Čtvrtina amerického námořnictva na jednom místě. Ani Čína nemá sílu, která by se tomu byť jen přiblížila

K 27. dubnu 2026 se v operačním prostoru amerického Centrálního velení (CENTCOM) nacházejí USS Gerald R. Ford v Rudém moři, USS Abraham Lincoln a USS George H.W. Bush v Arabském moři a k nim obojživelná úderná skupina kolem USS Tripoli. Tři carrier strike groups znamenají zhruba 200 palubních letounů a vrtulníků soustředěných v jednom bojišti. Nejde doslova o čtvrtinu celého amerického námořnictva, to čítá 291 lodí, ale o tři z jedenácti amerických letadlových lodí, tedy 27 % té nejcennější části námořní síly. A právě v téhle disciplíně, v carrier warfare, nemá Čína čím odpovědět.

Operace Epic Fury: proč tam jsou

Od 28. února 2026 probíhá Operation Epic Fury – aktivní americká operace proti Íránu zahrnující letecké údery na vojenské cíle a námořní blokádu. Nejde o odstrašení ani o cvičení. CENTCOM hlásí tisíce provedených úderů a nasazení pozemních, leteckých i námořních prostředků.

Třetí nosič, Bush, dorazil do regionu 23. dubna. Neplul přes Gibraltar a Suez, jak bývá standardem pro lodě z Atlantiku. Obeplul celou Afriku, aby se vyhnul Bab al-Mandabu, úžině, kterou Washington považoval za příliš riskantní i pro vlastní carrier strike group. Samo o sobě to vypovídá o intenzitě konfliktu víc než jakékoli oficiální prohlášení.

Co přesně tvoří soustředěnou sílu

Jádro americké přítomnosti v CENTCOM tvoří:

• USS Gerald R. Ford CSG – nejnovější americký supercarrier třídy Ford s elektromagnetickými katapulty, operuje v Rudém moři. Na nasazení je přes 300 dní.
• USS Abraham Lincoln CSG – nosič třídy Nimitz přesměrovaný z Pacifiku do Arabského moře.
• USS George H.W. Bush CSG – nosič třídy Nimitz s doprovodem torpédoborců Ross, Donald Cook a Mason, vyplul 31. března z Norfolku.
• USS Tripoli ARG – obojživelná úderná skupina s prvky 31. expedičního námořního praporu.

Každá carrier strike group nese standardně 65 a více letadel. Při součtu tří air wings a leteckých prostředků Tripoli ARG se dostáváme nad hranici 200 strojů. Americké supercarriery jsou jaderné, nemusí tankovat a mohou operovat měsíce bez přerušení. A jejich posádky mají za sebou desítky let reálného bojového nasazení palubního letectva.

Proč Čína nemůže konkurovat

Čínské námořnictvo je dnes podle počtu lodí největší na světě. Jenže počet trupů není totéž co schopnost projekce síly.

Čína provozuje tři letadlové lodě: Liaoning, Shandong a nový Fujian. První dvě jsou menší nosiče s rampovým startem, bez katapultů. Fujian je technologický skok, první čínská loď s elektromagnetickými katapulty typu EMALS, schopná nést podle Pentagonu budoucí air wing s J-35, J-15T, letouny včasné výstrahy KJ-600 a drony. Čínská státní média v dubnu 2026 oznámila, že Fujian dosáhne plné připravenosti „během roku“.

Rozdíl je ale strukturální:

• Čína nemá jaderný pohon nosičů, Fujian je konvenční.
• Nemá zkušenosti s nasazením více carrier groups současně.
• Pentagon opakovaně poukazuje na problémy PLA s kvalitou velení (tzv. „Five Incapables“) a neprokázanou schopností dlouhodobé vzdálené logistiky.
• Fujian ponese odhadem kolem 40 pevnokřídlých letounů. Ford a Nimitz standardně přes 65.

Americká převaha v carrier warfare nestojí na jednom parametru. Je to součet jaderného pohonu, velikosti air wings, desítek let výcviku, ověřeného velení a schopnosti zkoncentrovat tři plnohodnotné skupiny na jednom bojišti během týdnů.

Cena za koncentraci: kdo hlídá Pacifik

Soustředění takové síly v jednom operačním divadle má svou cenu. Lincoln i části Tripoli ARG byly přesměrovány z Pacifiku. Velitel INDOPACOM admirál Paparo veřejně přiznal, že konflikt s Íránem „odčerpává prostředky z Pacifiku“. K 27. dubnu bylo globálně nasazeno 105 z 291 amerických lodí, a těžiště se přesunulo do CENTCOM.

Pro Evropu je nejcitelnější ekonomický dopad. Hormuzským průlivem proudí zhruba 20,9 milionu barelů ropy denně, asi pětina světové spotřeby. Toky přes Suez a Bab al-Mandab spadly podle EIA na polovinu úrovně roku 2023. Analytici popisují námořní dopravu v regionu jako „paralyzovanou“ vzájemnými blokádami USA a Íránu. Delší trasy kolem Mysu Dobré naděje prodlužují dodací lhůty a zvyšují náklady na pojištění i přepravu, což se promítá do cen energií a zboží v celé EU.

Co to říká o americké námořní moci

Washington dokázal během několika týdnů přesunout do jednoho bojiště víc palubního letectva, než kolik má většina států na celém světě. Tři carrier strike groups najednou v CENTCOM, to se nestalo od vrcholu operací v Iráku a Afghánistánu.

Čína roste rychle. Staví lodě tempem, které nemá v moderní historii obdobu. Ale carrier warfare není jen ocel na vodě, je to výcvik, logistika, velení a dekády zkušeností s tím, jak dostat letadlo z paluby do boje a zpátky. V téhle disciplíně zůstává propast mezi Washingtonem a Pekingem otevřená.