„Evropa musí Ukrajinu podporovat proti Rusku až do spravedlivého míru a vítězství.“ Jinak zaplatí mnohem více

Dvacátý sedmý duben 2026, polský Rzeszów, necelých sto kilometrů od ukrajinské hranice. Kubilius se na obrazovce připojuje k přípravné konferenci „Road to URC – Security and Defense Dimension“ a v úvodním projevu za Evropskou komisi říká to, co dosud žádný unijní dokument takto přímo neformuloval: podpora Ukrajiny musí trvat až do jejího vítězství a spravedlivého míru, protože alternativa, nechat Rusko posílit, vyjde Evropu nesrovnatelně dráž. Nejde o řečnickou figuru. Za slovy stojí konkrétní finanční architektura, kterou Komise spustila už 1. dubna: 45 miliard eur navržených pro rok 2026, z toho 28,3 miliardy na obranné průmyslové kapacity Ukrajiny a 16,7 miliardy jako rozpočtová podpora. Rétorika se mění, protože se mění i to, co za ní stojí.

Od výdrže k výsledku: co se mění v unijním slovníku

Dva roky a více opakovala Evropská unie jednu formulaci: podporujeme Ukrajinu „tak dlouho, jak bude třeba a tak intenzivně, jak bude potřeba.“ Věta popisovala ochotu vydržet. Nepopisovala, kam se chce dostat. Kubilius ji nyní nahrazuje jinou logikou, investicí s měřitelným cílem. Už v březnu v Bruselu tvrdil, že „jen síla Ukrajiny je cesta ke spravedlivému míru“ a že takový mír přijde, až Ukrajina začne nad Ruskem převládat. V Rzeszówě totéž zopakoval ostřeji a propojil to s požadavkem, aby Kyjev předložil vyčíslitelný finanční a obranný plán pro rok 2026 a dál.

Rozdíl není jen sémantický. Stará formule říkala: budeme tady. Nová říká: budeme tady, dokud nevyhrajete, a tady je rozpočet, jak to zaplatíme. V oficiálních závěrech Evropské rady z 19. března 2026 přitom zůstává mírnější jazyk: „komplexní, spravedlivý a trvalý mír“ založený na Chartě OSN, respekt k suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny, zákaz měnit hranice silou, neodměnění agresora. Slovo „vítězství“ tam nenajdete. Kubilius tak jde před oficiální konsenzus, a dělá to záměrně, protože za dva měsíce se v Gdaňsku koná konference URC 2026, kde se obnova Ukrajiny poprvé propojí s plnohodnotnou bezpečnostní a obrannou dimenzí.

Účet za nečinnost: proč Kubilius mluví o ceně

Argument „jinak zaplatíme víc“ není abstraktní. Kubilius ho staví na jednoduché úvaze: ruská armáda, která projde celou válkou, bude silnější než ta, která v únoru 2022 překročila hranice. Podle jeho březnového projevu je Rusko schopné v roce 2026 nasadit téměř deset milionů dronů. Pokud by Evropa přestala investovat do ukrajinské obrany, čelila by této armádě přímo, a náklady na vlastní obranu by několikanásobně převýšily současnou pomoc.

Čísla to potvrzují. EU a členské státy od začátku války poskytly Ukrajině zhruba 195 miliard eur celkové podpory. Nová půjčka 90 miliard eur na roky 2026–2027 má pokrýt přibližně dvě třetiny ukrajinských finančních potřeb; zbývající mezeru 30 miliard eur mají dorovnat třetí země. Pro rok 2026 konkrétně:

• 16,7 miliardy eur — rozpočtová podpora (platy, penze, fungování státu)
• 28,3 miliardy eur — obranné průmyslové kapacity (drony, protivzdušná obrana, munice)

Kubilius to čte jako investici do evropské bezpečnosti, ne jako charitu. A právě tohle je posun, který chce prosadit na gdaňské konferenci: obnova Ukrajiny není jen o opravě mostů a elektráren, ale o budování obranného štítu, za kterým stojí celý kontinent.

Co to znamená pro Česko

Návrh prováděcího rozhodnutí Rady k ukrajinské finanční strategii výslovně uvádí, že mobilizace rozpočtových záruk u aktuální půjčky 90 miliard eur nemá dopad na finanční závazky České republiky, Maďarska a Slovenska. Právní konstrukce přes posílenou spolupráci tyto tři země z přímého ručení vyjímá.

To ale neznamená, že Praha stojí stranou. Česká vláda schválila pokračování Programu humanitární, stabilizační, rekonstrukční a hospodářské asistence Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun, z toho polovina má jít přes Národní rozvojovou banku na kofinancování evropských projektů obnovy. V obranné rovině pokračuje česká muniční iniciativa, podle státního tajemníka Jiřího Šedivého má Ukrajina letos z této iniciativy dostat přes 1,8 milionu kusů dělostřelecké munice.

Pokud by v budoucnu vznikl nový společný nástroj financovaný podle podílu na hrubém národním důchodu, orientační propočet na základě dat Komise ukazuje český podíl kolem 1,82 procenta unijního HND. U hypotetických 10 miliard eur navíc by to znamenalo zhruba 182 milionů eur, u 90 miliard přibližně 1,64 miliardy eur. Jde o odhad, ne o schválený závazek, ale číslo, které stojí za to mít v hlavě.

Gdaňsk jako zlom: obnova plus obrana v jednom balíku

URC 2026 se koná 25.–26. června v Gdaňsku a poprvé v historii těchto konferencí má pět rovnocenných os: Business, Human, Local and Regional, EU a Security and Defense. Poslední z nich je novinka navržená Polskem a právě kvůli ní Kubilius v Rzeszówě tlačil na ostřejší jazyk. Obnova infrastruktury, energetiky a ekonomiky se má definitivně propojit s budováním obranných kapacit, od výroby dronů přes protivzdušnou obranu po vojenskou mobilitu.

Zároveň je gdaňská konference zasazena do širšího přístupového rámce. Jedna z os výslovně zahrnuje reformy spojené se vstupem Ukrajiny do EU, ekonomickou integraci, vládu práva a veřejnou správu. Kubilius to propojuje: rychlá integrace do jednotného trhu a evropského obranného systému má být podle něj odrazovým můstkem k plnému členství. Obnova, obrana a přístupový proces se tak stávají třemi stranami jednoho trojúhelníku.

Březnový summit ale ukázal, že jednomyslnost neexistuje. Text k Ukrajině podpořilo 25 hlav států a vlád z 27. Právní konstrukce půjčky, která obchází tři členské státy, je elegantní řešení, a zároveň přiznání, že plný konsenzus zatím není na stole.

Kubilius sází na to, že Gdaňsk tento konsenzus posune. Pokud se mu podaří vtělit logiku „investice do vítězství je levnější než cena porážky“ do závěrů konference, změní se nejen rétorika, ale i způsob, jakým Evropa počítá své bezpečnostní výdaje. A ten účet se týká všech, i těch, kteří zatím neručí ani eurem.