Evropa cítí, že Putin slábne a bude chtít jednat. Na fóru si pustil pusu na špacír: „Můžeme získat Donbas i uzavřít mír“

Setkání s šéfy mezinárodních tiskových agentur na okraji SPIEF nebylo plenární řeč ani tiskový briefing, bylo to prostředí, kde se slova volí jinak než z pódia. A právě tam Putin řekl větu, která rozvířila diplomatické kanály od Berlína po Kyjev: dohoda s Ukrajinou „mírovými prostředky“ je podle něj slučitelná s tím, že Rusko ovládne celý Donbas. Německo, Francie i Británie v tom vidí příležitost. Ukrajina past.

Co přesně v Petrohradu zaznělo

Putin se 4. června 2026 sešel s vedoucími představiteli světových tiskových agentur na okraji Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra. Podle Ukrajinské Pravdy řekl, že Rusko je připraveno dosáhnout dohody s Ukrajinou na základě toho, co bylo projednáno s Donaldem Trumpem v Anchorage, a dodal, že „kontrola nad celým Donbasem a dosažení dohody si neprotiřečí“. Nešlo o spontánní úlet, formulace byla zjevně připravená, zasazená do kontextu předchozích americko-ruských rozhovorů. Důležitý je formát: odpověď novinářům, nikoli programový projev. Putin testoval, jak daleko může zajít, aniž by to vypadalo jako oficiální posun pozice.

Zatímco AP News popisovala setkání věcně, ruské agentury citát okamžitě rámovaly jako důkaz Putinovy ochoty k míru. Jenže ochota k míru a ochota ustoupit jsou dvě odlišné věci. Putin neřekl, že je připraven jednat o budoucnosti Donbasu. Řekl, že mír a ruský Donbas jsou jedno a totéž.

Proč Evropa čte slabost

Den předtím, 3. června, německý vládní činitel podle Reuters prohlásil, že se „pomalu otevírá okno pro dialog“ mezi Evropou a Ruskem. Nebyla to osamocená poznámka. Podle informací Bloombergu, které přepsala Ukrajinská Pravda, Berlín, Paříž a Londýn společně pracují na plánu, jak dostat Moskvu k jednacímu stolu. Jejich čtení situace stojí na třech pilířích:

• Bojištní pat a rostoucí ruské ztráty. Fronta se měsíce nehýbe, zatímco Rusko platí stále vyšší cenu za každý kilometr.
• Ukrajinské údery hluboko v Rusku. Dronové útoky zasahují cíle stovky kilometrů od fronty, včetně okolí Petrohradu během samotného SPIEF.
• Známky napětí uvnitř Moskvy. Bloombergem citované zdroje mluví o „signálech odporu na nejvyšších úrovních“, formulace, kterou je třeba brát jako zpravodajské tvrzení z anonymních zdrojů, nikoli jako doložený rozkol v Kremlu.

Evropské hlavní města tedy nečtou Putinova slova jako mírový signál. Čtou je jako důkaz, že Kreml cítí tlak a hledá způsob, jak proměnit dosud nedobytou část Donbasu v diplomatický zisk dřív, než se vojenská situace zhorší ještě víc. Podle nás je to interpretace, která dává smysl, ale jen pokud se Evropa nezačne přesvědčovat, že tlak už stačí.

Kyjev: Donbas není na prodej

Ukrajinská odpověď je jednoznačná a přišla ještě před petrohradským fórem. Kyrylo Budanov na Kyjevském bezpečnostním fóru 23. dubna 2026 řekl: „Donbas je ukrajinská země a nikdo nemá právo s ní obchodovat.“ Volodymyr Zelenskyj na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru 2026 postavil pořadí podmínek opačně než Moskva, nejprve tvrdé bezpečnostní garance, teprve potom dohoda o konci války. Bez garancí by se podle něj Rusko k válce jednoduše vrátilo.

Tady se střetávají dvě nesmiřitelné logiky. Putin říká: mír je možný, pokud Donbas bude ruský. Zelenskyj říká: mír je možný, pokud bude bezpečný, a Donbas je ukrajinský. Prostor mezi těmito pozicemi není kompromis. Je to propast.

Co to znamená pro Česko

Praha se drží linie, která kombinuje podporu jednání s pokračující pomocí Ukrajině. Premiér Babiš po prosincové Evropské radě 2025 podpořil mírová jednání, aniž by blokoval evropskou finanční pomoc Kyjevu. Ministr zahraničí Macinka v květnu 2026 v rozhovoru pro FAZ uvedl, že ČR zůstává na straně Ukrajiny a rozhodující páku vůči Rusku mají Spojené státy.

Praktické důsledky pro české občany nejsou bezprostřední, ale jsou nastavené na roky:

• Program Ukrajina 2026–2030 počítá s 500 miliony Kč ročně na kofinancování evropských projektů a dalšími 500 miliony Kč ročně na humanitární a rekonstrukční aktivity.
• Vláda zároveň v květnu 2026 zpřísnila podmínky dočasné ochrany podle lex Ukrajina; i při pokračující podpoře se domácí politika posouvá do restriktivnější fáze.

Ani případné příměří by samo o sobě neznamenalo konec české pomoci ani rychlý odchod ukrajinských uprchlíků. Běží víceleté programy, právní režimy a evropské závazky, které mají vlastní setrvačnost.

Diplomatická fáze, ne konec války

Čínský ministr zahraničí Wang I v Mnichově mluvil o „politickém řešení skrze dialog“, o okamžitém příměří a o tom, že Evropa nemá být „na menu, ale u stolu“. Evropa se snaží dostat ke stolu vlastní židli. Rusko se snaží určit, co bude na talíři. A Ukrajina trvá na tom, že bez pojistek je každé příměří jen přestávka mezi dvěma válkami.

Putinova slova z Petrohradu nejsou signálem blížícího se míru. Jsou signálem, že se hlasitěji mluví o podmínkách, za kterých by mír mohl vypadat, a že tyto podmínky jsou zatím neslučitelné. Kdo v tom čte konec konfliktu, čte si vlastní přání.