EU byla dosud hodná, teď chystá nejtvrdší balík sankcí od začátku války. Rusko přijde o všechno, ekonomika se začne hroutit

Když Rada EU 23. července 2026 schválila jednadvacátý sankční balík, nezasáhla jen další jména oligarchů. Tentokrát šla po celém systému, po bankách, kryptoplatformách, rafineriích, přístavech, letištích i po firmách, které Moskvě dodávají drony a elektroniku do řízených střel. Vysoká představitelka Kaja Kallasová přitom už od jara opakuje, že řešením není sankce uvolňovat, ale přitvrzovat. Na podzim 2026 má přijít další kolo. A právě to by podle dosavadního směřování mohlo být tím nejbolestivějším úderem, jaký unijní sankční mašinérie dosud vyprodukovala.

Proč byla Unie tak dlouho „hodná“

Odpověď není v dobré vůli, ale v mechanice. Každý sankční balík musí v Radě EU projít jednomyslně, stačí jediný členský stát s vetem a celý návrh stojí. V prvních dvou letech války brzdily ambicióznější kroky energetické obavy Maďarska, Rakouska i dalších zemí závislých na ruském plynu a ropě. Sankce se proto dávkovaly po kouscích: embargo na uhlí, pak na námořní ropu, pak cenový strop, pak postupné zužování výjimek.

Kallasová tento postup na tiskové konferenci v květnu 2026 popsala jako průběžné skládání opatření místo jednoho zásadního úderu. Členské státy teprve předkládaly návrhy, co do dalšího balíku zahrnout. Výsledkem bylo, že Rusko mělo čas hledat skuliny. Přes třetí země, přes menší banky, přes stínovou flotilu tankerů bez pojištění, přes kryptoplatformy registrované v jurisdikcích mimo dosah Bruselu. Každá taková skulina znamenala měsíce ruských příjmů navíc.

Co přesně jednadvacátý balík zasáhl

Červencový balík je v číslech impozantní. Na sankční seznam Rady EU přibylo 48 osob a 170 subjektů. Ale podstatnější než počet jmen je šířka zásahu:

• Banky a finance: Transakční zákaz dopadl na 33 dalších ruských finančních institucí, celkový počet zasažených bank a velkých finančních subjektů přesáhl 94.
• Kryptoplatformy: Poprvé v historii unijních sankcí EU zasáhla 14 kryptoplatforem ve třetích zemích, tedy mimo Rusko i mimo EU. Stačí, že pomáhaly Moskvě obcházet platební omezení.
• Stínová flotila: Na seznam přibylo 41 dalších tankerů, které převážejí ruskou ropu bez západního pojištění a často s vypnutými transpondéry.
• Rafinerie a logistika: Sankce nově míří na konkrétní ruské a běloruské rafinerie, přístavy a letiště, tedy na fyzickou infrastrukturu, přes kterou tečou válečné dodávky.
• Zbrojní průmysl: Více než 50 nových zápisů cílí na aktéry ruského vojensko-průmyslového komplexu, včetně výrobců dronů a dodavatelů technologií dvojího užití.

Celkově se unijní sankční režim k Ukrajině vztahuje na téměř 3 000 osob a subjektů. Pro srovnání: dubnový dvacátý balík obsahoval 120 nových zápisů. Skok na 218 ukazuje jasný trend zrychlování.

Ekonomika pod tlakem, ne v kolapsu (zatím)

Ruská ekonomika se nehroutí ze dne na den. Ale čísla ukazují, že prostor pro manévrování se zužuje. Mezinárodní měnový fond pro rok 2026 odhaduje růst ruského HDP na pouhých 1,1 procenta, dramatický pokles oproti válečnému přehřátí předchozích let. Spotřebitelská inflace má podle téhož odhadu dosáhnout 5,6 procenta, ale ruská centrální banka sama přiznává, že reálná inflace je vyšší: po červencovém zasedání drží klíčovou sazbu na 14 procentech a vlastní projekce počítá s inflací 6 až 7 procent.

Co to znamená v praxi? Drahé peníze. Ruské firmy si půjčují za úroky, které by v západní ekonomice signalizovaly krizi. Dovoz technologií je komplikovanější a dražší, protože každý prostředník, který pomáhá obcházet sankce, si účtuje rizikovou přirážku. Státní rozpočet, nafouknutý válečnými výdaji, ztrácí příjmovou stranu, a právě na tu míří další sankční kola.

Podle nás je klíčové chápat „hroucení“ ne jako jednorázový bankrot, ale jako postupné rozebírání pilířů, na kterých stojí ruská válečná ekonomika. Každý zablokovaný platební kanál, každá sankcionovaná loď, každá odříznutá kryptoplatforma znamená, že Moskva musí hledat novou, dražší a riskantnější cestu. A těch cest ubývá.

Co přijde na podzim, a proč to může být zlom

Kallasová na jaře 2026 v Kyjevě řekla jasně: sankce je třeba „přitvrzovat, ne uvolňovat.“ Podzimní balík zatím nemá zveřejněný legislativní text ani přesné datum schválení, vstoupí v platnost až po jednomyslném souhlasu Rady a publikaci v Úředním věstníku EU. Ale směr je čitelný.

EU se posouvá od sankcionování jednotlivých firem k systémovému zásahu proti infrastruktuře obcházení. Už nejde jen o to zakázat ruské bance operovat v eurech. Jde o to postihnout banku v Turecku, v Emirátech nebo ve Střední Asii, která ruské bance pomáhá převádět platby. Jde o to zablokovat kryptoplatformu registrovanou na Seychelách, přes kterou tečou peníze na nákup čipů pro ruské drony. Americké ministerstvo financí tento přístup razí už od roku 2024 prostřednictvím sekundárních sankcí, a EU se k němu přibližuje.

Británie mezitím postupuje paralelně. Londýn má na svém sankčním seznamu přes 3 400 osob, subjektů a lodí a přes 600 plavidel v ruském režimu. Když tři největší západní sankční jurisdikce (EU, USA a Británie) koordinovaně zavírají stejné skuliny, prostor pro Moskvu se dramaticky zmenšuje.

Co to znamená pro Česko

Přímý ropný šok nehrozí. Česká vláda už v dubnu 2025 oznámila, že země je schopná zásobování výhradně neruskou ropou přes západní ropovody IKL a TAL. Statistika ministerstva průmyslu za rok 2025 ukazuje necelých 8 procent dovozu ropy z Ruska, a i ten se dál snižuje. Český ministr zahraničí se aktivně účastnil debat o dvacátém balíku v Radě pro zahraniční věci a Praha nabídla i mezinárodní misi expertů k ropovodu Družba.

Citlivější je situace u plynu. Ministerstvo průmyslu samo přiznává, že stát nemá přímou kontrolu nad původem plynu nakupovaného obchodníky, často jde o směs z více zdrojů. Pro české domácnosti je proto reálnější riziko nepřímé: vyšší velkoobchodní ceny energií na evropském trhu, rostoucí náklady firem na dodržování sankcí a přísnější vývozní režim pro technologie dvojího užití.

Jednadvacátý balík ukázal, že EU přestala hrát na čas. Podzimní kolo má potenciál být ještě razantnější, a pokud skutečně zasáhne zbývající platební a logistické kanály, přes které Moskva financuje válku, bude to pro ruskou ekonomiku rána, ze které se bez ústupků nevzpamatuje.