Evropa si zablokovala levné potraviny a teď jí hrozí potravinová krize, šíří Rusové s tím, že na tom vydělávají oni

V polovině července 2026 se na prokremelských kanálech rozjel narativ, který zní přesvědčivě: Evropská unie si zablokovala dohodu s jihoamerickým blokem Mercosur, tím se připravila o levné potraviny, a teď jí kvůli krizi kolem Ormuzského průlivu hrozí potravinová katastrofa. Rusko prý na celém chaosu vydělává a ještě zachraňuje světové trhy. Příběh má jedno pravdivé jádro a hodně propagandistického nánosu. Když se podíváme na tvrdá čísla, zjistíme, že regály v evropských obchodech nejsou prázdné, ale že skutečné riziko leží jinde, než kam Moskva ukazuje prstem. A hlavně: Moskva sama v tu chvíli nouzově řešila, jak dostat naftu ke svým vlastním zemědělcům.

Co si Evropa skutečně „zablokovala“

Začněme tím, co se stalo s dohodou EU–Mercosur. Evropský parlament 21. ledna 2026 požádal Soudní dvůr EU o právní posouzení smlouvy. Tím se ratifikační proces v europarlamentu pozastavil, odhadem o 16 až 18 měsíců. Jenže to neznamená, že obchod stojí. Takzvaná prozatímní obchodní dohoda vstoupila v platnost 1. května 2026, takže zboží proudí dál. Navíc i plná verze dohody počítá s omezenými tarifními kvótami, ochrannými mechanismy a dlouhými přechodnými obdobími pro citlivé agrární komodity. Formulace „Evropa si zablokovala levné potraviny“ je tedy přehnaná zkratka, přesnější je „Evropa si zpomalila plné otevření části dovozů“. To je ale přesně ta nuance, kterou ruská propaganda záměrně vypouští.

Ormuz, hnojiva a skutečné riziko

Reálnější hrozba přichází z jiného směru. Krize kolem Ormuzského průlivu, kudy prochází zhruba třetina světového námořního obchodu s ropou, skutečně zdražuje vstupy do zemědělství. FAO 13. dubna 2026 varovala, že vleklé narušení průlivu může vést k dražším a hůře dostupným hnojivům, nižším výnosům v sezóně 2026/2027 a následně vyšším maloobchodním cenám potravin. Podle Světové banky index cen hnojiv v prvním čtvrtletí 2026 vyskočil o více než 12 %, cena močoviny v dubnu vystoupala nad 850 dolarů za tunu, tedy nárůst asi o 80 % proti únoru.

To je vážné. Ale je to budoucí nákladový tlak, nikoli probíhající potravinový kolaps. Český ministr zemědělství na červnové Radě AGRIFISH upozornil na výrazný růst cen hnojiv a pohonných hmot a žádal rychlou a cílenou podporu pro zemědělce. Problém je reálný, jenže leží v nákladech a likviditě, ne v prázdných regálech.

Česká data jdou proti narativu

A tady přichází nejsilnější korektiv. Podle Českého statistického úřadu byly v červnu 2026 ceny potravin a nealkoholických nápojů v Česku meziročně nižší o 3,4 % a meziměsíčně o 1,3 %. Česká národní banka dodává, že současný pokles táhnou volatilní položky a ve druhé polovině roku čeká inflaci poblíž dvou procent, ale o potravinové krizi nehovoří nikdo.

Český agrární dovoz navíc stojí na vnitroevropských řetězcích:

• Německo – 18,8 %
• Polsko – 16,6 %
• Nizozemsko – 7,2 %
• Španělsko – 6,0 %
• Itálie – 5,8 %
• Slovensko – 5,6 %

Z Mercosuru pochází jen zlomek; Brazílie představuje 0,7 % českého agrárního dovozu. Česko prostě není primárně závislé ani na Perském zálivu, ani na Jižní Americe. Globální šok se sem může přelít přes ceny vstupů, ale přímý výpadek potravin nehrozí.

Na čem Rusko skutečně vydělává, a co mu drhne

Moskva má pravdu v jednom: dražší ropa a plyn jí plní kasu. Podle KSE Institute ruské příjmy z exportu ropy v březnu 2026 vyskočily meziměsíčně o zhruba 9,3 miliardy dolarů na 19 miliard. Ruská vláda za rok 2025 komunikovala souhrnný agrární export přes 41 miliard dolarů, tedy nárůst zhruba o 10 % proti roku 2021. Propaganda z toho selektivně vytahuje růst ryb a mořských plodů (plus 22 %), masa a mléka (plus 20 %) nebo cukrovinek (plus 14 %) a vydává to za obraz celku.

Jenže druhá strana mince je méně fotogenická. V polovině července 2026 ruská ministryně zemědělství Oksana Lutová jednala s ministerstvem energetiky a antimonopolním úřadem o tom, jak zajistit palivo pro zemědělce. Resort spouštěl mechanismus přímých dodávek pohonných hmot agrárním podnikům. Regionální média hlásila krátké zásoby nafty, podniky mluvily o zásobách na zhruba dva týdny a žádaly garantované objemy. Ne že by v celém Rusku fyzicky neexistovala nafta, ale distribuce drhla natolik, že to v klíčové sezóně vyžadovalo nouzové řešení na úrovni vlády.

Rusko tedy vydělává na makroúrovni na dražší energii, zatímco na mikroúrovni nedokáže spolehlivě dostat naftu ke svým kombajnům. Právě tuhle slabinu propagandistický narativ o „nepostradatelném dodavateli“ pečlivě maskuje.

Jak rozpoznat propagandu od reality

Ruský narativ funguje na osvědčeném principu: vezme skutečné riziko, nafoukne ho do rozměrů katastrofy a přidá sebe jako zachránce. FAO i Světová banka skutečně varují, ale před budoucím dopadem, ne před probíhajícím kolapsem. Dohoda EU–Mercosur skutečně narazila na právní zdržení, ale obchodní část běží. Ceny hnojiv skutečně rostou, ale české potraviny v červnu meziročně zlevnily.

Kdo si chce ověřit stav věcí sám, má k dispozici ČSÚ a ČNB pro české ceny, ministerstvo zemědělství pro strukturu dovozu, Eurostat pro evropská data a FAO se Světovou bankou pro globální kontext. Žádný z těchto zdrojů v červenci 2026 nepotvrzuje evropskou potravinovou krizi.

Slabina evropského trhu dnes neleží v prázdných regálech, ale v tom, že dražší energie a hnojiva dávají Moskvě prostor prodávat se jako nepostradatelný partner, zatímco její vlastní zemědělci čekají, jestli jim přijede cisterna s naftou.