Finsko složilo první motor F-35, kterých se Rusko tak děsí. Do roku 2042 jich vyrobí stovky, i pro spojence v NATO

Dne 3. září 2026 sjel z montážní linky v jihozápadním Finsku proudový motor, který jednou potáhne jednu z 64 objednaných stíhaček páté generace. Zní to jako rutinní průmyslová zpráva, jenže tohle není běžná zakázka. Finsko si tím krokem buduje schopnost udržet svou leteckou flotilu v provozu i v situaci, kdy by se dodavatelské řetězce z USA zpomalily nebo přerušily. Na podzim 2026 mají první F-35A přiletět na základnu Lapland Air Wing v Rovaniemi, necelých dvě stě kilometrů od ruské hranice. A právě tam začíná příběh, který Moskvu znepokojuje víc než samotná turbína.

Proč je F-35A pro Rusko problém

Rusko se neděsí jednoho motoru. Děsí se toho, co motor pohání. F-35A Lightning II je stroj páté generace, který kombinuje vlastnosti, na které ruská protivzdušná obrana nemá jednoduchou odpověď. Nízká radarová zjistitelnost, senzorová fúze slučující data z radaru AESA, elektrooptického zaměřovacího systému EOTS a infračerveného systému DAS s 360stupňovým pokrytím, to vše vytváří letoun, který vidí dřív, než je viděn. K tomu bezpečné datové spojení umožňující sdílet obraz bojiště v reálném čase s pozemními jednotkami, námořnictvem i dalšími letouny.

Když se tyto schopnosti přesunou na severovýchodní křídlo NATO, k 1 340 kilometrů dlouhé finsko-ruské hranici, mění se strategická rovnováha celého regionu. Finsko, které vstoupilo do Aliance 4. dubna 2023, přestává být jen pozemní bariérou. Stává se vzdušným uzlem schopným pronikat do prostředí moderních hrozeb a navádět palbu pro celou alianční sestavu. Počáteční operační schopnost finských F-35A je plánovaná na začátek roku 2028, plná operační schopnost do konce roku 2030, tedy v horizontu, kdy Hornety odejdou do důchodu.

Továrna na soběstačnost

Závod v Linnavuori byl postaven od základu pro jediný účel: montáž a pozdější celoživotní údržbu motorů Pratt & Whitney F135-PW-100. Mezi lety 2025 a 2030 tu Patria provádí finální montáž motorů a komponent pro finskou flotilu. Od roku 2030 se linka přepne na režim MRO&U, tedy údržbu, opravy, generální přestavby a modernizace. Tento servisní režim má trvat po celý životní cyklus finských F-35, projektovaný až do šedesátých let tohoto století.

Proč si Finsko buduje vlastní kapacitu místo prostého nákupu hotových motorů z amerických závodů? Odpověď je jednoslovná: bezpečnost dodávek. Finská vláda výslovně uvádí, že národní opravárenská kapacita, domácí zásoby náhradních dílů a průmyslové know-how mají zajistit provoz flotily i ve válečné nebo krizové situaci. Pro zemi, která sdílí s Ruskem nejdelší hranici v NATO, to není abstraktní úvaha. Je to existenční pojistka.

Patria přitom není v této roli nováčkem. Už dříve ve Finsku montovala jednomístné F/A-18C Hornet a sestavovala motory General Electric pro hornetí flotilu. Zkušenost s finální montáží bojových letounů a jejich pohonných jednotek sahá dekády zpět.

Stovky dílů pro celou Alianci

Finská průmyslová stopa v programu F-35 dalece přesahuje motory. Patria je podle vlastních materiálů prvním partnerem mimo Spojené státy, který vyrábí přední části trupu pro Lockheed Martin. V závodě v Halli, kde výroba začala v březnu 2026, má do roku 2042 vzniknout 400 předních částí trupu a sad dvířek podvozku pro F-35, tedy pro stovky letounů dodávaných spojencům po celém světě.

Nejde o stovky kompletních motorů; přesný počet finsky smontovaných F135 veřejně zveřejněn nebyl. Jde o stovky klíčových strukturálních komponent, bez kterých žádný F-35 nevzlétne, plus motorovou montáž a servis, které posilují globální udržovací síť programu. Evropská komunita provozovatelů F-35 dnes zahrnuje Británii, Itálii, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Belgii, Polsko, Německo, Řecko, Rumunsko a Česko.

Program už nyní zaměstnává ve Finsku zhruba 120 lidí a v dalších letech má počet přesáhnout dvě stě. Samotná dohoda kolem F135 přináší mezi lety 2025 a 2030 asi padesát přímých pracovních míst.

Česko v dodavatelském řetězci

Finsko není jediná země, která se do průmyslového ekosystému F-35 aktivně zapojuje. České ministerstvo obrany eviduje 11 průmyslových projektů s Lockheed Martin a 3 s Pratt & Whitney, do kterých je zapojeno 13 českých podniků a univerzit. V dubnu 2026 získala firma Ray Service kontrakt na výrobu kabelových svazků pro F-35. Čtyři oblasti spolupráce (výroba komponent, výzkum a vývoj, pilotní výcvik a údržba) kopírují model, který Finsko rozjelo o několik let dříve a ve větším měřítku.

Pro Česko, které samo objednalo 24 kusů F-35, je finský příklad důležitý. Ukazuje, že i menší alianční země může přejít z role pasivního odběratele do role aktivního průmyslového partnera a získat tím nejen pracovní místa, ale i strategickou pojistku pro vlastní obranyschopnost.

Co se mění na severním křídle

Prvních osm finských F-35A nepřiletí rovnou do Rovaniemi. Od ledna 2026 probíhá výcvik finských pilotů a techniků na základně Ebbing v Arkansasu. Teprve od stroje s označením JF-509 mají být dodávky směřovány přímo do Finska. NATO mezitím v roce 2026 rozjelo iniciativu FLF Finland pro odstrašení na severovýchodním křídle a finské F-35 jsou její integrální součástí.

Generační skok z Hornetu na Lightning II je dramatický. Hornet je dvoumotorový víceúčelový letoun čtvrté generace, schopný, ale navržený v osmdesátých letech. F-35A přináší stealth, síťovou architekturu a schopnost působit jako letící velitelský uzel, který koordinuje celé bojiště. Finská vláda sama přiznává, že přechod vyžaduje jinou infrastrukturu, jiné hangáry, jiné zabezpečení, ale právě proto do něj investuje miliardy.

Finsko si nekupuje jen letadla. Buduje si na dekády dopředu domácí schopnost udržet je ve válce i v izolaci. A každý motor, který sjede z linky v Linnavuori, je důkazem, že to myslí vážně.