvrzená ztráta v boji bez definitivního technického závěru. Jedno mají společné: všechny se odehrály při ostrých bojových misích, nikoli při výcviku.

Proč je každý ztracený kus tak bolestivý

Ukrajina nebuduje flotilu F-16 z pozice síly. Americká kontrolní zpráva předložená Kongresu na podzim 2024 uváděla, že Kyjev byl ještě měsíce od sestavení plnohodnotné perutě o 15 až 24 strojích. F-16 přitom měly plnit primárně roli protivzdušné obrany měst, ne frontového stíhacího bombardéru.

Z veřejně doložených darů vyplývá tento rámec:

• Dánsko – 19 strojů, první dorazily 12. srpna 2024
• Nizozemsko – 24 strojů, poslední opustily zemi 26. května 2025
• Norsko – 6 strojů, z nichž čtyři vyžadovaly rozsáhlejší opravy před plným nasazením

Součet přesahuje čtyřicet kusů. Jenže číslo na papíře a počet okamžitě bojeschopných letounů jsou dvě různé věci. Ne každý darovaný stroj je ihned připraven létat. Část potřebuje generální opravy, chybí díly, munice, vyškolení technici. A hlavně piloti, těch je zoufale málo.

Česko v zákulisí: ne letouny, ale lidi

Česká republika F-16 sama neprovozuje a žádné Ukrajině nepředává. Přesto se na programu podílí způsobem, který je v kontextu ztrát klíčový. Česká armáda v červenci 2025 oznámila program 150 hodin leteckého výcviku pro až osm ukrajinských pilotů, zajištěný přes podnik LOM Praha. Výcvik zahrnuje simulátory i podzvukové L-39 a jeho hodnota dosahuje zhruba 32 milionů korun.

Může to znít jako drobnost vedle desítek darovaných strojů. Není. Každý vycvičený pilot je v tuto chvíli vzácnější než samotný drak letounu. Ztráta Mese a Ivanova to ukázala brutálně jasně; stroj se dá nahradit z dárcovského programu, zkušeného pilota nikoli.

F-16 nejsou zázračná zbraň. Jsou něco důležitějšího

Jurij Ihnat, šéf komunikace velení ukrajinského letectva, v červnovém rozhovoru pro Ukrajinskou Pravdu řekl věc, která stojí za pozornost: ztráty F-16 jsou ve vysokointenzivní válce „normální“. Zároveň zdůraznil, že i použité F-16 jsou výrazně efektivnější než sovětské stroje, které Ukrajina provozovala dříve. Nizozemské ministerstvo obrany po odeslání poslední várky svých letounů uvedlo totéž: F-16 dávají Ukrajině lepší přehled o bojišti a vyšší šanci přežití posádky.

Rusko má ovšem stále výhodu. Silnější radary, delší dosah raket, letectvo těsně provázané s pozemní protivzdušnou obranou. Ukrajinští piloti F-16 operují v jedné z nejhustších a nejnebezpečnějších zón protivzdušné obrany v Evropě. Že v takovém prostředí přicházejí ztráty, není důkaz selhání programu. Je to cena za to, že tyto stroje skutečně létají a skutečně střílí.

Podstatné je, co se děje po každé ztrátě. Západ necouvl. Nizozemsko dokončilo dodávku všech 24 kusů ještě v květnu 2025, tedy po dvou potvrzených haváriích. Norsko pokračuje ve financování údržby, technické podpory a výzbroje. Dánsko mluví o dlouhodobém závazku. Mezinárodní koalice pro budování ukrajinské kapacity F-16, vedená nizozemským stíhacím pilotem, řeší nejen letouny, ale celý ekosystém: díly, palivo, munici, výcvik.

Co rozhodne: ne počet draků, ale tempo obnovy

Otázka nezní, jestli Ukrajina ztratí další F-16. Ztratí. V každé vzdušné válce se ztrácejí letouny. Otázka zní, jestli dokáže ztráty kompenzovat rychleji, než přicházejí, novými stroji, novými piloty, fungující údržbou.

Číselně to zatím vychází: veřejně doložené dary výrazně převyšují potvrzené ztráty. Prakticky je to složitější. Zprovoznit darovaný stroj trvá týdny až měsíce. Vycvičit pilota na bojovou úroveň trvá déle. A každá mise nad územím, kde operují ruské systémy S-300 a S-400, je sázka, ve které může být další F-16 tou poslední kartou.

Pilot, který se v květnu katapultoval nad Ukrajinou, předtím zničil tři nepřátelské cíle. Stroj ztratil, ale misi splnil a přežil. V aritmetice této války je to výsledek, se kterým se dá pracovat.