Dánsko poprvé v historii vyslalo vojáky na Grónsko. Trump může na jeho vydrancování zapomenout, Evropa si ho ubrání

Grónsko není opuštěný kus ledu, který si kdokoli může přijít vzít. Dánská armáda tam operuje desítky let: hlídkové lodě, letectvo, legendární hlídka Sirius, pátrací a záchranné mise. Co je ale skutečně nové: od léta 2026 tam poprvé zamíří rota čerstvých branců, kteří nastoupili do prodlouženého jedenáctiměsíčního programu povinné služby. Nejedou se jen otužit. Čekají je ostraha kritické infrastruktury, zimní výcvik v arktických podmínkách, součinnost s policií a přijímání spojeneckých jednotek z celé Evropy. A za tím vším stojí jednoduchý vzkaz: Grónsko má svého suveréna, svou samosprávu a spojence, kteří za ním stojí.

Trumpova eskalace krok za krokem

Donald Trump mluví o Grónsku opakovaně a pokaždé ostřeji. V lednu 2025 prohlásil, že Spojené státy ostrov „budou mít“, a zpochybnil dánský nárok. V březnu téhož roku po jednání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem řekl, že „to se stane“ a že je to nutné pro mezinárodní bezpečnost. O pár dní později hovořil o Grónsku jako o něčem, co může být „v naší budoucnosti“. A v lednu 2026 přišla dosud nejtvrdší formulace: „po dobrém, nebo po zlém“, ať se jim to líbí, nebo ne.

Rétorika je agresivní. Konkrétní plán vojenské operace ale žádný veřejný americký zdroj nedokládá. A právě tady narážejí Trumpova slova na trojí bariéru, kterou nelze obejít tweetem ani výhrůžkou.

Tři zdi, které stojí v cestě

První je grónská vůle. Naalakkersuisut, grónská vláda, v reakci na Trumpovy výroky výslovně uvedla, že budoucnost ostrova určují jen Gróňané. Grónsko není kolonie bez hlasu, má vlastní parlament Inatsisartut, vlastní vládu a od roku 2009 i zákonem zakotvené právo na sebeurčení. Nerostné zdroje, o které jde Trumpovi možná nejvíc, spravuje grónská samospráva sama.

Druhá bariéra je dánská suverenita. Zahraniční, obranná a bezpečnostní politika zůstává v kompetenci Kodaně. Dánsko je členem NATO a jakýkoli pokus o jednostranné převzetí jeho území by znamenal útok na aliančního spojence. Precedens, který by otřásl celou architekturou západní bezpečnosti.

Třetí zeď postavila Evropa. Předseda Evropské rady António Costa a předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová vydali v lednu 2026 společné prohlášení, v němž vyjádřili plnou solidaritu s Dánskem a Grónskem. Dánské cvičení se spojenci označili za legitimní posílení arktické bezpečnosti. To není diplomatická zdvořilost. To je politický štít.

Co přesně Dánsko na Grónsku dělá

Arktické velitelství v Nuuku řídí každodenní provoz: kontrolu teritoriálních vod, rybářskou inspekci, ekologický dohled, hydrografii, pyrotechnické práce s historickou municí. K tomu přibyla v roce 2026 výrazně posílená přítomnost, více vojáků, lodí a letadel, nové úkoly v ochraně kritické infrastruktury a kapacita přijímat spojenecké jednotky.

Cvičení Arctic Endurance běží po celý rok 2026 a na plánování či podpoře se podílejí Francie, Německo, Švédsko, Norsko, Finsko, Nizozemsko, Island a Belgie. Nejde o izolovanou dánskou akci, ale o spojenecký rámec, který má ukázat, že Arktida není bezpečnostní vakuum.

Nová rota branců, která v srpnu dorazí na ostrov, je produktem reformy dánské branné povinnosti. Dosavadní čtyřměsíční služba se od roku 2026 prodloužila na jedenáct měsíců, pět měsíců základního výcviku a šest měsíců operační služby. Poprvé se povolávají rovným dílem muži i ženy. Obranná dohoda na roky 2024–2033 počítá až se 7 500 bránci ročně. Grónsko je pro ně první skutečnou operační zkouškou.

Mimochodem, obrana ostrova není jen import vojáků z Dánska. Od roku 2024 běží program Arktisk Basisuddannelse, šestiměsíční obranně-bezpečnostní kurz pro mladé Gróňany, který je může nasměrovat k práci v armádě, policii nebo u hasičů. Grónsko si buduje vlastní odolnost.

Americká stopa, která tu už je

Ironie celé situace: Spojené státy na Grónsku už vojensky jsou. Pituffik Space Base, dříve Thule Air Base, je nejsevernější zařízení amerického ministerstva obrany. Slouží k raketovému varování, protiraketové obraně a sledování vesmíru, pro USA i pro NATO. Funguje na základě dohody s Dánskem. Bez dánského souhlasu by tam nebyla.

Americká přítomnost je soustředěná do jedné mohutné základny. Dánská je rozprostřená po celém ostrově, lehčí, mobilnější, ale všudypřítomná. Právě ta kombinace dává Grónsku jeho bezpečnostní architekturu: americká strategická infrastruktura plus dánská suverenitní kontrola. Trumpova rétorika o převzetí ostrova by tento funkční model rozbila, aniž by nabídla cokoli lepšího.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Jedna rota branců Ameriku vojensky neodstraší. To ví každý, kdo umí počítat. Ale o počty tu nejde. Jde o politickou a právní cenu, kterou by jakýkoli pokus o obcházení dánské a grónské vůle musel zaplatit. Každý další voják na ostrově, každé další spojenecké cvičení, každé další prohlášení solidarity tu cenu zvyšuje.

Česko v tom hraje roli přes NATO: navyšuje obranné výdaje směrem ke třem procentům HDP do roku 2030, plní alianční cíle a v roce 2025 zajišťovalo ochranu vzdušného prostoru na Islandu. Vlastní arktickou linku Praha nemá, ale každý krok k posílení aliance je krokem k tomu, aby pravidla platila i v Arktidě.

Grónsko není k mání. Má svůj lid, svou vládu, svého suveréna a spojence od Skandinávie po Brusel. Trump může mluvit o „po dobrém“ a „po zlém“, ale obě cesty vedou do zdi, kterou postavilo právo, diplomacie a dva miliony čtverečních kilometrů ostrova, na kterém už stojí vojáci s dánskou vlajkou na rukávu.