Etiopie válčí jako za studené války. Kolony tanků T-55 míří na hlavní město, povstalci ale drží letiště a nevzdávají se

Dne 20. září 2026 sedm ozbrojených opozičních skupin oznámilo vznik společné koalice nazvané Alliance for Survival. O tři dny později síly napojené na Tigrajskou lidovou osvobozeneckou frontu (TPLF) obsadily letiště v Mekele, Axumu a Shire. Ethiopian Airlines okamžitě zastavily lety do všech tří měst. A než uplynul týden, federální armáda přešla do protiútoku. K 2. říjnu se provládní jednotky přiblížily na dvacet kilometrů od Mekele, hlavního města regionu Tigraj, půlmilionové metropole, která se znovu ocitla v obklíčení. Válka, kterou měla pretoriská dohoda z listopadu 2022 ukončit, se vrátila. Tentokrát v nové, nebezpečnější podobě.

Dvanáct dnů, které rozbily příměří

Chronologie eskalace je strmá. Zakládající prohlášení Alliance for Survival přečetl 20. září ve videu Zemene Kassie. Koalice spojila sedm skupin, které by ještě před třemi lety stály proti sobě:

• TPLF – jádro tigrajského odporu
• Amhara Fano National Movement – milice, které v předchozí válce bojovaly po boku federální armády proti Tigraji
• Oromo Liberation Army – největší oromská ozbrojená opozice
• ONLF – somálská opoziční fronta
• Afar Revolutionary Democratic Unity Front / Ugugumo
• Benishangul Peoples‘ Liberation Movement
• Gumuz Peoples‘ Democratic Movement

Společný cíl formulovaly jasně: odstranit vládu strany Prosperity Party a vytvořit přechodnou inkluzivní vládu. Tři dny po oznámení koalice přišel první vojenský úder. Tigrajská regionální vláda ho označila za „obrannou válku“ a tvrdila, že federální útok začal drony a těžkým dělostřelectvem. Generální tajemník OSN reagoval ještě téhož dne prohlášením o „rychle se zhoršující situaci“.

Válka starého a nového světa najednou

Označení „jako za studené války“ není jen novinářská zkratka. Boje v Tigraji skutečně nesou znaky pozemního tažení o klíčové uzly: letiště, křižovatky, města. Provládní milice hlásily obsazení Milazatu, městečka asi dvacet kilometrů jihovýchodně od Mekele, a podle agentury Reuters se k metropoli „přibližovaly po zemi“. Starší sovětská obrněná technika, kterou obě strany konfliktu disponují, se v etiopských podmínkách stále nasazuje; terén severní vysočiny neumožňuje rychlé manévry moderních mechanizovaných brigád, zato vyhovuje pomalým kolonám tlačícím se po úzkých silnicích.

Jenže nad těmito kolonami operují drony. A právě v tom spočívá zvláštnost aktuální fáze: nejde o čistě „retro“ válku. Tigrajská strana výslovně popsala federální útok jako kombinaci bezpilotních prostředků a těžkého dělostřelectva. Etiopie tak bojuje hybridem: na zemi se postupuje jako v sedmdesátých letech, ve vzduchu se útočí nástroji jednadvacátého století. Střety se navíc rozšířily za hranice samotného Tigraje. Etiopská komise pro lidská práva 25. září varovala před ozbrojenými střety v pohraničí Tigraj–Afar a Tigraj–Amhara.

Pretorie na papíře, válka na zemi

Pretoriská dohoda ze 2. listopadu 2022 formálně stále existuje. Katar, Spojené arabské emiráty i OSN na ni ve svých prohlášeních dál odkazují. Právně žije. Vojensky je těžce porušená.

SAE zaujaly jednoznačně provládní postoj: ministerstvo zahraničí 25. září vyjádřilo „plnou solidaritu“ s etiopskou vládou a odmítlo jakýkoli pokus měnit ústavní pořádek silou. Katar o dva dny později odsoudil vojenskou eskalaci proti federálním silám a apeloval na dialog. Rozdíl mezi oběma pozicemi je spíš v tónu než ve směru: obě posilují diplomatický rámec Addis Abeby, nikoli prostor pro povstaleckou legitimaci. Případná mírová jednání by tak začínala z výrazně nevyváženého mezinárodního prostředí.

Etiopská vláda mezitím obvinila Eritreu, Súdán a Egypt z podpory opozice. Všechny tři státy obvinění odmítly.

Co to znamená pro civilisty, a pro Česko

Humanitární důsledky jsou okamžité. Zastavení letů do Mekele, Axumu a Shire komplikuje přísun pomoci do regionu, kde žijí miliony lidí závislých na vnější asistenci. OSN 30. září varovala před zásahy proti civilní infrastruktuře a ohrožením humanitárního personálu. Mezinárodní výbor Červeného kříže 28. září evakuoval z Tigraje 161 osob, mezi nimi federální policisty, zaměstnance Ethiopian Airlines, monitory Africké unie i pracovníky etiopského Červeného kříže. Krize tedy nezasáhla jen bojovníky, ale i lidi, kteří měli dohlížet na příměří a udržovat civilní provoz.

Pro Česko je přímý dopad omezený, ale nikoli nulový. Ministerstvo zahraničí dlouhodobě upozorňuje na bezpečnostní rizika v Etiopii, Člověk v tísni v zemi aktivně působí. Mezi aktuálními zahraničními misemi Armády ČR Etiopie nefiguruje, český obranný aparát komunikuje jiné geografické priority. Nepřímý tlak ale existuje: masový pohyb obyvatel z válečné zóny může v delším horizontu zvýšit migrační tlak na evropský azylový systém.

Nikdo zatím nevyhrál

Krátkodobě měli iniciativu povstalci: obsazení tří letišť 23. září bylo rychlé a koordinované. Do deseti dnů ale převzaly tempo provládní síly protiútokem směrem k Mekele. K 2. říjnu definitivně nevyhrál nikdo, federální tábor ale držel operativní momentum.

Nejde o návrat „minulé války“ z let 2020–2022, která si vyžádala statisíce obětí. Je to nová fáze, s širší koalicí, s drony nad kolonami obrněnců a s pretoriskou dohodou, která visí na zdi jako dokument, jemuž už nikdo na bojišti nevěří. Mekele zatím nestojí v plamenech. Ale dvacet kilometrů je na tankovém dosahu vzdálenost jednoho odpoledne.